Moc lidského vědomí v přítomném okamžiku

         Lidská bytost je bytostí ducha, duše a těla - tzn. náš život probíhá současně ve třech vibračních úrovních. V každé z těchto úrovní se objevuje určitý vývoj ve směru k naplnění. Pokud budeme prožívat život v duchu, budeme rozvíjet své duchovní tělo. Pokud budeme prožívat svůj život v duchu i skrze své hmotné tělo (tj. pokud budeme žít způsobem "Jak uvnitř, tak ven"), budeme rozvíjet i svou duši. Duchovní energie tak bude proudit, a bude dále rozvíjet energii naší duše i energii našeho fyzického těla. Chceme-li žít harmonickým životem, měli bychom si uvědomovat, kde je skutečná příčina současného stavu nenaplnění, které se objevuje v našem osobním, partnerském, rodiném i společenském životě!

          Život lidské bytosti je životem muže a ženy na planetě Zemi. Na oba se vztahují dané zákony života. Muž, i žena, mají rozdílné vnímání daných životních principů a daných životních okolností. Aby našel muž sám sebe, a stal se ženě plnohodnotným protějškem, potřebuje prožívat své spojení s vyšším principem života, potřebuje vnímat a prožívat pravidla hry zvané život. Stejně tak je tomu i v případě ženy. I ona potřebuje prožívat své spojení s vyšším principem. Pokud je prožívá, je muži jeho plnohodnotným protějškem. K pochopení významu této skutečnosti nás vede příběh Adama a Evy?  Adam a Eva žili v hojnosti, dokud naslouchali hlasu Boha, v okamžiku kdy tento hlas opustili, upadli v nevědomost, začali uvažovat subjektivně, pocítili strach, pocítili potřebu starat se o svůj život, začali trpět. Je zřejmé, že nám známé přikázání: "Nejezte ze stromu poznání dobrého a zlého", je ve skutečnosti opisem daného duchovního zákona, který lze vystihnout těmito slovy (volně): "Vnímejte a prožívejte to, co já vám dávám, tak budete ve mně a já budu ve vás, v takovém případě vám patří všechno, co je mé. Nesnažte se svým rozumem chápat to, co vám není dáno chápat. Pokud mne opustíte, upadnete do zkresleného poznávání přítomných duchovních principů, jehož následkem je utrpení".

          Biblický strom poznání dobrého a zlého, je pouhým přirovnáním. Jde o klíčové poznání, člověk má vědět, že je zde oblast vnímání a prožívání skrze vědomí jednoty se Zdrojem životní síly, a vedle toho, že je zde oblast vnímání a prožívání v "odloučení" od Zdroje životní síly. Adam a Eva přenesli své přítomné vědomí do prostoru vnějšího světa, v tom okamžiku opustili svůj základní lidský instinkt, kterým je prožitek jednoty se Zdrojem životní síly. Co znamená tato skutečnost pro náš život zde na Zemi? Pokud chceme žít v duševní i fyzické harmonii a síle, potřebujeme vědět, co se děje v okamžiku, kdy přestáváme vnímat vyzařování Zdroje životní síly!

          Jakmile ztrácí lidská bytost svůj vědomý kontakt s vyzařováním Zdroje životní síly, stává se určitou samostatnou jednotkou, získává určitou vyhraněnost ve směru k veškerému životu, který vnímá okolo sebe. Vnímá různorodost v přístupu k životu, ale nerozumí jí, považuje ji za cízí, nebo vůči sobě nepřátelskou. A tak začíná rozlišovat na dobro a zlo! Nejprve uvnitř sebe sama, následně i navenek. Ve vibraci vyzařování Zdroje životní síly není pro člověka ani dobrého ani zlého, vše je na své cestě ke Zdroji, vše je ve svém vývoji, vše je ve své podstatě živé a krásné. Rozlišovat lze jedině - na základě svého svědomí a na základě svého vyciťování - uvnitř sebe sama, a to na: 1) pro další vývoj potřebné, 2) pro další vývoj nepotřebné (i pro toto rozlišení se někdy používá termínu 'dobro a zlo' - ne všichni si tento rozdíl v pojmenování a v přístupu uvědomují).

