Myšlenky Bruna Gröninga - I. část

Dávám vám sebou na cestu malou životní moudrost. Dávejte pozor, milí přátelé, vyslovuji tuto životní moudrost, která je pouze ode mne, můžete ji také nechat bez povšimnutí, můžete ji také odhodit stranou a říct: "Planý žvást, co ten tady říká! Na co jsou mi životní moudrosti, k čemu je mi jeho životní moudrost? To všechno je mi jedno." Ale nebylo by jedno, kdybych vám to zamlčoval, ne, vidím v tom moji povinnost, neříkat lidem už nic jiného než právě to, co jsem vám v pravdě řekl.

Bruno Gröning

1.

Člověk jedná podle své vůle. Jaká je vůle, taková i myšlenka. Myšlenka vede člověka k činu. Pokud chceš to Boží zažít, musíš se o to snažit. Milujte život, Boha. Bůh je všude. Povolávám vás k velkému obratu!

Důvěřuja věř, Boží síla pomáhá a léčí!

Nevyléčitelné neexistuje! Je toho mnoho co nelze vysvětlit, ale nic co se nemůže stát. Pro Boha není nic nemožného! Kde je nouze nejvyšší, tam je Pán Bůh nejbližší. Kdo věří ve své zdraví ten věří v Boha.

Největším lékařem všech lidí je a zůstane náš Pán Bůh! Bůh má vše co člověk potřebuje. Na to už člověk zapomněl. Tady na Boží cestě není nic nevyléčitelného, nejsou tu žádné bolesti, žádné utrpení, žádné starosti, tady je zdraví, radost, rozkoš a naděje.

Trvající dobro překonává zlo. Dobro přitahuje zlo, zlo přitahuje dobro. Dobro překoná zlo, zlo chce dobro zničit. Lidé mohou být od Boha tady na Zemi bohatí, nesmí však na tom záviset svým srdcem. Být bohatý znamená být zdravý.

Satan je mocný, ale Bůh je všemocný! Dobro vstupuje jenom tam odkud je odstraněno zlo. Rozhodně opovrhuji zlem a pevně věřím na dobro v člověku, také pro ty kteří dnes ještě věřit nemohou nebo nechtějí. Proto v tom vidím moji velkou životní úlohu, modlit se za všechny ty, kteří to neumějí a budu to dělat tak dlouho, až toho sami budou schopni.

A tak jestli ještě dnes nemůžete věřit, budu to za vás dělat, až budete skutečně věřit. A tak jestli ještě dnes neprosíte, neumíte se modlit, budu to ještě také dělat za vás. A co jsem pro vás udělal? Já jsem za vás věřil.

Důvěřuj jen, určitě se to stane. A co už ty nemůžeš, udělám já za tebe! Mně nemůže být působení nikým zakázáno! Bojuji za vás! Podle mých činů mne poznáte, to znamená podle všeho toho, co dělám. Nedělám nic víc, než to, co dělat mám a tady budete moci poznat, že jsem skutečně pod Božím vedením.

Nevidím pouze člověka, vidím také, co leží daleko za ním, minulost, přítomnost, budoucnost, všechno co je kolem něho a na něm. Ale nemluvím tu pouze o lidech, mluvím o životě na této Zemi. K tomuto životu nepatří jenom lidský život, ale i život zvířat a rostlin. Nežiji z lidí, ale pro lidi.

I když mě strčíte do kádě na dešťovou vodu a zakopete do země: Přesto se stane, co se má stát. Můj boj je bojem proti zlu, můj život je Bůh. Moc Satana opět nabyla na síle a já nemám dále nic jiného na práci, než proti ní bojovat a to další se potom stane samo od sebe.

Stejně tak je i moje cesta cestou utrpení. Netrpím pouze sám za sebe, není mi to zapotřebí. Kdybych chtěl být bohatý co do peněz a majetku, bylo by to potom lehké, pak bych byl již tím nejbohatším mužem této malé Země, bohatý však jenom pokud jde o peníze a majetek. Protože to zavrhuji, neopovažujte se mi nabízet peníze. Všechny odmítnu. Mnoho mi toho nebylo zapotřebí a přesto musím trpět, i přes moji dobrotu a ochotu pomáhat.

