Co chtěl Bruno Gröning?

Pokud chceme najít odpověď na tuto otázku, v tom všem, co se dochovalo ze života Bruna Gröninga na této zemi, pak jsem toho názoru, že je to pochopení skutečného významu živého vztahu člověka k Bohu a k přírodě. On věděl, že toto pochopení vede na správnou cestu, že být na správně cestě znamená mít i plné zdraví.

I v dnešní době se objevují ve spojení s jeho jménem případy tzv. zázračných uzdravení. Je mnoho lidí, kteří hledají v Kruhu přátel Bruna Gröninga pomoc a uzdravení, avšak ne každý z těchto pomoc hledajících své uzdravení skutečně obdržel. Měli bychom se tedy zamyslet nad tím, jak dochází k uzdravení a jak se projevuje skutečné zdraví. Jsem toho názoru, že k odpovědi na tuto otázku nás může dovést jedině pochopení životní vize a osobnosti samotného Bruna Gröninga.
            Jaká byla tedy jeho životní vize? Při pohledu na jeho fotografii a při čtení jeho myšlenek vyvstane pro vnímavého pozorovatele určitý obraz jeho duchovní a duševní podoby. Já sám u něj vnímám hluboký vnitřní klid a z nitra tryskající bezpředmětnou radost. Spolu s tím i silné přesvědčení o Bohu a z něj vycházející vnitřní pevnost a vůli žít a prožít život zde na Zemi v souladu s řádem duchovní dimenze, tedy v jednotě s božím vyzařováním, a to za všech okolností. Co znamenají tyto duchovní a duševní atributy pro náš život? Jsem toho názoru, že vytvářejí základní předpoklad pro naše propojení k základním duchovním a životním silám.
            Vnitřní klid utváří propojení do duchovní dimenze, vděčnost za život na zemi a z ní plynoucí radost utváří propojení k Matce Zemi. Obě tato propojení potřebujeme v sobě nalézat a dále trpělivě rozvíjet. Současná společnost lidí žije v odklonu od Zdroje životní síly, a tak vytváří mnoho chaosu a mnoho různých zmatků, které člověka odvádějí z jeho středu ven, k vnějším hodnotám, jenž nemají své ukotvení v samotném díle Stvořitele, viz. slova Bruna Gröninga: „Starám se neustále pouze o to, aby byl udržován pořádek, a to jak uvnitř, tak i vně.“
            Měli bychom si uvědomovat, že žijeme zde na této zemi jako duchovní bytosti v těle. To znamená, každý z nás potřebuje zažívat harmonii svého ducha ve svém fyzickém těle. Tyto dvě úrovně lidské bytosti jsou na sebe navázany a potřebují trvale spolupracovat, a to tak, jako k sobě patří a trvale spolupracují opačné póly baterie. Lidský duch potřebuje zažívat harmonii a rovnováhu duchovní dimenze (plus) a lidské tělo potřebuje zažívat harmonii a rovnováhu Matky Země (mínus). Jak duchovní dimenze bytí, tak i Matka Země jsou ve vědomí jednoty s vyzařováním božím, a tak je trvale utvářen Celek, jehož součástí jsme. To znamená, chceme-li se uzdravit a žít plnohodnotný život zde na Zemi, potřebujeme se přihlásit k tomuto pořádku, potřebujeme znovu vnímat a nechat do sebe vstupovat harmonii a rovnováhu duchovní dimenze a harmonii a rovnováhu Matky Země.
            Rozvíjíme-li ve svém každodenním životě svůj vztah k Bohu a svůj vztah k veškerému okolnímu světu, náš duch se probouzí a sílí ve svém vyzařování, a tím prozařuje naše fyzického tělo, tedy i naši krev! Ta následně získává, v důsledku prozáření vyššími duchovními silami, svou harmonickou strukturu (svou čistotu), a tak rozvádí potřebnou životní sílu a potřebné živiny do celého těla a udržuje všechny naše vnitřní orgány v dokonalé čistotě a zdraví. Aby mohlo docházet k této přirozené reakci těla na energie ducha, potřebujeme být otevřeni této síle dimenze ducha skrze svou vůli žít zde na zemi v jednotě s Bohem, tuto vůli vystihuje vděčnost a s ní spojená bezpředmětná radost! Radost je přirozeným projevem zdraví našeho duševního i fyzického těla; projevem přítomnosti duchovních a léčivých energií. Tohoto stavu lze dosáhnout i skrze vůli žít vděčnost za život zde na zemi a skrze prožitek bezpředmětné radosti - pokud se takto uvnitř sebe sama naladíme, tělo zareaguje na přítomné duchovní a léčivé síly, začne je přirozeně přijímat a začne se přirozeně harmonizovat (uzdravovat). To znamená, tam kde je vnitřní radost a štěstí, tam je zdraví. A naopak, tam kde chybí radost, tam ubývá i zdraví. S tímto poznatkem souvisí slova Bruna Gröninga: „Krev lidí se zkazila, a já ji mohu s boží pomocí znovu vyčistit.“ Na tuto zákonitost upozorňuje nepřímo i svědectví dobového svědka pana Manfreda Grafahrenda. Matka pana Grafahrenda měla plicní embolii a trpěla chronickou zácpou, její stav se zhoršil natolik, že celých sedm týdnů už jen ležela s odulým břichem, nevylučovala a nebyla schopna pohybu. Lékaři pro ni nemoli již nic udělat. Bruno Gröning požádal po příchodu k ní o sklenici vody a potom poprosil nemocnou, aby se napila. Jakmile se napila, řekl: „Víte co jste nyní pila? Vaši novou krev, která teď teče vašimi cévami.“
            Našli bychom slova, která vystihují jeho osobnost? On sám kdysi řekl: „Jsem a zůstanu dítětem, jsem jen boží dítě, nic víc.“ Z vyzařování jeho osobnosti je cítit, že žil v radosti ze spojení s Bohem a s přírodou! Tento prožitek Synovství mu dával zažívat blaho a životní štěstí a trvale jej rozvíjel podporoval i v dalších úrovních jeho bytosti jako víceúrovňové duchovní bytosti v těle. Říkával: „Tady na Boží cestě není nic nevyléčitelného, nejsou tu žádné bolesti, žádné utrpení, žádné starosti, tady je zdraví, radost, rozkoš a naděje.“ To znamená, jeho životní vize a jeho osobnost nám podává svědectví o existenci vyššího rozměru bytí, který je možné zažívat již za života zde na zemi. Jeho život a jeho slova jsou skutečnou výzvou k velkému obratu. Potřebujeme vědět, že Bůh skutečně existuje, a že nám dává ve svém vyzařování vše, co pro svůj život zde na planetě Zemi potřebujeme. Vědět o Bohu znamená, přijímat nejen vyšší duchovní a životní sílu, ale i vyšší duchovní inspiraci pro svůj každodenní život v daných podmínkách na tomto světě.
            V souvislosti s jeho příkladem si můžeme uvědomovat, že každý člověk potřebuje objektivně správnou informaci, správná informace nás udržuje v odpovídající rovině vědomí a dodává této rovině odpovídající energii! Oproti tomu, nesprávná informace zavádí ven z dané úrovně vědomí a tím způsobuje velké ztráty duchovních a životních sil. Každý z nás se průběžně rozhoduje, co bude přijímat a co nebude přijímat - tuto zákonitost bychom měli mít na zřeteli. Když si udržíme vyšší nastavení, bude s námi vyšší energie, budeme mít vždy, za všech okolností, dobré zdraví, a naopak. Viz. jeho slova: „Chces-li to boží zažít, musíš se o to snažit.“
Skutečné uzdravení dává zažít radost, radost dává vůli k pohybu a kontaktu s okolím, skutečné uzdravení dává zažít bezpodmínečnou lásku a respekt k okolí a také, schopnost vnímat vyšší životní vizi a vůli projevovat tuto vyšší životní vizi. Máme tyto atributy v sobě, nakolik si je uvědomujeme a nakolik je v sobě ve svém každodenním životě rozvijime? 