Prvotní Stvoření - intuice a rozum

          Měli bychom si uvědomovat, že lidská bytost je ve svém předurčení určitou součástí života prvotního Stvoření, tedy potřebuje trvale prožívat život prvotního Stvoření! Pokud toto prožívání jednoty se Zdrojem životní síly opouští, jeho intuice a rozum ztrácejí potřebnou vnitřní rovnováhu, ztrácejí svou vibrační hodnotu, na které mohou přirozeně spolupracovat. Jakmile tato vibrační hodnota klesne pod určitou úroveň, dochází k rozdvojení těchto "vnitřních smyslů". Z člověka žijícího v jednotě vnitřních smyslů se tak stává bytost vnějších smyslů! Postupně tak dochází k oslabování a rozpadu jeho duchovního, mentálního a emočního pole!

          Tuto rozhodující skutečnost našeho života bychom měli mít na zřeteli, před vším ostatním. Tato rozhodující skutečnost je příčinou všeho utrpení lidské bytosti, tzn. všech nedorozumění, která se objevují mezi lidmi. Z tohoto poznání vyplývá jednoduchý závěr:   

          Řešení jakékoliv životní situace - na úrovni osobního života, i na úrovni života společnosti jako celku - se objeví v okamžiku návratu, k tomuto základnímu, dnes již zapomenutému, životnímu instinktu! V okamžiku, kdy bude pochopen a dostatečně zviditelněn - na úrovni našeho osobního života, i na úrovni života společnosti jako celku - přítomný základní duchovní zákon, tj. zákon odpovědnosti lidské bytosti ke Zdroji životní síly! Ve chvíli, kdy bude na základě poznání tohoto duchovního zákona vystavěn nový přístup člověka k veškerému životu a nový systém výchovy a vzdělávání.

          Nyní je potřeba si uvědomit: 1) co tuto jednotu intuice a rozumu průběžně obnovuje a živí?! 2) Jak se může lidská bytost znovu propojit k oživujícím silám Stvořitele, a z nich průběžně čerpat energii pro svůj harmonický život zde na planetě Zemi?!

          Zamysleme se nad těmito slovy z evangelia apoštola Tomáše: "Když ti, kdo vás vedou, vám řeknou: "Pohleďte, království je na nebi" ptáci nebeští budou před vámi. Když vám řeknou: "Království je v moři" předejdou vás všechny ryby. ... Uvnitř, ve vás je království a vně vás! Když se poznáte, budete poznáni a budete vědět, že jste synové živoucího Otce. Jestliže se nepoznáte, pak jste v bídě a jste bída." 

          Z výše uvedeného je zřejmé, že rozhodujícím momentem našeho života je okamžik, kdy poznáváme význam duchovní úrovně svého života, kdy poznáváme, že lidská bytost je duchem ukotveným v těle. Na tuto skutečnost upozorňují slova z Janova evangelia: "Bůh je Duch, přichází doba, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, jej budou ctít v Duchu a Pravdě, Bůh si přeje aby jej lidé takto ctili".

          Je zřejmé, že jedině ve stavu duchovního sebeuvědomění může dojít k prožití duchovního spojení s dimenzí věčnosti, tj. k optimálnímu příjmu potřebné energie pro život ducha, duše i těla. Člověk tak začíná vnímat a bytostně pociťovat, že jej síla Zdroje trvale podporuje a živí. Pokud tomuto vyzařování Zdroje životní síly věnuje svou pozornost a svůj čas, začíná s postupem času vnímat i přítomný řád duchovních hodnot, a získává tak schopnost dle něj ve svém každodenním životě i postupovat.