Je tolik lidí, a tak se již vyplatí, že za ně člověk trpí. Jestliže mi bude působení zakázáno, potom vnitřně shořím. Co vlastním, to chci odevzdat, také můj život. Víte, že mým nevyhnutelným posláním je, ukazovat lidem, jak musí jít touto cestou, jak se mohou osvobodit od všech zátěží. Tato cesta je však dlouhá a těžká.

Mým nejkrásnějším dnem na této Zemi bude ten, kdy budu smět odejít domů do nádhery Boží. Cesta pro vás byla uzavřena trnitým hložím, které jsem pro vás uvolnil. Nyní jděte! Až nebudu na této Zemi jako člověk, to znamená, až odložím své tělo, pak bude lidstvo tak daleko, že každý sám ze sebe bude moci zažít pomoc a vyléčení.

Všichni lidé - nezáleží na národnosti, rase nebo náboženství - jsou hodni toho aby jim bylo poženo. Mně je chudý stejně tak milý jako bohatý a bohatý stejně tak milý jako chudý. U mně není žádného rozdílu: Neptám se žádného člověka na nic, všichni budete přijati tak jak přicházíte, a je jedno jestli jste chudý nebo bohatý. Tady žádného rozdílu není. Nepatřím jednotlivcům, patřím lidstvu.

Člověk je plod lásky: Co bylo stvořeno z lásky, může žít pouze v lásce. Bez lásky není života. Země nemá žádnou opěru, žádnou podporu, je nesena pouze láskou Boha. Bůh je spravedlivý, jeho láska je pravá. Pravá láska je spravedlností Boha. Existuje zásada, kterou se člověk může řídit po celý svůj život? Ano, láska k bližnímu. Kdo miluje člověka, miluje Boha. Nic není těžkého pro toho kdo miluje.

Kde je Bůh, tam je láska. Kde je Satan tam jsou války. Bůh miluje člověka. A protože jsme stvořeni Bohem, patříme k němu. On je Stvořitel. 

Co je člověk? Boží stvoření. Člověk sestává z ducha, duše a těla. Člověkem je proto, že mu Bůh propůjčil na Zemi vázané tělo. Právě zde má on, člověk velkou úlohu, aby sám pečoval o blaho svého těla. Blaho nesestává pouze z toho, že své tělo živí Božími plody, ale že udržuje pořádek v těle tak jak jej stvořil Bůh. Všechno co stvořil Bůh je Boží.

Bůh sám na nás nezapoměl, dal nám do našeho těla všechno přesně tak, abychom mohli přijímat pro své tělo všechno to, co je pro něj určeno. Člověk by měl pečovat o to, aby uměl pro své tělo využít čas i příležitost, a to tak, aby měl tolik dobré síly, aby se už nemusel obávat zla; aby s těmito rezervami síly mohl v plném klidu vést boj proti zlu. Tak žije člověk v Božím pořádku.

Přesto vás žádám, abyste opět přijímali dobro. Volám vás k pořádku! Chci, abyste vedli zdravý, dobrý život, takový život, jak jej určil Bůh. Aby jste se s ďáblem, se zlem již nestýkali, a také se s ním nespokojovali, dále je již netrpěli, aby jste je se vší rozhodností odmítli! Pokud to všechno uděláte, pak jste přesvědčeni, potom je všechno jiné, mnohem krásnější, tady teprve začíná život, to znamená, tady teprve začíná v člověku působit Bůh.

Čím více se člověk odklání od Boha, vědomě či nevedomě, o to méně života vězí v jeho těle, takže uvnitř něho bylo sotva ještě tolik života, aby orgány na něj reagovaly tak, jak jim to bylo určeno. A tak již člověk nemůže jít životem s plnou silou. Od tohoto zdroje síly se odpoutal. Nakonec ztratil spojení s velkým Božím zdrojem síly. Již nemůže přijímat Boží sílu. A tak se stalo jeho tělo vrakem.

Člověk je a zůstává svou podstatou Božím stvořením, nikdy není ďábelský, nikdy není satanský, nikdy není zlý. Může být však - pokud opustí Boha, pokud sám sebe zanedbá - zachvácen zlem. Zlo jej v takovém případě zachvátí a on potom musí zlu sloužit. Není to člověk, kdo činí zlo, ale je to zlo samo. Od zla nemůžeme čekat nic dobrého! Ale stejně tak od Boha nemůžeme čekat nic zlého!

