Harmonie duchovního a biologického prostředí v životě člověka

Každý člověk disponuje darem svobodné vůle. Každý člověk má schopnost uvědomovat si pozitivní životní hodnoty a prožívat pozitivní životní hodnoty. Každý člověk má tu schopnost být tím, čím chce být a projevovat to, co chce projevovat. A přesto, když se rozhlédneme okolo sebe, budeme vnímat mnoho lidského neštěstí a mnoho lidské bídy a utrpení. Co je příčinou tohoto stavu? Namísto pozitivních životních hodnot se zabýváme těmi negativními, namísto vědomého přijímání vyšších prožitků se necháváme strhávat a vláčet těmi nižšími. A tak postupně ztrácíme svou duchovní, duševní i fyzickou sílu. Přestali jsme věřit ve vyšší duchovní hodnoty a přestali jsme věřit v sebe sama. Namísto toho jsme uvěřili, že to, co vnímáme svými smysly je daná, ničím neměnná realita, které se můžeme pouze přizpůsobit. Dochází k prohlubující se disbalanci v rovině našich duchovních i biologických těl, a tak již nejsme schopni vnímat a prožívat životní harmonii, která se projevuje jako vnímání a prožitek lásky.

              Ve Starém zákoně čteme o stvoření světa v sedmi dnech. V podstatě jde o vysvětlení jednoduchého mechanismu působení jemnohmotných a hrubohmotných sil ve vesmíru. Na počátku je vždy čisté vědomí, které má přirozenou potřebu projevit sebe sama, a to různým způsobem i skrze jemnohmotné a hrubohmotné síly. Tak vzniká duchovní vědomí a duchovní život, a tak vzniká biologické vědomí a biologický život. Člověk je - jako víceúrovňová duchovní bytost v těle - bytostí jednoty těchto duchovních a biologických sil. Z tohoto jednoduchého poznatku vyplývá, že naším životním zadáním je, sjednotit v sobě, skrze své uvědomění a svůj přístup k životu, energie nebe a energie země, a tyto dále vyzařovat do prostoru okolo sebe! Tak vzniká nejmocnější síla, duchovní pozitivita, neboli všeláska, kterou bychom měli dále projevovat v našem každodenním životě i skrze naše duševní a fyzické předpoklady a schopnosti. Jedině tak se stáváme živou součástí zákona realizace duchovních sil na planetě Zemi. Na tuto skutečnost upozorňuje Ježíš Nazaretský, když říká: „Nepřišel jsem zákon zrušit, nýbrž naplnit."

Tři nebeská a tři zemská těla člověka

Člověk dnešní doby si již neuvědomuje svou potřebu přirozené interakce s vyššími duchovními silami a se silami Matky Země, a tak postupně stále více a více duševně i fyzicky strádá a trpí. Měli bychom si uvědomovat, nežije-li člověk v duchovním souladu s vyššími světy Ducha, nemůže vnímat a nemůže v sebe přijímat síly Matky Země. A stejně tak, nežije-li člověk v souladu se silami Matky Země, nemůže vnímat a nemůže v sebe přijímat síly duchovní dimenze! (Viz. Ježíš Nazaretský: „Blaze tichým, oni dostanou zemi za dědictví“).

Duchovní vědomí člověka se projevuje výjimečným způsobem skrze jeho tři nebeská těla a zároveň i skrze jeho tři zemská těla. Položme si tedy základní otázku: Jak dochází k přirozenému propojování tří duchovních těl se třemi zemskými těly? Život v rovině Ducha je odrazem života v rovině Matky Země, a naopak. Viz. Ježíš: „Buď vůle tvá, jak na nebi, tak i na zemi." Jak na nebi, tak i zemi by měli být uplatňovány stejné principy a zákony. Abychom mohli tyto principy a zákony vnímat, potřebujeme si uvědomovat a potřebujeme prožívat svůj vztah k Absolutnímu vědomí, tj. k Bohu. Bytost prožívající vztah k Bohu si okamžitě uvědomuje, poznává a chápe, co je v souladu s božím vyzařováním a co není v souladu s božím vyzařováním. Člověk tak získává lidské bytosti odpovídající vyciťování. Na základě tohoto vyciťování se dále přirozeně rozvíjí i jeho charakteristický duchovní život a s ním rezonujicí biologický život, tj. i kvalita jeho duševního i fyzického zdraví. Jakmile si člověk bude uvědomovat a bude vnímat boží vyzařování, bude po určité době i schopen vyciťovat, co je v souladu a co není v souladu s božím vyzařováním. Stane se tak novým člověkem s objektivním vnímáním a s objektivním úsudkem, člověkem, který je schopen utvářet nové objektivní zákony společnosti nové doby!

