Duch je nad hmotou, duch ovládá tělo

Lidský duch má projít životem ve fyzickém těle, aby tak dospěl k probuzení svého duchovního vědomí, tzn., aby si uvědomil svou duchovní podstatu a chápal ji jako skutečnost určující rozměr, který rozhoduje o kvalitě jeho života na zemi. Aby poznal sám sebe jako tvořivou bytost, která má schopnost samostatného vnímání, samostatného cítění, samostatného rozhodování a samostatného jednání.
 
V každém okamžiku je to člověk sám kdo vkládá - ve své svobodné vůli do prostoru působení sil svého ducha, své duše a svého fyzického těla - příčinu ke které se pojí následek (Jak zasel, tak sklízí). Jakmile dospějeme k tomuto pochopení a k prožití této skutečnosti, získáváme skutečnou svobodu pohybu, a to jak pro svůj život zde na zemi, tak i pro svůj život po smrti fyzického těla.
 
Člověk musí vědět kým je a co ve skutečnosti chce! Jsme tvořivé bytosti, tzn., vnímáme - cítíme - chceme - myslíme - konáme - prožíváme. V této posloupnosti své vlastní existence se trvale pohybujeme. Záleží tedy na tom, 1. Co chceme vnímat (jakým směrem se obracíme), 2. Co cítíme, 3. Co ve skutečnosti chceme, 4. Jak ve skutečnosti myslíme, 5. Jak konáme, 6. Co ve skutečnosti prožíváme. Velice záleží na tom, nakolik si uvědomuje význam těchto úrovní své existence.
 
Každý z nás má více či méně rozvinutou úroveň svého duchovního těla, tzn. více či méně rozvinutou schopnost příjmu a obnovy životních sil. S tím souvisí i schopnost uvědomit si konkrétní životní vizi a následovat konkrétní životní vizi.
 
Každý z nás s touto životní silou, kterou průběžně přijímá i hospodaří, tzn. rezonuje-li naše vnímání - cítění - chtění - myšlení - konání a prožívání s působením řádu duchovní dimenze a s řádem stvoření, máme energie dostatek. A naopak. Znamená to, že energii přijímáme skrze kvalitu svého vlastního života v těchto úrovních své existence.
 
Podstatné tedy je, vnímat sebe jako duchovní bytost, které se dostává přílivu nové duchovní energie - cítit (být) v určité duchovní vizi - chtít určitou duchovní vizi - myslet ve směru přijaté duchovní vize - konat ve směru přijaté duchovní vize - prožívat určitou duchovní vizi.
 
Vadné chtění, myšlení i jednání člověka je příčinou jeho velkých ztrát energie v jeho duševním i fyzickém těle. Kolik lidí hledá pomoc a kolik lidí se chce skutečně zamýšlet nad povahou svého myšlení a jednání? Výsledkem je postupné chřadnutí v úrovni jeho duchovního, duševního i  fyzického těla. Není výjimek, vše do sebe dokonale zapadá. Akci následuje reakce.
 
Člověk je živou bytostí, tedy jeho životním zadáním je reakce na život. Každý z nás potřebuje vnímat proud životní síly a být průběžně v proudu životní síly, a to jak svou duchovní podstatou, tak i svým duševním a fyzickým rozměrem!
 
Duchovní podstata utváří charakteristické oduševnění fyzického těla člověka. Proto někdo je schopen na základě vnímání Zdroje životní síly které si uchoval, přijímat více energie, a tak dokáže cítit určitou životní vizi, v ní se pohybovat (chtít), v ní tvořivě myslet, ji skrze duši i fyzické tělo naplňovat, tj. projevovat (konat) a ji si průběžně uvědomovat (prožívat).
 
Životním zadáním je cesta za poznáním duchovních hodnot a s ní spojená cesta za poznáním energií Matky Země. Znamená to mít patřičnou životní vizi (živý duch), mít schopnost projevit svou životní vizi myšlenkou, slovem i činem (živá duše), mít vědomí svého spojení s energiemi Matky Země (živé - zdravé - tělo).
 
Reakce na vyšší princip
 
Vstoupit do pohybu v těchto třech úrovních lze jedině skrze vlastní reakci na Zdroj životní síly, na vyšší princip. Vyšší princip můžeme vnímat jako Zdroj životní síly, jako Jednotu Slovo - Světlo - Energie, která prostupuje všechny úrovně bytí. V každé z úrovní stvoření kam vstupuje působí harmonii a rovnováhu, tzn., vede i k optimální rezonanci lidského ducha, duše a těla s vyšším principem, působí přirozené vyrovnání energie, tj. plné duševní a fyzické zdraví.
 
