Christian Rosenkreuz

Christian Rosenkreuz je zakladatelem Bratrstva Růžového kříže, tzv. rosenkruciánského řádu. Narodil se v Německu v roce 1378 a byl od útlého dětství vychováván několika skvělými osobnostmi v kolínském klášteře.

Když se stal plnoletým a získal přístup k rodinnému jmění, opustil katolický seminář a odcestoval za vzděláváním do Orientu. Na svých několikaletých poutích zavítal například do Egypta a Damašku, nejvíce času však strávil v marockém Fezu, kde se od arabských mágů vyučil v lékařství, levitaci, v astrálním putování a v mnoha jiných uměních středověké magie. (pozn., pro správné chápání pojmu magie: I mše svatá je magický rituál.)

Když Rosenkreuz putoval v roce 1410 už jako zralý muž zpět do Německa, setkal se v Benátkách se třemi svými někdejšími spolužáky, kteří se rovněž vraceli ze svých cest za vzděláním. Společně založili ještě v tomtéž roce v Kolíně nad Rýnem Bratrstvo Růžového kříže, které se zpočátku věnovalo pouze uzdravování nemajetných, přičemž nejméně sto třicet medicínských zákrokú v prvních třech letech působení bratrstva mělo charakter léčebného zázraku, z nichž nejznámější je odstranění slepoty, hluchoty, ochrnutí a oživení utonulého. Namísto jmen oněch tří spoluzakladatelů Řádu známe dnes pouze jejich iniciály. G. V., V. I. a I. O.

O sedm let později, tedy v roce 1417, bylo do Řádu přijato dalších pět členů, kteří museli odpřísáhnout, že si podrží veškerá svěřená tajemství a zachovají duchovní i fyzickou čistotu. K uchování čistoty sloužilo devadesát devět pravidel, která musela být nezbytně dodržována, pokud se chtěl adept magie domoci léčitelských úspěchů.

Christian Rosenkreuz řídil bratrstvo přísnou, ale spravedlivou rukou. Sám byl považován za nejschopnějšího léčitele po Kristovi, což dokládá zástup pěti tisíc nemohohoucích, kterým pomohl od utrpení a od bolesti a také jeho schopnost udržet sebe sama ve skvělé kondici až do vysokého věku. Ještě ve svých sto letech měl 28 zubů, dokázal ujít během jednoho dne více než padesát kilometrů a ve sto pěti letech uzvedl ke kolenům stolibrové závaží. Když v roce 1484 zemřel ve věku 106 let, vypadal v rakvi podle mínění mnohých pohřebních hostů sotva na pětačtyřicátníka.

Christian Rosenkreuz byl podle svého přání pohřben v sedmihranné hrobce nedaleko Frankfurtu nad Mohanem. Když hrobku po sto dvaceti letech, tedy v roce 1604, otevřeli, s úžasem zjistili, že tělo mistra zůstalo časem téměř netknuté. Rakev s tělesnými pozůstatky Rosenkreuze však vzala definitivně za své při spojeneckém náletu v roce 1944.

Nejvýznamější tři rosenkruciánské spisy jsou z let 1614 (Fama Fraternitatis), 1615 (Confessio Fraternitatis R. C.) a 1616 (Chymische Hochzeit). Podnět k jejich napsán dala právě exhumace Rosenkreuzova neporušeného fyzického těla, jehož stav považovali autoři těchto tří publikací za důkaz jeho duchovní hloubky.

Christian Rosenkreuz dával svým žákům-léčitelům, ale i pacientům specifické rady k udržení fyzické i psychické kondice a také k uchování schopnosti léčit ostatní. Rosenkreuz jako první "lékař" v historii nazval stáří a nemoc anachronismem a nelogickým stavem vyplývajícím z hrubé nedbalosti člověka o sebe sama. "Nemoc je hrozivé duševní či fyzické selhání onemocnělého. Nemoc přichází po životní chybě a je zprvu jen varováním k nápravě. Když však nemocný toto varování nevyslyší, může se zprvu ještě snadno léčitelná nemoc proměnit v závažné onemocnění, vedoucí až ke smrti." Napsal v roce 1440.

Je až neuvěřitelné, jak účinný "kondiční" způsob uchování věčného mládí navrhl Rosenkreuz v temnotě středověku, který umožňuje i nám, abychom se snadno vyhnuli chybám způsobujícím nemoci.

Rosenkreuzovo desatero:
1. Nespěchej, nikdy však nelenoš.
2. Spi, kdy se ti zlíbí.
3. Jez jen hubeně a málo a týdně se aspoň jednou posti. Upřednostňuj ovoce a zeleninu, jak jen to jde, vyhýbej se však masu.
4. Čekej, protože čas všeho přijde k tobě sám, takže událostem nemusíš nijak nadbíhat.
5. Z tvého nitra nesmí nikdy vzejít negativní postoj k ostatním, protože se tam záhy vrátí rozhojněn negativními postoji tvého okolí.
6. Prospívej ostatním a rozdej, co sám nepotřebuješ, majetek vždy krade svobodu a duševní klid.
7. Denně se věnuj sportu a fyzické práci.
8. Ber si od stromů energii a setrvávej každý den půlhodinku v těsné přítomnosti vzrostlých a zdravých stromů.
9. Dávej svou léčebnou energii ostatním, nezbavuješ se tak vlastní síly, naopak ji tím ještě rozhojňuješ. Kdo nezíská energii, ten podléhá nemoci.
10. Odpouštěj jiným provinění aspoň tak rychle, jako je odpouštíš sám sobě.

(Zdroj: Alan Carrer)