          Abychom si mohli hlouběji uvědomit svůj stav odloučení od Zdroje životní síly, potřebujeme si odpovědět na tuto základní otázku: Co se ve skutečnosti odehrává v našich životech? (Vnímáme život okolo sebe? Žijeme ve spojení s veškerým životem, anebo žijeme v oddělení od veškerého života? Co ve skutečnosti prožíváme, čemu věnujeme svůj čas? Žijeme v přítomnosti, anebo žijeme v myšlenkách na minulost a v myšlenkách na budoucnost?)

          Život je pohyb. Jakýkoliv pohyb je ve skutečnosti projevem prožitku přítomnosti, nebo následkem prožitku přítomnosti! Jedině v přitomnosti lze vnímat a jedině v přítomnosti lze prožívat. Vše, co si uvědomujeme, vše co chceme vnímat, to ve skutečnosti existuje! Pokud objekt našeho zájmu existuje, lze se na něj uvnitř sebe sama naladit. Pokud se naladíme, budeme vnímat. Pokud budeme vnímat, budeme i prožívat. Pokud budeme prožívat, stáváme se součástí toho co prožíváme!

          Dle vhledu německého spisovatele a myslitele Oskara Ernsta Berndharda, píšícího pod pseudonymem Abd-ru-shin, je na pomezí úrovně duchovní dimenze a úrovně Božského světa, prostor rezonance těchto dvou dimenzí. Autor jej nazývá Hradem Grálu. Z tohoto poznání plyne jednoduchý závěr: Jestliže je člověk bytostí s duchovní podstatou, náleží i on této REZONANCI duchovního principu s principem božským! Tzn., každý z nás má v sobě předpoklad uskutečnit propojení své duchovní úrovně s úrovní duchovní čistoty (duchovní dimenze - království nebeské), jenž se zachvívá v přirozené rezonanci s úrovní božského světa.

         Spojení lidské bytosti s principem božským, skrze duchovní sebe uvědomění, je stavem uskutečnění duchovní jednoty s vyzařováním z božského, je stavem rezonance s principem Krista. Ježíš Nazaretský uskutečňuje jednotu ducha, duše i těla ve spojení s principem božským, a proto je zván Synem božím, neboli Kristem. Viz. Ježíš: "Pošlu vám Ducha pravdy, a ten vás uvede do celé pravdy". (Níže nabízím jednu z možných cest k prožití jednoty ducha, duše i těla - ve spojení s dimenzí Ducha a s principem božským.

        Co bude následovat? 1/ trvající spojení s prostorem duchovní čistoty uvolňuje veškerá napětí a veškeré parazitující síly, dochází k celkovému uvolnění - uzdravení. 2/ v tomto nastavení lze průběžně vnímat proud životní síly a duchovní inspirace z vyšších světů duchovních. 3/ toto prolínání ducha, duše i těla do prostoru duchovní čistoty, lze vnímat i skrze své fyzické tělo - sama pozornost směrem k fyzickému tělu prohlubuje ono spojení!

          Přítomné respektování Stvořitelovy vůle vnáší do prostoru duchovního, duševního i biologického života harmonizující sílu (viz. Ježíš: "Nepřišel jsem zákon zrušit, ale naplnit", "Konám vždy vůli toho, který mne poslal"). Vůlí Stvořitele je harmonie ducha, duše i těla ve spojení s principem božským. Být ve vůli Stvořitele znamená, pohybovat se v duchovním spojení s dimenzí věčnosti, tj. s principem božským!    V duchovním rozměru věčnosti je vše celistvé a dokonalé. Pokud se nacházíme ve Světle, vše, na co myslíme, je doplňováno Světlem, vše, k čemu promlouváme, je doplňováno Světlem, vše, co máme v pozitivním citu (v lásce), je doplňováno Světlem, vše, s čím jsme v přirozeném soužití, je doplňováno Světlem. V případě, že respektujeme veškerý život okolo sebe v jeho přirozené podobě, promítá se tato skutečnost i do hmotné roviny, tzn. do biologického těla všech živých organismů, tj. i do našeho fyzického těla a do těla všech lidí okolo nás! Postupně tak můžeme poznávat i život v úrovni tvořivých sil Matky Země, v úrovni tvořivých sil přírody.

