Klíč

Jednou jsme se opět sešli kolem svého milovaného učitele a on začal hovořit o sloužení Bohu:

Ten, kdo mě učí, jak nejlépe vykonat nějakou práci je Bůh. Reálnost; například jak dobře kreslit, jak dobře zpívat. Ten, který mne učí abych kráčel, je Bůh! Když kráčíme špatně, to jsme my. Když jdu v souhlase s Velikými Božskými zákony, sjednocuji se s dobrem a projevuji se. Jakmile se odkloním od Dobra, přichází zlo.

Zlo není nic jiného než nedostatek Dobra. A dále; kde je zlo? Tam, kde není Dobro. Kde je nenávist? Tam, kde není Láska. Kde je lež? Tam, kde není Pravda. To jsou prázdná místa, to jsou propasti. Nenávist a lež jsou propasti, zatímco Láska, Moudrost a Pravda jsou zahrady vysázené nejkrásnějšími ovocnými stromy.

Hlavním cílem života je, naučit se myslet tak, jak myslí Bůh! Protože Bůh myslí, myslím i já.

Někdy se tážeš: "Hospodine, nevidíš, co dělám?" A Hospodin ti odpoví: "Ty musíš vidět, co Já dělám." Ten, Který ti v každém okamžiku říká jak postupovat, je Bůh. Není na světě nic krásnějšího, než řekne-li ti Bůh pouze dvě slova. Mnozí andělé slyšeli od Boha pouze dvě slova a teď na nich pracují. Bůh ti řekne: "Miluj Boha, miluj svého bližního." Ve významu těchto slov pochopí každý smysl života.

Někdo říká: "Velmi mi záleželo na vážnosti před lidmi." Nechte to být. Nejdříve se snažte obnovit svoji vážnost před Bohem, pak před sebou samými a teprve pak před lidmi, před zvířaty. Pokud v prvé řadě nepoložíte do základu vážnost před Bohem, dotud nevykonáte jiné věci. Bůh nemůže sestoupit, ale usídluje se v nás - když odejdeme pracovat, Bůh pracuje, všude se pohybuje s námi a skrze nás slouží lidem. Když v sobě nosíme veliký uvědomělý život, je to jediná vlastnost, v níž je Bůh stále činný. To, co periodicky přichází, aby napravilo náš život, je Duch Svatý, to je Bůh!

Ježíš vystavil Petra zkoušce. Petr řekl: "Neznám Jej." Teprve až plakal, viděl Boha lépe, než předtím. A když jej počali trýznit, viděl jej ještě lépe. Vaše síla tkvi v působení Boha skrze vás. Síla je v něm. Každý člověk, v němž Bůh působí, je mocný. Nemyslete, že síla tkví v hmotě.

Ten, který je zrozený od Boha, projeví Boží Lásku, bude připraven ti pomáhat. A láska toho, který není zrozen od Boha, není Boží Láskou, ale lidskou. Jeho láska je zištná. Ten hledí jak tě využít. U lidské lásky je zneužívání. Ten, který je zrozený od Boha, ten tě nemůže nenávidět. Všichni, kteří jsou zrozeni od Boha, jsou příbuzní. Kdosi se ptá:"Podle čeho se pozná člověk zrozený od Boha?" Učitel odpovídá: Takový člověk tě má rád, slouží ti, je pokorný, má všechny božské ctnosti, snaží se ti prokázat dobro. Jedna sestra se táže: "Nějaký člověk mi řekl: Toto učení vás činní dobrými, ale je vás velmi málo. A svět bojuje, bije se, žije podle starého. Je mnoho špatných lidí." Učitel odpověděl: Jeden dobrý člověk vydá za tisíc špatných lidí. - Někdo je svázán. Jak se nechal spoutat? Vy jste se nechali svázat dobrovolně. Vážete se, protože hledáte věci mimo sebe.

Jedné sestře, která postonávala a již vyzdravěla, Učitel řekl: Ty jsi hodně pracovala, ale pracovala jsi zevně, teď musíš pracovat i vnitřně. Člověk musí mít hluboké přesvědčení, aby sloužil Bohu. Pak, čeho si vydobude, to odejde s ním na věčnost. To zůstane člověku navždy. Složení Bohu musí v životě představovat dobrovolný akt. Pokud nepřijde Láska, sloužení Bohu nepřichází v úvahu. Služte Bohu myšlenkou, láskou i vůlí.

Rozum, srdce a vůle jsou tři spojení člověka s Bohem.

Řeknete, že budete sloužit Bohu, až si vyřídíte své věci. Začněte složit Bohu hned, bez ohledu na své věci. Ten, který slouží Bohu, nemá mít ve své duši dvě protikladné myšlenky. Existuje zákon: v Božských záležitostech není rozdvojení, zatímco v lidských je. Božské sdružuje rozum i srdce. Každá záležitost v níž není rozdvojenost se stane skutečností. Jaký má být cíl našeho života? Konat vůli Boží!

