Integrace v duchovní rozměr skrze dar svobodné vůle

     Cesta za Kristem se odehrává v prostoru působení energií rozličných hodnot. Jsou zde energie vibračně vyšší jenž působí na energie vibračně nižší, tak vedou člověka jako víceúrovňovou bytost k uvědomění si duchovního rozměru bytí, k nalezení vlastního smyslu života ve hmotnosti a dále. Je možné rozpoznat působení úrovní vibračně vyšších, jenž dávají smysl existence úrovním vibračně nižším.Plynulost v přijímání a vydávání je aktivitou, je vlastním pohybem v prostředí působení energií rozličných hodnot. Lze ji shledat jako výsledek živé uvolněnosti, otevřenosti a odevzdanosti, jako výsledek vlastní živé důvěry v Boha. Cítím, že živou důvěrou a odevzdaností se člověk propojuje do vyšších světů, kde vše trvale věří a koná s plným vědomím o své odpovědnosti k Tvůrci. I tam se odehrává proces dalšího vývoje těch kteří náleží svou úrovní rozvoje ducha již do vyšších světů, i tam jde, stejně jako zde na Zemi, o plnou oběť k těm doposud méně vyvinutým a nevyvinutým. Tyto světy bytostí vývojově starších jsou zde, svou vnitřní harmonií a svou obětí v aktivitě, lásce a moudrosti, pro vývoj těch vývojově mladších. Pouze svým pozitivním, z tohoto přístupu plynoucím, vyzařováním, působí tyto bytosti na bytosti vývojově mladší. Ty jsou pak schopny si významněji uvědomit a významněji uznat ty pravé hodnoty pro svůj život.

     Je mnoho cest a mnoho možností. Vždy jsou to situace skládající se z mnoha zdánlivě nečitelných okolností, které do sebe zapadají vždy tak, aby ti, kterých se vzniklé situace týkají, našli ten svůj, zcela jedinečný a neopakovatelný, impuls k růstu. Vedou k pochopení toho pro život podstatného a zásadního, jsou zde pro zdravý vývoj člověka jako duchovní bytosti. Vytvářejí se nepřetržitě, jsou výsledkem vlastního působení milosti boží, působení milosti darující nepřetržitě tu možnost najít prostor dobra. Najít jej jako vlastní domov kde se cítím dobře a kde jednám zcela přirozeně ( viz. bible, Nebudete-li jako děti, nevejdete do Království ).

     Jsou životní postoje které rezonují s Pravdou a postoje které nerezonují s Pravdou. Člověk sám žije v tomto prostoru proto, aby se na vlastní kůži přesvědčil o tom kde jedná správně ( cítí vnitřně radost a štěstí ) a kde nejedná správně ( cítí únavu, depresi a skleslost ). Jen vlastní zkušenost, příjemná a nepříjemná, probouzí v člověku smysl pro pravé hodnoty. Kdo získal vlastní zkušenost, má na vybranou kudy půjde dál. V každém okamžiku se rozhodujeme v určitém konkrétním životním postoji. Zažíváme určitý "tlak" jenž vede ( nutí ) k rozhodnutí, tj. k potvrzení nebo k opuštění určité kvality charakteru. V takovou chvíli je čas uplatnit svou vlastní svobodnou vůli. Ta je svrchovanou vůlí jenž udává směr a hodnotu našeho vlastního vývoje, ona má tu moc předat spásu a také má tu moc umožnit nám trpké poznání následků svých v nevědomosti spáchaných činů.

     V prostoru kde žijeme stojí vedle sebe dva principy - muž a žena. Muž je vybaven, jako aktivní princip, předpokladem vnímat konkrétní cíl cesty, má úlohu vést. On má držet představu o čistém charakteru a ten za všech okolností následovat - to je uplatnění svobodné vůle v mužském principu, to je víra! Žena je vybavena, jako pasivní princip, předpokladem vnímat kvalitu konkrétního cílu cesty, je řízena vyciťováním ( srdcem ) má úlohu zušlechťovat - to je uplatnění svobodné vůle v ženském principu, to je láska! Víra je vždy spojena s láskou tak jako muž vždy náleží ženě a žena muži. Kdo projeví víru, shledá se vždy s láskou a naopak. Víra vždy přivádí lásku ( viz. chrabrost a neohroženost mnohých velkých duchů minulosti která stála na počátku velkých obrácení a velké lásky ).Víra je to, co muž ve svém duchovním růstu vyzařuje zesíleně, a tak podněcuje k růstu i ženu. Ta reaguje na takový impuls citem, jím dává muži podporu a posiluje jeho důvěru ve správnost svého jednání. Odplatou je jí jeho věrnost kterou pocítí jako přítomnou sílu a oporu - sama tak poznává víru probouzející se v ženském principu.