            Sjednocujícím principem duchovních těl člověka je tedy přítomná interakce duchovního vědomí člověka s Absolutním vědomím, s vědomím dimenze Ducha. Absolutní vědomí zahrnuje svým vyzařováním, každou lidskou bytost. Jde tedy o jediné, a sice, propojit se s tímto vyzařováním, které obsahuje všechno to, co potřebujeme pro svůj plnohodnotný život zde na Zemi. Propojit se znamená, uvědomovat si a prožívat existenci absolutního vědomí. K tomuto propojení nás vede přímo bytost, která tuto jednotu vědomí ducha, duše i těla s Absolutním principem, tj. s Bohem, zde na Zemi již uskutečnila. Touto jednotou je projevené vědomí Krista! Každý člověk se může skrze své vědomí ve fyzickém těle k vědomí Krista navázat a z něj čerpat absolutní podporu pro svůj život a vývoj zde na Zemi. Tato skutečnost se zde na Zemi již odehrála, Ježíš Kristus uskutečnil zde na zemi plně rozvinuté duchovní vědomí ve fyzickém těle v napojení na božský princip, a tak je absolutní silou, mocí i ochranou pro každého kdo chce žít svůj život v odpovědnosti k vyššímu principu života, tzn. každému, kdo se chce zde na Zemi vyvíjet na základě pokory. Pokora není slabost, jak si někteří dosud nevědomí myslí, pokora je spojujícím článkem k vyššímu poznání, pochopení a k realizaci vyšších hodnot zde na Zemi, které tak naplňují člověka novou silou a prožitkem životního štěstí. Na základě pokory se v člověku postupně rozvíjí vědomí absolutních možností Absolutna, Prapříčině všeho dobra (sedmá čakra - víra jako přesvědčení o Bohu, viz. Ježíš: „Já a Otec jedno jsme!"), toto vědomí se dále rozvíjí v chápání základních principů a zákonů duchovního života v těle (šestá čakra - objektivní vhled a vyšší duchovní vize, viz Ježíš: „Buď vůle tvá, jak v nebi, tak i na zemi!"), dále pak v přirozenou integraci těchto základních principů a zákonů v rámci společnosti jako celku (pátá čakra - osobnost, viz Ježíš: „Činím jen vůli toho, který mne poslal!").

            Sjednocujícím principem zemských těl je vědomí absolutních možností Matky Země (první čakra - fyzické tělo člověka je živou součástí Matky Země), toto vědomí se dále rozvíjí ve vnímání a naplňování přirozeného pohybu, obnovy a růstu (druhá čakra - éterické a s ním spojené fyzické tělo je přirozeně doplňováno tvůrčím principem života ve hmotě), dále pak v cítění a prožívání přirozené harmonie a souladu se vším živým (třetí čakra – astrální a s ním spojené éterické i fyzické tělo jsou v přirozené interakci se vším živým).

Z výšše uvedeného vyplývá základní poznatek; potřebujeme si uvědomovat své fyzické tělo jako přirozenou součást Matky Země a potřebujeme prožívat ve svém fyzickém těle vyšší duchovní hodnoty, a tyto dále přirozeně projevovat i navenek! Vědomí ducha (nebeská těla) se tak postupně spojuje s vědomím těla (zemská těla). Dochází k naplňování zákona realizace duchovních sil na planetě Zemi, tj. k uvědomí, že skutečný život lidské bytosti je v duchu. Můžeme vnímat život okolo sebe jako zákonité vyústění povahy svých vlastních duchovních postojů a povahy postojů lidí, kteří žijí okolo nás. Nebudeme-li toto zákonité vyústění posuzovat, bude docházet k pochopení a k vhledu, které nám ozřejmí, že vše okolo nás je v pořádku, protože vede ke konečnému pochopení a s ním spojenému rozuzlení. Jedině na základě pochopení se vyvíjíme. Avšak, někdy jsme zatvrzelí, nechceme se měnit, a proto potřebujeme projít i velmi náročnými životními situacemi. Buďme dobré mysli, spolu s tím, jak se dostavuje vyšší duchovní poznání, člověk získává přesvědčení, které jej naplňuje velkou duchovní, duševní i fyzickou silou. Tato síla má oporu v přítomných silách nebe i země.