          Bruno Gröning mluvil o tom, že mnoho lidí mu nerozumí, že naprostá většina z těch, kteří se k němu hlásí mu ve skutečnosti nerozumí! Jsou dnes lidé jiní než byli lidé v době Bruna Gröninga? Co znamenají tato jeho slova pro současnost, pro každého z nás, pro vedoucí Kruhu přátel Bruna Gröninga? Měli bychom si uvědomovat, že léčivá síla neprocházela skrze něj anebo přes něj náhodou, že nebyl pouhým vyvoleným, který má konat zázraky a pomáhat nemocným lidem, ale výjimečnou duchovní osobností, která dává lidem především ostatním příklad duchovní čistoty a s ní spojeného vyššího vědění! Viz. jeho slova: „Nevím toho mnoho, ale vím to, co lidé již nevědí.“
            Jak je to tedy s přijetím učení Bruna Gröninga? Prvním rozměrem jeho příkladu pro náš život je uvědomění, že Bůh existuje, a proto se mnozí uzdravili, a proto se mnozí uzdravují i dnes. Jejich uzdravení přišlo, aby si uvědomili, že Bůh existuje a i nadále se k Bohu obraceli. Druhým, neméně důležitým rozměrem jeho příkladu, je vůle žít v odpovědnosti k Bohu a jeho řádu. Teprve s touto odpovědností je spojeno vyšší duchovní poznání a vyšší duchovní vibrace, která se dále transformuje na životní energii, tedy dává trvalé zdraví! Tato druhá fáze v současnosti chybí, anebo o ni lidé ani neusilují. A proto mnozí na své uzdravení stále čekají. Měli bychom si uvědomovat, že zdraví je v každém případě přirozeným důsledkem duchovního přístupu k životu. Viz. jeho slova: „Nic nevyžadovat, pouze dosahovat.“ Pokud toto pochopíme, bude přibývat vědoucích, a spolu s tím i uzdravených, lidstvo tak postoupí na vyšší vývojový stupeň. 

                                                                                                                                                         Jiří Sedláček