     Člověk má na své cestě životem možnost poznat, že živá důvěra a odevzdanost jsou principy jednání jenž přivádí energii, tj. rezonují s Pravdou. Tedy jsou tím, co je dobré ve vlastním zájmu v životě následovat. Odevzdanost a důvěra jsou základem pro správný duševní a duchovní vývoj, přivádí duchovní energii, která předává vědomí o jednotě s Tvůrcem. ( Víme, že na našem těle se odráží stav našich duchovních a duševních pochodů, odevzdanost se týká žaludku / spolu se slezinou je to, dle poznatků tradiční medicíny o pohybu energie, orgán země / vedle toho Otčenáš, slova: "buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi" z jednoho úhlu pohledu vyloženo: Ať čisté duchovní sestupuje a skrze nás vládne i zde v prostoru hmotném / to se také děje pokud jsme čisti v charakteru, tj. žijeme podle slov "Buď posvěceno tvé jméno" - domnívám se, že jen přes odevzdanost a důvěru se může duchovní energie projevit plně v hmotném prostoru, může začít skutečně pomáhat ).

     Opakem odevzdanosti je strnulost. Jedinec má subjektivní představu, že jeho názor, vycházející z určitého "vyššího vzdělání" a z tradiční výchovy, je v dané situaci tou jedinou správnou volbou. Je to výsledek představy o životě která neposuzuje vlastní charakter a hodnoty procesu vývoje člověka jako dar vyšší Inteligence, jako dar od Boha, ale jako vlastní výjimečnost která stojí nad povahou charakteru těch druhých. Nehledá, nezamýšlí se, jen následuje to, čemu ve své slabosti uvěřil a co uznal, z různých důvodů, jako správné. Tak se dostává do křeči která jej nutí naléhavěji k rozhodnutí - vzniká tak možnost ve vlastní úvaze ostřeji spatřit způsob svého jednání. Tak je člověk v působení vyššího na nižší ( v narůstajícím tlaku ), boží milostí a láskou, přibližován k přehodnocení, tj. k vývoji a růstu!

     Tento prostor působení energií vibračně vyšších na energie vibračně nižší je prostorem Tvůrce. On nám dal tu výjimečnou možnost vývoje v něm. Jak se tento vývoj vlastně odehrává? Z jednoho úhlu pohledu je možné spatřit, že bytost člověka je uvedena v působení energií které, s ohledem na jeho momentální vývoj ( na jeho duchovní úroveň ), vždy jen mírně převyšují úroveň energií jemu vlastních, u něj přetrvávajících jako následek jeho předchozího jednání. Jinak řečeno, člověk dostává vždy jen tolik kolik je schopen unést. Jsou to energie určité hodnoty které se setkávají s energiemi vůči sobě vyššími. Energie vyšší vynášejí na povrch, do vědomí, k prožití všechno to, k čemu jsme dali podnět svým způsobem myšlení. S tím jsme nuceni se setkat. K čemu to vede? Jde o to, abychom našli svou svobodnou vůli. V té máme skutečné privilegium se samostatně rozhodnout co budeme následovat. Platí pro každého z nás, kdo dobré, ze své svobodné vůle, vytváří, s dobrým ( příjemným ) se po zásluze setkává a naopak. S působením energií vibračně vyšších na energie vibračně nižší je to podobné, jako při setkání s jedincem který vibruje, pomyslně o jednu úroveň, výše. Ten přenáší, přes své určité kvality energii, která spoluutváří situaci ( může to být působení energií z rodiny, od nejbližších známých a ze společnosti ). Je to určitý impuls ( jinak, optimální okamžik podněcující k reakci ) ve kterém má každý jedinec tu možnost uplatnit své doposud nabyté poznání a vědomí a vytvořit tak lepší předpoklad pro další do budoucna, v určitém charakteru a hodnotě, k němu směřující energie. Tak se posunujeme ve vývoji. Jsou to schody nahoru nebo dolů. Každý ze schodů nahoru utváří mnoho námi prožitých situací, kde jsme projevili a prožili ctnosti a naopak, každý ze schodů dolů je utvářen z mnoha situací, kde jsme v nedostatku pozitivity a dobré vůle podlehli např. pochybnostem, strachu aj.. To vše je výslednicí nedostatku důvěry v Krista který je trvale s tím kdo upřímně a z celého srdce a pokorně usiluje o poznání ( hledá kvalitnější řešení ). Pokud je jeho úsilí skutečné ( trvalé ), řešení přijde jako dar v tu pravou chvíli, jako projev milosti! Přes svrchovanost svobodné vůle dáváme průchod kvalitě způsobu našeho jednání, a to nás zařazuje do odpovídajících rovin bytí. Přes ni jsme nuceni dle způsobu jakým ji používáme, jak kormidlujeme svůj život, prožívat, buď stále stejná příkoří anebo rozmanité zážitky které vedou k poznání a k životnímu štěstí.