Pohyb v duchu má mnoho podob. Napadá mne příklad: "Tvůrčí Duch je nad hmotou" Co to pro mne znamená? Co se ve skutečnosti děje? Uvědomuji si pohyb Tvůrčího Ducha jako vyšší skutečnost (vnímám), uvědomuji si svou bytost jako součást této skutečnosti (cítím), toužím i nadále přijímat a předávat sílu, kterou v tomto spojení vnímám (chci), má touha přijímat a předávat utváří mé myšlení (myslím), mé myšlení mne vede k činu (konám), mé myšlení dává nové pocity v duši i těle (prožívám).
 
Stále jde o úroveň našeho propojení v rezonanci Tvůrčího Ducha s Božským principem. Člověk sám může vnímat tuto analogii: Slunce přírodního světa dává potřebné světlo a teplo. Znamená to, je trvale přítomen potřebný impuls k harmonickému pohybu a vývoji ve vnitřním prostředí planety Země. Slunce Božského světa dává potřebné duchovní Světlo. Znamená to, je trvale přítomen potřebný impuls k harmonickému pohybu a vývoji v úrovni duchovní.
 
Člověk má pohyb, tj. život, pokud respektuje proudění životní síly. Aby ji mohl živě vnímat, musí mít živé obrácení ke Zdroji života a neztrácet průběžně energii skrze své vadné cítění, chtění, myšlení, mluvení a jednání.
 
Člověk má vnímat proudění životní síly, a to jak v úrovní svého ducha - uvědomuje si a respektuje zákony duchovní dimenze, tak i v úrovni své duše - uvědomuje si a respektuje zákon duchovní dimenze i svým projevem ve hmotném stvoření, a v úrovni těla - uvědomuje si pohyb životní síly i skrze své fyzické tělo.
 
Důvěra v Boha je silou, která přímo nabíjí naše duchovní, duševní i fyzické tělo. Naše duchovní, duševní i fyzická síla se tak obnovuje. Je tomu tak, i když člověk na svém těle zpočátku nic nevnímá a necítí.
 
Záleží na tom, jaký základ má naše životní vize. Pokud zahrnuje Slovo (člověk má důvěru v Boží milost a podporu), pokud zahrnuje Světlo (člověk chce poznávat a chápat v souvislostech, a tak se postupně dostává k poznání duchovních zákonů a principů), vstupujeme postupně v rezonanci s působením Jednoty Slovo - Světlo - Energie, náš život tak získává smysl, cítíme směr a význam svého jednání.
 
Duchovní ladění je velice jemné. Skutečnost je taková, průběžně přijímáme na základě svého chtění určitou informaci a předáváme určitou informaci. Ve skutečnosti přijímáme vždy takovou informaci jakou chceme přijímat! Naše duchovní cítění (chtění) má vždy určitou konkrétní 'formu', která k sobě přitahuje stejnou 'formu'. Život člověka má vždy přesně takovou podobu ve kterou on sám uvnitř sebe uvěřil a věří.
 
Průběžně zastáváme a projevujeme určitou duchovní hodnotu, která k sobě přitahuje stejnou duchovní hodnotu. Tzn., v každém případě sílí přesvědčení určité kvality pro které jsme se sami ve své svobodné vůli rozhodli.
 
Kde je prožitek klidu a míru, tam sílí vnitřní klid a mír, kde je skutečná víra v sílu dobra tam sílí prožitek víry v dobro, skutečná láska dává silnější prožitek citu lásky, a naopak (např. prožitý strach dává člověku prožívat opakovaně strach i v jiných formách). Skrze kvalitu svého prožitku a kvalitu projevené vůle přitahujeme do svého života novou sílu anebo naopak svou sílu ztrácíme.
 
"Nepřišel jsem zákon zrušit, ale naplnit". Kristus přišel  jako Slovo - Světlo - Energie, aby člověk poznal duchovní zákony a principy, a tak dospěl k naplnění zákona, tj. k naplnění svého života zde na zemi a svého života po smrti svého fyzického těla.
 
Naše obrácení k Božskému (důvěra v Boha) ovlivňuje naši schopnost cítění vyšší duchovní vize a cítění harmonie svého ducha a své duše s vyššími světy duchovní harmonie a rovnováhy. Je-li důvěra v Boha skutečně pevná, sílí naše schopnost být zde pro dobrou věc (tj. živé odhodlání), následně sílí i naše schopnost udržet čisté myšlení (příjem a přenos energie Jednoty myšlenkou) a naše schopnost udržet čisté slovo (příjem a přenos energie Jednoty slovem).
 
