Druhé přikázání

2. Nebudeš jméno Pána, Boha svého zneužívat!

Jméno probouzí a koncentruje v člověku pojem! Kdo zneuctívá jméno a troufá si ho znehodnocovat, znehodnocuje tím pojem! Toho buďte pamětlivi v každý čas!

Tohoto jasného přikázání Páně dbá se však mezi všemi přikázáními nejméně, tedy přestupuje se nejvíce. Tisíceré jsou druhy těchto nedbalostí. I když se také člověk domnívá, že mnohá tato přestoupení jsou neškodná a jen lehká rčení, tak to přesto zůstává přestoupením tohoto ostře stanoveného přikázání! Právě jsou to tyto tisíceronásobné údajně jen bezstarostné nedbalosti, které svaté Boží jméno a tím pojem Boha, který je se jménem vždy úzce svázán, snižují, zbavují ho před lidmi, ba dokonce již před dětmi jeho svatosti, jeho nedotknutelnost špiní zevšedněním a strháváním do všeobecných rčení! Lidé se však před tím nezaleknou a zachází při tom až do směšností. Nechci uvádět některé z tak mnohých rčení; neboť k tomu je jméno příliš vznešené! Avšak každý člověk potřebuje jen jeden den na to někdy dávat pozor a bude zděšeně stát nad strašlivým nahromaděním přestoupení druhého přikázání lidmi obojího pohlaví, u malých i velkých, až po děti, které jsou sotva schopny již vytvořit správnou větu. Neboť jak zpívali staří, tak cvrlikají mladí! Z tohoto důvodu je právě snižování Boha mnohdy to první, čemu se mládež učí v jen zdánlivě tak neškodném přestupování Božího zákona!

V účinku je to však nejhorší ze všech přestoupení! Je přímo zhoubně rozšířeno mezi vším lidstvem, nejen u křesťanů, také mezi mohamedány, mezi židy a buddhisty, všude to lze slyšet až do omrzení! Jakou cenu může mít ještě pro lidi jméno "Bůh"! Je znehodnoceno a nemá ani takovou vážnost jako nejmenší ze všech mincí! Je na tom hůře než obnošený kus oděvu. A tento rádoby tak moudrý člověk země považuje to za neškodné, a hřeší v tom více než stokrát za den! Kde zůstává uvažování! Kde je nejmenší hnutí citu! Také vy jste vůči tomu zcela otupělí a klidně to posloucháte, když nejsvětější ze všech pojmů je tak pošlapáván ve špíně všedních dnů! Nemylte se však! Dlužný účet na onom světě je tím nemilosrdně zatížen pro každého, kdo se v tom prohřešil! A není tak snadné, právě toto odčinit, protože to způsobuje dalekosáhlé následky, které se musí vymstít do třetího a čtvrtého pokolení, neobjeví-li se v této řadě jednou člověk, který v tom dojde k poznání a tomuto zlému řádění učiní přítrž.

Snažte se proto tento zvyk přinášející škody potírat ve vám známých kruzích. Především však odřízněte nejprve vaše vlastní karmická vlákna se vší ve vás ještě zbývající energií, aby dlužný účet nebyl větší, než už je. Nevěřte na lehké rozuzlení, protože jste doposud při tom nemysleli na nic špatného! Škoda je proto přesně stejná! A hřích proti přikázání bezpodmínečně trvá dál! Vždyť jste to přece dobře věděli. Jestliže jste si snad nesnažili ujasnit jeho dosah, je to vaše vina! Nemůže se vám také nic odečíst! Poslouchejte a jednejte, abyste byli schopní ještě na zemi mnohé vyrovnat.

Strašlivá je bažina, která vás očekává, až přijdete na onen svět, a zadržujíc se vám položí na cestu ke vzestupu.

Avšak nejen jednotlivci, nýbrž také úřady projevovaly svůj odpor proti tomuto přikázání i proti Božímu Slovu po celá staletí tím, že nutili lidi požadovanou přísahou násilně k přestoupení přikázání, pod pohrůžkou těžkých pozemských trestů, když nevyhověli jejich žádosti. Trest na onom světě je však mnohem těžší a padne na všechny ty, kdo přísahu požadovali, avšak ne na ty, kteří ji pod nátlakem museli konat. Také Kristus řekl ještě jednou důrazně: "Vaše řeč budiž Ano nebo Ne; neboť co jest nad to, je od zlého!"