     Jak si můžeme uvědomit tok energií vibračně vyšších k těm vibračně nižším? Je to barevné spektrum. To představuje, ve své čisté podobě, čistý přístup člověka k životu zde ve hmotné dimenzi. Barevné spektrum ( aura ) ukazuje na míru probuzení ( sestoupení ) ducha do hmotnosti. Teprve plné probuzení ( vlastní projevení čistoty ducha ve hmotnosti ), dává možnost vystoupení! Jde o ono křišťálové jezero v barvách duhy které viděl Jan ve zjevení. Křišťálové jezero - čistota, spravedlnost toho kdo žije duchovní rozměr bytí zde v této dimenzi. Následně se jeho aura ( stav duše ) utváří harmonicky a má stálejší proporce a nastavení. Bytost člověka se dostává přes žitý zákon trojnosti do souladu s vibracemi stvoření. Tak je posléze uvolněna ze zákona příčiny a následku, z hmotnosti ( přechod do Království - cesta za Ježíšem kterou musí člověk žijící zde, zde také nastoupit ). Zde byla tato Cesta Ježíšem ustanovena, aby ti, kdo přivykli zdejšímu se od zdejšího mohli ( dokázali ) odpoutat! Tím, že žije bytost člověka v zákonu duchovní dimenze, tím je povznesena nad hmotu, už se k ní nepoutá, a to znamená, že není již vedena podněty z okolí k nižšímu způsobu jednání kterým by si vytvořila pouto, a tak byla nucena se k hmotnému stále vracet.

      Je možné si vytvořit představu: Víme, že červená smíchaná s modrou vytvoří fialovou. Červená je znamením vůle být, modrá je znamením klidu a vyrovnanosti. Kdo tedy najde v sobě ( z milosti ... jako následek svého přístupu k životu ) tu vůli působit klid, tzn. je schopen se postavit silou ducha za klid a vyrovnanost ( sám ji šíří ), dochází u něj k smísení červené s modrou, má fialovou ( znamení probuzené duchovnosti ). Duch člověka dává sílu ( aktivní červená ) prokázat charakter ( pasivní modrá ), duch znamená věčnost ( červená + modrá = fialová ). Výsledkem je výše zmíněné plné probuzení čistoty ducha ve hmotnosti - napodobení příkladu Ježíše Krista ( cesta v Jeho šlépějích jenž náleží věčnosti ). Ve hmotné rovině ukazuje fialová na duchovní probuzení, je spojena se sedmou čakrou. Jakékoliv chyby v jednání, tzn. nečisté pohnutky a chtění, jsou následky působení nižších forem energií ( různých obluzení ), která přistupují k člověku v jeho slabosti. Tu si sám vytvořil svým nezralým přístupem k životu, svým způsobem vedení života bez odpovědnosti k Tvůrci. Je to strach co hýbe člověkem a vede jej k jednání podle navyklého způsobu myšlení, podle myšlenkového vzorce jenž náleží nižšímu astrálu. V sedmé rovině není blokád, může být jen více nebo méně rozvinuta, proto všechny chyby a poklesky v jednání člověka je potřeba posuzovat jako následek slabosti, která se u člověka rozvinula v odklonění k nepravým hodnotám nebo, jinak řečeno, v nedostatečném uvědomění si sebe sama jako duchovní bytosti ( fáze sestupujícího ducha, fáze poznávání zákonitostí a působení duchovního v hmotném prostoru! vývoj ).