Naše obrácení k Duchu Matky Země (důvěra v Boha skrze vnímání života ve Stvoření) ovlivňuje naši schopnost cítění harmonie s přírodními silami, schopnost harmonie s pohybem života ve stvoření a schopnost vnímání svého fyzického těla jako přirozené součásti Ducha Matky Země.
 
Vnímejme a prožívejme život svou duchovní účastí. Duchovní, duševní i fyzické tělo je potřeba neustále živit: 1. kvalitou vlastního chtění (duch), 2. kvalitou vlastního myšlení (duše), 3. kvalitou vlastních činů v intenci vyššího duchovního poznání (fyzické tělo).
 
Lidské strádání
 
Pokud si člověk tyto zákonitosti po dlouhou dobu neuvědomuje ocitá se po určité době na hranici svého duševního a fyzického vyčerpání. Prvotním příznakem takového duševního a fyzického vyčerpání je strach a s ním spojený hněv jako reakce nepřiměřená skutečnosti.
 
Čím více se člověk vzdaluje řádu duchovních a duševních hodnot ke kterým náleží, tím více se vzdaluje působení vyšších energií, které potřebuje přijímat. Je schopnost obnovy duševních a fyzických sil tak stále klesá. Následně již není schopen chápat co se v jeho životě odehrává, upadá do subjektivity, uzamyká se v dogmatickém způsobu myšlení a jednání.
 
Kde začít? Vnímejme své pohnutky, uvědomujme si co vlastně ve svém životě chceme. tj. duchovní úroveň našeho života. Vnímejme o co ve skutečnosti usilujeme, jak myslíme a jak jednáme, tj. duševní úroveň našeho života. Vnímejme přírodu, nadechujme harmonii, která v ní vládne, udělejme si čas pro sebe, přijímejme pravidelně životní sílu, která k nám proudí, uvolněme se od všeho co nás doléhá, otevřme se a nechme ji vstoupit do svého těla!
 
Prožítek života ve Stvoření dává člověku nový život ve Stvoření.
 
Prožívám důvěru v Boha - vstupuji v zákon Rezonance duchovního s Božským. Přijímám život Ducha (tzn., má důvěra v Boha je světlem, Světlo utváří mé duchovní tělo), předávám život Ducha (tzn., má důvěra v Boha utváří mé duševní tělo).
 
Přijímám život z úrovně vyšší duchovní vize, který se projevuje zde na zemi skrze duchovní cítění, duchovní myšlení i slovo.
 
Prožívám důvěru v Boha, prožívám své spojení s Matkou Zemí, přijímám život z Ducha Matky Země (tzn., mé duševní i fyzické tělo sílí), předávám život Ducha Matky Země (tzn., mé duševní i fyzické tělo sílí).
 
Přijímám život z úrovně proudění energií Ducha Matky Země, který se projevuje zde na zemi skrze život v úrovni nerostů, skrze život v úrovni rostlin a skrze život v úrovni zvířat.
 
Vstoupit v rezonanci s Božským principem lze skrze pochopení a pohyb ve čtyřech úrovních života lidského ducha, duše i těla.
 
1. JSEM (oheň), vědomí sebe sama jako duchovní bytosti odpovědné zákonu rezonance duchovního s Božským.
 
2. MÁM (země), vědomí duchovní hodnoty, tj. vědomí vyššího řádu, odpovědnost vyššímu řádu, zachovávání hodnot vyššího řádu.
 
3. VÍM (vzduch), tvůrčí pohyb v přijaté vyšší duchovní hodnotě, tj. v tvořivém naplňování vyššího řádu.
 
4. CÍTÍM (voda), vlastní cítění a vlastní prožitek duchovní hodnoty, tj. účast v řádu duchovní dimenze a v řádu Stvoření.
 
Kým jsem - jakou duchovní hodnotu zachovávám - jakou duchovní hodnotu projevuji - jakou duchovní hodnotu ve skutečnosti prožívám?
 
Každý člověk cítí ve chvíli oslabení potřebu přehodnotit své dosavadní životní poznání. Pokud projeví na základě svého svědomí touhu vrátit se zpět k vyšším hodnotám charakteru, znamená to jeho návrat k prvotnímu instinktu ducha a obnovení jeho vlastního spojení s proudem životní síly.

Jiří Sedláček