Veďme společný boj proti zlu, pojďme všichni cestou, která vede k dobru. Zlo neulehčuje nikomu, ale zatěžuje lidi stále více. Boží síla je budující síla, Satanova síla je síla bourající. Chci, aby to špatné bylo podchyceno a to dobré projeveno. Dobro v člověku má potlačit to špatné.

Kdo již nemá zdravý humor, s tím už nic není. Musíme si zdravý humor nejen zachovat, ale i jej podpořit. To nezdravé nechme stranou, milí přátelé, berme jen to zdravé. Jeden smysl můžete také vynechat, a to je nesmysl. Od toho upusťte, ten k vám vůbec nepatří. 

Nepatřím k těm, kteří říkají, že člověk je nevinný. Ne, musí dospět k sebepoznání, že je vinen. Zlu nesmíte nikdy dopřávat sluchu, k tomu vám Bůh tělo nedal. Tělo je ucelené dílo, z toho si každý člověk může odvodit poznání, že Bůh nám své dílo do těla vložil a z něj pak můžeme poznat, jak velký a mocný Bůh je. Tělo milí přátelé, je Boží Dar. 

Kdo se sám uvádí v zapomění, to znamená, kdo své tělo uvádí v zapomění, ten zapoměl na Boha, ten již Boha nenosí ve svém srdci, ten už prostě není schopen věřit. Člověk se opravdu zaměstnává neštěstím a tím ničí a znehodnocuje své tělo. Takový člověk se ve skutečnosti od Boha odloučil, takový člověk již nemá s Bohem žádné spojení.

To je pro vás to nejdůležitější, o co vás žádám, abyste se sami odpoutali od neštěstí, protože nyní je nejvyšší čas, abyste navázali spojení s Bohem a také si jej zachovali. Bůh sám vám sešle vše dobré, a vy potom také skutečně zažijete blaho. Zažít blaho, moji milí přátelé, to je pravda.

Myslete na dobro, které potřebujete pro sebe a pro své bližní. Ne abyste se soužili utrpením, ne abyste mu jakkoliv propadli. Jde o to, abyste se skutečně otevřeli, skutečně tomu dobrému, abyste se skutečně odevzdali Bohu a abyste přijali to pravé Boží vysílání.

Bůh je vysílač, člověk je přijímač. Pokud se nenaladíte, nemůžete přijímat vlnu vysílače! Bůh nám dává všechno dobré, musíme jenom všechno to jeho, co nám posílá, přijmout pro sebe. Tedy: Dělejte to!

Dělejte to co jste sami sobě dlužní, to znamená, co jste dlužní před Bohem. Dobro je možné prokázat pouze skutky. Nechte skutky mluvit! Rozhodující je stále ještě dobrý skutek, ne slova.

Věnujte svému tělu více pozornosti; každý den, každou hodinu, každou minutu, každou vteřinu. Neříkejte teď, že nemáte čas! To je ten čas, který nám a každé živé bytosti Bůh určil, my jej máme pouze užívat. Pokud to však považujete za nutné, abyste tento čas využívali k jiným věcem, nezbývá vám nic jiného. Potom musí dojít k tomu fiasku, potom dochází k tomu bourání, nikdy však k budování.

Opakoval jsem to tady dnes často proto, přátelé, abyste si to vzali k srdci. Opakuje se to také v životě, že máte neustále mít tu potřebu své tělo sledovat. Dnes už také víte, že vaše tělo se nesestává pouze z jídla a pítí, ale že potřebuje také duchovní sílu, Boží sílu. Že potřebuje energie, které pro vás a pro vaše tělo Bůh určil.

Měli byste se srovnat s žárovkou, když nemáte připojení na to dobré Boží dílo, ze kterého dostáváte životní proud, potom také nemůžete žít. Potom nemáte žádnou hodnotu, jako ta žárovka.

Zaprvé musíte vědět jak sami sebe hodnotíte, a především musíte vědět co dlužíte vašemu tělu. Bůh toho pro nás určil tak mnoho a člověk to nepřijímá. Člověk se raději mučí, odevzdává se raději zlu, zabývá se denodenně zlem, dokonce je ošetřuje, místo toho, aby byl zbožný a opravdu se Bohem řídil a nechal se Bohem vést, tak jak mu to Bůh určil.