     Dále je tu světle modrá. Ta smíchaná se žlutou vytvoří zelenou. Světle modrá je znamením zbožnosti a čisté uměřenosti v jednání ( duševní rozměr, osobnost, je to člověk přinášející - zejména v tom prohloubeném rozměru této roviny - do tohoto prostoru to nové, skutečně pokrokové a druhé rozvíjející ). Žlutá, styk s okolím, astrální prostor možnost styku s vyššími i nižšími formami energií. Kdo v sobě z milosti objeví pravou zbožnost, jako způsob pohybu v tomto hmotném prostoru, mísí modrou se žlutou a vytváří tak zelenou - sympatický projev, přátelství, ve svém prohloubení se projevuje i schopností léčit. Je to první znak lásky k bližnímu, začátek cesty. Každý z lidí si přináší větší či menší nebo minimální rozvinutí této roviny. Jeho povinností je tuto rovinu dále rozvíjet, okolnosti života každého z nás k tomu vedou tou nejkratší možnou cestou. Prohlubuje-li se tato rovina přátelství v lásku - člověk si začíná v životě věci více srovnávat a uvědomovat, jde k podstatě pokorně a s ohledem na vyšší Princip, stává se tím kdo následuje Krista. Tak začíná zelená vyzařovat růžově a zlatě. Otevírá se možnost k silnějšímu a hlubšímu propojení k onomu / výše uvedenému / nastavení, k vibracím bytostí vývojově starších, k jejich prohloubeně žité trojnosti láska, aktivita, moudrost (čistota - spravedlnost). Objevují se další průvodci, andělé a archandělé, kteří jen svým čistým vyzařováním člověka inspirují a vedou na jeho další cestě.

     Jde o to jednat v duchovním rozměru bytí. Být v jednu chvíli pro jednu věc, nevracet se.

Kdo se vrací, ten se nevyvíjí, tj. nepomáhá, je zdržován na své cestě na které má pochopit, že je zde čistá duchovní podstata ( věčná ), a ta je smyslem - cestou -  ve hmotnosti, tu má člověk zde na této Zemi objevit a té se má držet, má jít životem v jednotě s ní! Tak pozná své hřivny, svůj dílčí dar, svou osobnost kterou má přispívat k povznesení a k duchovnímu obohacení těch druhých, najde tak svůj vývoj v duševní oblasti. Činí-li tak, děje se, že své hřivny množí (viz. bible). Nepomohou žádné poznatky které mají svou hodnotu a vedou k cestě, pokud je člověk přijal jen svým rozumem, tj. nějak ví, že je potřeba se jich držet, ale ve skutečnosti žije něčím zcela jiným, něčím co se skutečnému následování Krista v ničem nepodobá. Zůstává v principu slepé poslušnosti a nakonec shledá, že z pouhé tendence k nehodným, stal se zoufalým a marodným! Tam kde je, ze svobodné vůle, srdce ( úsilí ) člověka, tam je i jeho poklad, jeho život. Tam ve skutečnosti náleží, pokud to pochopí zde, v těch nejlepších podmínkách, je na tom lépe, má možnost se rychleji vyvíjet a dozrávat. Pokud to nepochopí zde, v těchto podmínkách, je v nebezpečí, že jej potká strach který ochromuje a tak brání plynulému, tj. vědomějšímu a významnějšímu postupu ve vývoji k duchovnímu rozměru bytí.

     Pokusme se v klidu a pokoji, ze své svobodné vůle, pokládat na svou cestu vědomě jen ty čisté, Světlem prozářené drahokamy našich srdcí. Tam kam vstupuje světlo, tam nemůže tma, světlo obsahuje jen světlo. Je jen na nás zda budeme skrze svou svobodnou vůli udržovat svým klidem a pokojem svůj prostor naplněný světlem. Nic nemůže překonat dar svobodné vůle. Skrze něj rosteme v čistotě mysli, slova i citu. Tak jsme otevřeni všemu požehnání. Mějme na paměti tato slova: "Tam, kde je jedno přes druhé, tam není žádné požehnání. Boží síla působí nejlépe tam, kde panuje láska a mír v srdcích." B.G.

     Kdo roste v srdci ( 4. úroveň ), ten nachází postupně pravdivější ( spravedlivější ) přístup k druhým - začíná projevovat osobnost ( 5. úroveň ) - postupně se stává tím, kdo je hoden vidět více ze skrytých mechanismů Stvoření, nachází tak vizi která jej vede k jednotě a souladu s Jeho vibracemi ( 6. úroveň ). To vše a mnohem více nám umožňuje dar svobodné vůle.