Lidská duše

Učitel začal hovořit o lidské duši:

Celý člověk není vtělený. Velká jeho část je ještě mimo jeho tělesnou schránku. Proto by měl člověk čerpat síly z vyšší podstaty, která je mimo jeho tělo.

O někom si myslíš, že je krásný, vzdělaný inteligentní; ještě ho ale neznáš.Člověk ještě nezná dokonce ani sám sebe. V člověku existuje něco hlubšího, Božského, tj. to, čím Bůh v něm myslí! To je to hlavní!

Kdo z vás viděl lidskou duši? Neviděli jste ji. Protože duše je krásná, chtěli byste se jí zmocnit a opanovat ji. Proto se ona zahaluje, abyste neviděli její tvář. Podívejte se na člověka, který je ošklivý; to je ale jen jeho maska. Až jej spatříte v pravém světle, uvidíte, jak je krásný. Písmo říká: "Z části vidíme, z části známe". Proto se o člověku nevyjadřujte. To krásné je v každém člověku, ale lidé to nemohou spatřit. Jsme zatím v těle, které zakrývá krásu lidské duše. Až jednoho dne člověk odhalí svou vnější krásu, uvidí teprve tu vnitřní. Život na zemi je jen maškarním bálem.

Představte si situaci, že člověk má deset masek. Vy jej neznáte. Sejme jednu masku, nepoznáváte jej. Sejme druhou masku, zase jej nepoznáváte. Musí sejmout všech deset masek a teprve pak se ukáže ten pravý člověk, kterého vy znáte. Radujte se, že máte masky. Proč? Protože by musel být jiný svět, aby se mohla odhalit vaše tvář. Pouze mezi dokonalými můžeš mít odhalenou tvář.

To, o čem tu hovořím, je mimo lidskou osobu. Hovořím o lidské duši. Nikdo nemůže zranit nebo urazit lidskou duši. I když se třeba někdo snaží ji pohanit, potupit, ona se ani nezastaví, aby to vyslechla. Poslouchá pouze to hezké. Duše je absolutně svobodná. Může působit nezávisle na mozku. Pouze, když se pohybuje v hmotném světě, pomáhá si nervovým systémem.

Když zasáhnete hezkou stránku duše třeba toho nejhoršího člověka, uvidíte, jak je vlastně dobrý, třebaže nemá vědění. Člověk se v jednom okamžiku může projevit jako úplně dokonalý. Vaše duše jsou velké. Když je duše v těle, cítíme se velkými a silnými. Pokud je mimo tělo, jsme malí a slabí. Musíme si tělo uspořádat tak, aby v něm mohla duše pobývat delší čas. Pokud cítíme úbytek sil, znamená to, že jsme ztratili kontakt se svou duší. Navštíví nás inspirace, je to tedy důkaz, že jsme se svou duší ve spojení.

Ve všech lidech je něco dobrého, rozdíl je jen v tom, že někteří to dobro mohou projevit a druzí ne. Do lidské duše je vloženo vědění - pokud má člověk silné přání, může se probudit. Zapoměli jste už, jak vás andělé sesílali s nebe ověnčené věnci. Byly to přímo slavnosti. Byli jste oblečeni do bílých plášťů, měli jste světlé tváře. Teď jste zasmušilí a říkáte: "Jak se to stalo?"

Bůh dnes tvoří nový svět, buduje jej pomocí Lásky. Přeji vám, abyste věděli odkud přicházíte a kam jdete. Přicházíme ze světa kde vládne Svoboda, Láska a Bratrství, kde se lidé znají, Láskou se obklopují a pro Boha žijí. Lidská duše přichází odtamtud. Kristus řekl: "Až přijde Duch Pravdy, všechno vám připomene." To znamená, že obnoví všechna blaha, která vám Bůh vložil do duše. To, co je v nás skryto, je něco velikého. Od vás všech je vyžadováno, abyste byli všichni nesmírně vděční za to, co je ve vás skryto. Ve vás je skryto a skladováno takové bohatství, že je vůbec hříchem pozastavovat se nad malichernostmi.

Až začnete žít život s Božským, nastane onen život, kteří všichni lidé očekávají. Pokud se o někom řekne, že je špatný, rozumí se tím, že není dokončeným obrazem. Zatím je v procesu pohybu. Po čase se i on stane dokončeným obrazem. Pokud se člověk projevuje špatně, není člověkem! Studujte člověka a vnímejte člověka takového, jak jej stvořil Bůh. Specifičnost každé duše tkví v tom, že když jí prochází Božské světlo, duše jej proměňuje svým zvláštním způsobem. Proto každý nosí v sobě něco zvláštního, něco specificky krásného. Pochopit lidskou duši, k tomu je třeba velkého poznání.

Obraťte pozornost k tomu hezkému, co Bůh vložil do člověka. Ve svaté knize lidské duše jsou napsány velké věci. Lidská duše je krásná. Je nutno vidět, jak krásná a veliká je lidská duše. Vidíš-li duši svého bratra, pak můžeš hlásat milosrdenství. Osobní, individuální život člověka je mikroskopickým projevem lidské bytosti.

Zlo bylo do člověka transplantováno. Bylo na něj naroubováno, a tak se s člověkem spojilo. Člověk si myslí, že je součástí jeho přirozennosti. Špatnost v člověku má příčinu ve zbytcích zvířeckosti, od kterých se člověk ještě neosvobodil. Ale, člověk je svou podstatou vodičem dobrých energií.