Mužský a ženský princip

Jak souvisí toto poznání s mužským a ženským principem? Základem pro pochopení muže a ženy je pochopení tvůrčího principu muže a tvůrčího principu ženy. Jak muž tak i žena obsahují mužský i ženský princip. Tato polarita by měla být v charakteristické rovnováze, přičemž u muže by měla převažovat mužská a u ženy ženská kvalita. Tuto zákonitost popisuje nepřímo biblické podobenství o stvoření Adama a Evy. Biblický text může vést k domněnce, že mužský princip je tím prvním, tj. ženě nadřazeným principem. Není to tak. Pokud si uvědomujeme rovnocennost jako jeden ze základních zákonů přístupu k životu ve Stvoření, napadne nás, že tento text je neúplný, že jeho plný obsah nám má připomenout, že žena má v sobě část toho co je vlastní muži, a že muž má v sobě část toho co je vlastní ženě.

Když vezmeme v úvahu, že každá žena má v sobě potenciál, skrze něž je napojena na energie Země a každý muž má v sobě potenciál, skrze něž je napojen na energie nebe, je zřejmé, že pozitivní přístup k ženám (platí i o přátelském vztahu ženy k ženám), je láskou k zemi (Matka Země). A stejně tak, pozitivní přístup k mužům (platí i o přátelském vztahu muže k mužům), je láskou k nebi (Tvůrčí Duch Universa). Každý muž se spojuje skrze svou duchovní, duševní i tělesnou lásku k ženě s energiemi země. A každá žena se spojuje skrze svou duchovní, duševní i tělesnou lásku k muži s energiemi nebe. Když muž rozvíjí svou pozitivitu k ženě, rozvíjí svou energii, ta se pak projeví jako schopnost konat, jako vitalita a silná potence. Když žena rozvíjí svou pozitivitu k muži, rozvíjí svou energii, ta se pak projevuje jako schopnost vhledu (intuice), jako vnitřní klid a mír, který vede k životní harmonii a přirozenému souladu s vnějším prostředím.

             Máme-li se dobrat k cítění výše uvedených principů, měli bychom si uvědomovat, co nám brání v jejich vnímání. Jsou to naše předsudky, naše nedokonalé články víry, naše myšlenkové vzorce aj., co nás spoutává a co nám nedovoluje prožívat své spojení s přítomnými silami nebe a země. Tyto nedokonalé články víry můžeme vnímat jako určité programy, které jsou trvale přítomné a trvale obnovované a udržované při životě naší pozorností a naší vírou, tj. naším nedokonalým či vadným přesvědčením! Každý den jsme pod vlivem různých energií z vnějšího světa. Tyto energie přitahujeme anebo naopak odpuzujeme na základě zákona přitažlivosti stejnorodého. Co to znamená z hlediska našeho vývoje? Pokud udržujeme v sobě vyšší duchovní přesvědčení, či nastavení, jsme okamžitě napojeni na vyšší duchovní vibraci, která je s tímto nastavením spojena! Toto vyšší přesvedčení, je-li udržováno naší pozorností po nějakou dobu ve vědomí, postupně rozpouští v našem energetickém systému veškeré nižší mentální a emoční struktury, které jsme si k sobě přitáhli povahou svých myšlenek. A to je ve skutečnosti onen duchovní vývoj člověka na Zemi, o který jde, ve zkratce: „Učíme se v sobě opouštět to nižší, a učíme se v sobě udržovat to vyšší“. A to na základě zbytků svého duchovního potenciálu, kterým je naše svědomí.

            Chceme-li se posunout naše duchovní, mentální a emoční vědomí na vyšší frekvenci svých vibrací, chceme-li dospět k propojení našich tří nebeských a tří zemských těl, je zapotřebí navýšit vibraci svého duchovního těla. A sice, skrze přijetí a důsledné následování vyšších duchovních hodnot ve svém každodenním životě. Tyto vyšší duchovní hodnoty postupně mění náš vnitřní postoj, náš přístup k životu, vnímání sebe sama, naše postavení ve společnosti, naše přátele, naše duševní i fyzické zdraví a další okolnosti našeho života. Avšak, člověk dnešní doby o tomto jednoduchém mechanismu proměny lidského vědomí na základě pozitivního duchovního uvědomění již nic neví, anebo v něj není ochoten uvěřit. A tak se příliš nemění osobní životy lidí, ani partnerské a rodinné vztahy, a dále ani veřejná správa, proces a metody rozodování lidí na vyšších pozicích, tj. politika. Čas každého z nás je přesně vyměřen, kdo pochopí za života zde na Zemi kým je a jak velkou moc má jeho duchovní uvědomění, ten směřuje k duchovnímu a duševnímu bohatství, které je oním životem věčným. A naopak, kdo zůstává i nadále z nějakého důvodu vůči vyšším pravdám, tj. skutečné moudrosti, hluchý a slepý, ten směřuje k duchovní a duševní bídě, která je vždy spojena s bolestí a s utrpením. A to již v tomto životě, a dále i na onom světě.