Naleznete-li tento klíč, došli jste již k tomu podstatnému; ve vás tak vznikne něco nového! Je zákon: Jestliže člověk neplní vůli Boží, upadá do pokušení! Sloužit Bohu, to je prvořadou nejdůležitější věcí! Teprve pak se naučíš sloužit lidem. Nejdříve si zamiluješ Boha a pak sestoupíš, abys miloval všechny lidi. Takový je zákon.

Bůh je tolik pozorný a tak nádherně vytvořil člověka! Všechno vložil na své místo - oči, uši, nos, ústa atd.. Tak i my musíme být pozorní a bystří, abychom se naučili Jemu sloužit. Tak jak Bůh slouží nám, tak i my musíme sloužit Bohu. Pokud existuje nějaké učení pomocí něhož může člověk realizovat všechny své touhy a přání, je to sloužení Bohu. Ten, který slouží Bohu má všechno. Sloužit Bohu znamená mít veškeré vhodné podmínky pro práci, tak jako žena, která má doma vše - vlnu, stav, přeslici a může upříst hezké plátno.

Až ráno vstaneš, řekni: "Hospodine, jsem připraven pro TEBE dnes vykonat vše!" Pomodlíš se k Bohu a budeš pracovat. Pokud se modlíš a nepracuješ, dlouhé roky si odsedíš ve vězení. Je třeba, aby ve světě byli lidé, kteří by byli připraveni ve jménu Velké Lásky obětovat svůj život, odříct se spokojenosti, od všech požitků pro jedno vyšší blaho, pro lidstvo. Toto učení žádá celého člověka. Žádá, abychom my sloužili druhým, a ne aby druzí sloužili nám.

Když člověk něco přijme, co má nějakou hodnotu, je třeba, aby se o to rozdělil s ostatními. Je nutno, aby to přepracoval a dal druhým. A ne aby si to podržel pro sebe. Pokud to zadrží, dopouští se přestupku. Ve složení je různost. Člověk má neustále hledat nové a nové způsoby sloužení Bohu. Je krásné například vykonat nějaké dobro tajně, aby o tom nikdo nevěděl! Kráčejí dva lidé - kněží - a nesou knihy. První potká nějakého člověka a ptá se: "Umíš číst?" On odpovídá: "Neumím." "Škoda, přeškoda, nejsem seslaný pro tebe." Ten druhý potká také toho člověka a ptá se jej: "Umíš číst?" "Neumím." A kněz si sedne, vytáhne slabikář, naučí jej číst a pak mu nechá knihu.

Bůh vám vrací to, co jste sami dali, abyste jste se viděli, jací jste byli. Ať dáte cokoliv, zase se vám to vrátí. Když dáte něco hezkého, hezké se vám zas vrátí. Když dáte špatné, špatné se vám vrátí. Když tě Bůh postaví do nějaké vysoké funkce, musíš se ukázat jako ušlechtilý. Když přijde nějaký chudý člověk, pusť jej. Nečiň rozdílu, neříkej: "Ten je chudý." Hojnost je ti dána, hojnost poskytuj!

Když sloužíš, sám si nemůžeš určovat službu. Bůh tě postaví abys sloužil. Pokud tě ke sloužení nepostaví Bůh, nemůžeš sloužit. Protože v tom případě nemáš křídla, nemáš sílu, jakpak budeš sloužit Bohu? Sloužení je jedno z nejobtížnějších umění.

Nějaký žák vypravuje a vysvětluje úlohu svým spolužákům; na druhý den pak žáci úlohu znají. Tento žák dával příklad. To je sloužení. Když rolník rozorává pole, nesyťte je nejdříve moučníkem, teprve až pak přijde večer z práce, dejte mu moučník. Utrpení lidí jsou podmínky pro projevení se Boha. Cestuješ do cizí země. Nemáš doporučující dopisy. Potkáš nějakého hraběte, který si vyvrtnul nohu. Dej mu nohu do pořádku. To je už doporučující dopis. Jdeš s ním a on tě doporučí. Utrpení někoho se stává pro tebe doporučujícím dopisem. Bůh tě posílá k tomuto trpícímu, abys mu pomohl. A on tě doporučí.

V přírodě existuje jeden zákon - sebeodříkání. Když žiješ v nějaké formě, odkloníš se od ní, opustíš ji a přijdou jiní, aby ji obsadili. Dvacepět let budeš něčeho majitelem a pak to musíš zanechat, aby toho využili zase jiní. Zajdeš si do nějaké restaurace, užíváš nějakého servisu a pak jej necháš. I v životě platí tento zákon. To, čeho užíváš, po nějaké době zanecháš, aby toho využil zase jiný. Jeden čas sloužili vám a nyní budete sloužit vy. To Kristův zákon. Jedna sestra řekla, že vykoná něco pro všechny. Učitel odpověděl: Tato sestra chce ukázat, jak máte sloužit.