A úřady měly přece moc tomu Ano nebo tomu Ne dát rozhodující význam, zatímco podvody u soudu mohly právě tak trestat jako křivou přísahu! Tím by mohly pozvednout hodnotu slova před soudem na ten stupeň, jaký potřebovaly pro rozsudek. Proto nebylo nutné násilně vést lidi k přestoupení Božího přikázání! Za to se jim dostane rozsudku na onom světě. Ostřejšího, přísnějšího, než by kdy ve vzájemném působení předpokládali. Není před tím uniknutí!

Ještě dále to dohnaly církve a jejich představitelé, kteří za dovolávání se Boha podrobovali bližní nejhorším mukám, a nakonec opět za dovolávání se Boha je upalovali, jestliže před tím tyto útrapy přestáli. Všem dobře známý a svou krutostí pověstný římský císař Nero nebyl při svém mučení křesťanů tak zlý, tak odsouzeníhodný jako katolická církev se svým ohromným seznamem hříchů proti Božím zákonům! Za prvé nemučil tak dlouho a nevraždil tak mnoho a za druhé ne za pokryteckého dovolávání se Boha, které se ve svém druhu muselo počítat k největšímu rouhání se Bohu, jehož spáchání je možné jen u člověka!

Není nic platné, když tyto stejné církve dnes odsuzují to, co se kdysi žel až příliš dlouho skrze ně páchalo; neboť toho nezanechaly dobrovolně!

A ještě dnes neděje se tak příliš jinak v nepřátelském, jen méně nápadném potírání a v jiné, modernější formě! Také v tom změnila se časem jen jeho forma, ne však živé jádro! A jedině toto jádro, které se tak rádo ukrývá, počítá se před Božím soudem, nikdy vnější forma!

A tato nynější, jen zdánlivě neškodná forma byla zrozena z téže nesmírné pýchy duchovních představitelů všech církví, jako tomu bylo doposud. A kde není zavrženíhodná pýcha, tam se nachází prázdná domýšlivost, která se opírá o pozemskou moc církví. Tyto nectnosti projevují dosti často nejnemístnější nepřátelství, které je ještě spojeno s pozemskou vypočítavostí na rozšíření vlivu, ne-li dokonce až k touze po velké politické důležitosti.

A to všechno se děje se jménem "Boha" na rtech, takže chci ještě jednou stejně jako Syn Boží zvolat: "Svým konáním učinili jste z domů mého Otce peleš lotrovskou, aby byly ke cti vám! Nazýváte se služebníky Božího Slova, avšak stali jste se služebníky své pýchy!"

Každý katolík má se před Bohem za mnohem lepšího než protestant, aniž by k tomu existovala příčina, avšak každý protestant se má za více vědoucího, pokročilejšího a tím bližšího svému Bohu než katolík! A to jsou všichni ti, kteří tvrdí, že jsou stoupenci Krista, podle jehož Slova se vzdělávají.

Obě strany jsou bláhové, neboť se opírají o něco, co se před vůlí Boží nepočítá! Právě tito všichni hřeší mnohem víc proti druhému přikázání než stoupenci jiných náboženství; neboť zneužívají Boží jméno nejen slovy, nýbrž skutky, celým způsobem svého života, ba dokonce i při svých takzvaných bohoslužbách. Dávají každému myslícímu a dobře pozorujícímu jen odstrašující příklad forem bez obsahu a prázdného myšlení. Právě v té neomezené domýšlivosti, kdy chtějí sobě i svému okolí namluvit, že mají před jinověrci již místo v nebi, hanobí pojem Boha nejvíce! Zevnějšek církevních zvyklostí, křest a tak mnohé jiné, to neznamená nic! Jedině vnitřní člověk postaví se před soud! To si pamatujte, vy pyšní, o nichž bylo již zvěstováno, že v den soudu potáhnou hrdě a domýšlivě s prapory a skvostnými rouchy, aby radostně došli své odměny. Avšak nikdy nedosáhnou říše ducha, k nohám Božího trůnu, protože obdrží odměnu, která jim náleží, ještě než tam dojdou. Ledový dech odvane je pryč jako plevy, které nemají žádné hodnoty; neboť jim v nitru chybí čistá pokora a skutečná láska k bližním!