          Spojení se Světlem se odehrává v každém případě na základě obsahu našeho vědomí (viz. "Víra tvá tě uzdravila, jdi a už nehřeš, aby se ti nestalo něco horšího"). Pokud jsem ve svém vědomí naladěni na Boží vysílání, dochází v našem informačním prostoru k propojení s vyzařováním bytostí vývojově starších, které se pohybují v rezonanci s principem božským (vykonavatelé boží vůle, jsou známi jako andělé, archandělé ...). Pro naplnění této skutečnosti je důležitá naše pozornost tímto směrem, naše ochota věnovat této skutečnosti svůj čas, naše ochota si tento stav opakovaně připomínat a ochota učit se tomuto pohybu v napojení na věčnost!

          Pokud budeme vnášet skrze svou duchovní úroveň života v těle nové a nové impulsy Světla, tzn. vyšší duchovní kvalitu své vůle, myšlenky i činu. Bude se postupně měnit stav v úrovni našeho podvědomí. Úroveň našeho podvědomí je určujícím základem kvality naší vůle, našeho myšlení, i konání. Z úrovně podvědomí vycházejí podstatné impulsy, které určují kvalitu našeho prožívání a kvalitu našich reakcí na veškeré okolní dění. (Tuto skutečnost známe jako určitý stav vědomí, kdy člověk chce v některé oblasti svého života změnu - ale, i přesto, že skutečně chce, není toho schopen. Proč? Do jeho podvědomí nejsou zapisovány nová vnitřní hnutí a s nimi spojené nové reakce na život, který vnímá okolo sebe). Pokud nasměrujeme svou pozornost k novým (vyšším) duchovním hodnotám, a budeme i nadále věnovat těmto hodnotám svůj čas a svou pozornost, úroveň našeho podvědomí, tj. úroveň duchovní příčiny našeho celkového stavu, bude postupně přetvářena (viz.: "Jak kdo zasel, tak sklidí). Pokud budeme i nadále zasévat svou vůlí, myšlenkou i činem Světlo, máme svou účast ve Světle, stanou se z nás zcela noví lidé! Rozhoduje naše konkrétní vědomé chci, naše konkrétní a přesné naladění na to co chci, a s tímto naladěním spojené následování toho co chci. Je potřeba být věrným tomu co chci. Je potřeba si uvědomovat rušivé vlivy z okolí, a od nich se trpělivě ve svém vědomí oddělovat.

          Pokud budeme postupovat svým životem v ohledu na výše uvedené, bude docházet k probuzení našeho duchovního vědomí. Bude docházet k harmonickému sjednocování úrovní našeho ducha, naší duše i biologického těla. Pokud si dokážeme uvědomovat přítomnost léčivých sil Zdroje i v úrovni hmotného stvoření, v úrovni přírody, i v úrovni svého fyzického těla, bude docházet k výraznějšímu spojení s pohybem těchto sil, tj. k harmonizaci naší duše i našeho fyzického těla těmito silami. Naše vnitřní síly budou průběžně obnovovány, budeme zažívat duševní i fyzickou vyrovnanost, bude docházet ke spontánním uzdravením. To vše se má uskutečňovat pro pravdivé svědectví dalším a dalším lidem na této zemi. To vše se má uskutečňovat, aby člověk dnešní doby znovu pochopil kým je, a ke komu svou podstatou náleží, aby tak znovu našel - v jednotě s Tvůrcem tohoto Stvoření - svůj obnovený život.

Jiří Sedláček