V každé duši existuje něco tajemného o čem druzí nemají ani potuchy. Ale Bůh ví, co z které duše může vyjít a věnuje jí speciální pozornost. U všech lidí existuje dobro jako schopnost, dispozice. Když říkám, že všichni lidé jsou dobří, myslím tím, že dobro v nich je jako schopnost. A když říkám, že nejsou dobří, myslím tím, že nejsou dobří ve svém projevu.

Jedna sestra položila otázku: "Existují případy, kdy se duše na velmi vysokém vývojovém stupni vtělí?"

Takové případy existují. Když začneš sloužit Bohu, když se ti všechno utrpení stane hračkou a tobě je dokonce příjemné je mít a hrát si s ním. I člověku, který došel dokonalosti, se kladou do cesty všechny možné překážky, rozpory a protiklady, ale on je jejich pánem. Stávají se pro něj předměrem studia. Nechává je pracovat.

Když vás ovládá nějaká veliká radost a vy se cítíte jako byste byli v nebi, znamená to, že jste v kontaktu s Bohem. Tehdy se lidská duše projevuje. Buďte věrni Božskému! Ti co neustále z nitra promlouvají k člověku, jsou duše a duch. I jiní promlouvají, ale ti jen přechodně. Člověk se musí neustále zaposlouchávat sám do sebe, dokud nerozpozná jejich hlas.

Člověk je zavřená svatá kniha s obrovským obsahem. Otevřete knihy své duše, ducha, rozumu a srdce a pročtěte je. Jsou to ty nejkrásnější knihy jaké můžete přečíst. Novou věcí kterou vám říkám je, abyste pročetli tyto knihy, do nichž je vepsán váš život od počátku až do současnosti. Čtěte knihy svého rozumu, duše i ducha, ať vidíte co do nich Bůh napsal. Jsou to originály. A ať se naskytne cokoliv jiného, pokud je to souhlasné s originály, přijměre to, pokud to není souhlasné, odhoďte to.

V Apokalypse je psáno o jedné knize, kterou otevírá Beránek. Ta kniha je knihou vašeho rozumu, srdce, duše a ducha. V člověku jsou skryté síly. Vy všichni se brzdíte, když říkáte: "To my nedokážeme." V to je celá vaše chyba. Jsou věci, které není možno vytvořit. Takovou "věcí" je duše. Duše se nevyrábí, duše je věčná. Když má podmínky, projevuje se. Pokud nemá podmínky, neprojevuje se. Vy v sobě držíte jednu mechanickou myšlenku. Vy se domníváte, že duše je oddělena od Boha. Duše nejsou odděleny od Boha. Když si to myslíte, dáváte ji materiální charakter. Duše je tak oblečená do materiálních šatů, ale není materiální, a proto je svobodná. V nebi neexistuje experimentování. Tam musíš pracovat bez chybičky. Pokud se tam něčeho dopustíš, pošlou tě na zem, abys to napravil a naučil se, čemu je třeba. Tady se člověk napravuje. Sem jste všichni posláni k opravě.

Člověk se v průběhu let mezi mládím a stářím mění, kde je ale člověk? Hrubší těla stárnou rychleji, jemnější těla se zjemnělou hmotou stárnou pomaleji. Máš o sobě nepravdivou představu. V tobě je něco, co se nemění. Jednou poznáš, že vždy je to jedno a totéž. To je ten člověk!

Podle mne pravým básníkem, spisovatelem, filozofem je ten, kdo sám představuje napsanou knihu. Pokud člověk sám nepředstavuje napsanou knihu ze které by mohli lidé číst a učit se, pak všechno ostatní co je člověkem napsáno, zůstane na tomto světě a po letech se ztratí a vymaže. Je třeba, aby se každý stal napsanou knihou. Do té knihy se tžak zapíšou ti největší duchové - andělé a světci - kteří vámi projdou.

Ve vás všech je Božská jiskra, vaše spojení s Božským, to jste vy. Pod pojmem Láska rozumím, schopnost milovat Božské. To spojení s Božským, které je v nás, je Pravda. Milujeme to Bůh vložil do člověka. Takže, když se někde sejdeme, naším cílem je probudit Božské v nás, neboli abychom se probudili pro Božské, abychom Jej ocenili.

Když zasadíte seménko, musíte mít potůček, který by vedl do vaší zahrádky. Je to symbolem vašeho spojení se svou duší, s Božským. Toto spojení s Božským ještě není ve vás vytvořeno. Kdyby váš potůček zaléval zasazená semínka, přáli byste si mít jiný výsledek. Musíte pocítit přítomnost své duše! Pocítit ochotu se obětovat pro ostatní alespoň jednou nebo vícekrát za rok. Tehdy se projevuje vaše duše. Kristus řekl: "Kdo vloží svou duši, nalezne ji!"

V duchovním světě existuje velká rozmanitost. Když k tobě někdo mluví, musíš vědět, kdo to je a odkud mluví. Božská je myšlenka, která ti říká: "Vstaň, jdi tam a tam, potkáš tam jednoho člověka." Ty vstaneš, jdeš tam a potkáš ho. "Potom ti řekne: "Řekni mu to a to." Ty řekneš. Jindy, je ti řečeno, jdi tam a tam, ty jdeš - a tam nikdo. Zastavíš se a koriguješ sám sebe; znamená to, že jsi nepochopil, jak bylo třeba. Opět se zeptáš, opět zaklepeš. Představ si, že řekneš do telefonu: "Haló", na druhé straně k tobě promluví, ty jsi ale dobře neslyšel, a tak se zeptáš znovu, prověřuješ si to.

Člověk se musí zaposlouchávat a vnímat hlas Ducha, který k vám hovoří z vašeho nitra. Naslouchání je proces vnější, ale vnímání proces vnitřní. Dokud se lidé nezačnou sytit Láskou, dotud nevyjdou ze starého života.