Jsou způsobem tohoto nejhoršího zneužívání jména "Boha" těmi přestupníky, kteří druhé přikázání překračují nejostřeji!

Všichni sloužili Luciferovi, ne Bohu! A posmívají se tím všem Božím přikázáním! Od prvního až do posledního! Převážně však tomuto druhému, jehož přestoupení je v takovém případě nejčernějším pošpiněním pojmu Boha ve jménu!

Chraňte se, i nadále ještě lehce přecházet přes toto přikázání! Dbejte nyní ostře na sebe i své okolí! Uvažte, že když plníte věrně devět přikázání, a nedbáte jen jednoho z nich, tak jste přece nakonec ztraceni! Jestliže bylo přikázání dáno Bohem, tak již v tom spočívá důkaz, že nesmí být bráno na lehkou váhu a že musí být naplněno jako nezbytná nutnost! Jinak by nikdy nebylo dáno.

Neodvažujte se modlit, jestliže nejste schopni se celou svou duší spoluzachvívat ve slovech, a chraňte se, předstupovat před svého Boha jako bezmyšlenkovití žvanilové; neboť tím byste se před ním provinili zneužitím jména Božího. Dobře rozvažte, dříve než ho o něco poprosíte, zda to je naléhavě nutné! Nezapleťte se do formálních modliteb, které se odbreptáváním v určitém čase stávají zlozvykem ve všech náboženských obřadech. To není jen zneužití, nýbrž rouhání se jménu Božímu! V radosti nebo nouzi zůstává vřelý cit beze slov mnohem cennějším než tisíc slovních modliteb, i kdyby měl tento cit trvat jen zlomek okamžiku. Neboť takovýto cit je pak vždy opravdový, a ne pokrytectvím! Proto také není nikdy zneužitím pojmu Boha. Je to posvátný okamžik, když se lidský duch prosíce nebo s díky chce vrhnout před stupně Božího trůnu! To se nikdy nesmí stát žvaněním ze zvyku! Ani od služebníků církve!

Člověk, který dokáže používat jména Boha při všech možných i nemožných každodenních příležitostech, neměl nikdy ani nejmenšího tušení o pojmu Boha! Je zvířetem, avšak žádným člověkem! Neboť jako lidský duch musí mít schopnost, cítit v sobě tušení Boha, i když je to snad jen jednou v jeho pozemském životě! Avšak toto jedenkráte samo by stačilo, aby mu bezpodmínečně vzalo každou chuť k lehkovážnému přestoupení druhého přikázání! Bude pak v sobě nést věčnou potřebu, aby jméno "Boha" vyslovoval jen na kolenou v nejvyšší čistotě celého svého nitra!

Kdo to nemá, je daleko vzdálen tomu, aby byl hoden Božího Slova, tím méně došel do Boží říše! Aby požíval jeho oblažující blízkost! Z tohoto důvodu je také zakázáno vytvářet si obraz Boha podle lidského smýšlení! Každý pokus o to musí vést jen k žalostnému zmenšování, protože ani lidský duch, ani lidská ruka nejsou uschopněny k tomu, aby vizionářsky zřeli i tu nejmenší část skutečnosti a zachytili ji pozemsky v obraze! Největší umělecké dílo by mohlo znamenat jen hluboké snížení. Jedině oko naznačuje ve svém nesmírném záření vše. - Tak vznešená je pro vás nepochopitelná velikost, kterou zahrnujete ve slově "Bůh", a kterou se v lehkovážné opovážlivosti často osmělujete používat jako nejběžnější a prázdné bezmyšlenkovité rčení! Budete dávat vyúčtování z tohoto vašeho konání.