Neboť vy jako lidé, jako Boží děti, dostáváte od Pána Boha životní proud, a když jej získáte, potom můžete teprve obhájit oprávnění své existence, potom teprve můžete říct, že jste napojeni na to velké Boží dílo.

Říkám ale ještě jednou: To jsem nebyl já, kdo uzdravil člověka, to byl všemohoucí, to byl Pán Bůh. Neboť to je jeho dílo, není to moje dílo. To není moje síla, to není síla žádného člověka ..., neboť ten nejvyšší nad nad námi, to je náš Pán Bůh. To je ten nejvyšší nad všemi lidmi, Stvořitel. Jenom on to může způsobit. Já chci pomáhat a uzdravovat. Já sám nezmůžu také nic, ale vím, že mi přitékají síly a že je mohu zhodnotit tak, aby léčily člověka.

Přírodní síly vstoupí do těla pouze tehdy, pokud člověk zachovává klid, což je tomu zaprvé nejpotřebnější. Další věc je to, že musí vědět, co jeho tělo potřebuje namísto nepořádku. Zpět k přírodě, zpět k našemu Pánu Bohu! Zpět k víře v dobro v člověku. Zpět k přírodě, to znamená zpět k Bohu!

Bůh stvořil Zemi jako ráj, člověk ji musí udržovat v pořádku. Pořádek je dobro, pořádek je Bůh sám. Tak když člověk žije v Božím pořádku, cítí se osvobozen od všech obtíží a je tak člověkem přitakávajícím radosti ze života, to znamená, že přitakává dobru, že přitakává samotnému Bohu.

Nechci vyzývat k revoluci, čehož se vy také z jedné strany obáváte, ne, to ne. Nevyvolávám žádnou nenávist, neštvu vás. Ne, volám vás k pořádku. Přesvědčete se o každém slově a každé větě, kterou říkáte a každé myšlence kterou přijímáte, jestli je hodna toho, aby byla přijata! A přesvědčete se o všem zcela přesně, jestli jste jednali správně! Volejte sami denně k pořádku, to znamená k Bohu. Kárejte se sami!

A když se budete teď správně řídit tím, že nic nebudete vyžadovat, ale skutečně budete všeho dosahovat, všeho toho co je pro vás určeno, potom zjistíte mnoho dobrého na sobě samých, mnoho dobrého na vašem vlastním těle, ale také mnoho dobrého na těle vašeho bližního. Jenom věřte!

Pomáhat může člověk vždycky, když ví, jak on sám potřeboval pomoc, když ví, že nasbíral zkušenosti a tím se mu dostalo uzdravení, to znamená, že člověk cítí, že je zbaven neštěstí. Uzdravení hledající jsou ve skutečnosti Boha hledající. Pomáhejte, pomáhat znamená mít lásku. 

Miluj svého bližního jako sebe sama! Nebuď nenávistný, nebuď falešný, nedělej nikomu nic zlého! Musíte být všichni dobří, dobří mezi sebou. Musíte vědět, že patříte k sobě, ať jste chudý nebo bohatý. Nikdy nebýt závistivý! Odložte nenávist a závist, neboť žijete takovým způsobem, jací jste! Nenávist a závist nutí ke sváru a k hádkám.

Nebylo tomu vždycky tak, že rozum člověka vždy kritizoval a dokonce se posmíval tomu novému, než se prosadilo zdravé jádro a pravda se stala skutečností? Hledejte přece pravdu, přijměte do sebe pravdu, abyste také mohli říkat to pravé!

Když člověk opět může věřit tomu skutečně Božímu, potom pocítí blaho sám na sobě, když umí proměnit víru v čin. Já neuzdravuji, uzdravuje však Boží síla skrze mne. Moje konání a působení slouží pouze k tomu, přivést opět všechny lidi této Země na správnou cestu, na Boží cestu. To je ten velký obrat!

Svůj život věnuji všem lidem této Země a všichni se to mají dovědět, všichni to musí vědět, proč a jak a z jakého důvodu to dělám. Můj život není můj život. Žiji život všech živých bytostí. Chci vám všem pomoci. To je moje poslání, ne mé povolání, ale mé poslání pomáhat svým bližním! Můj život znamená pomáhat.

V mé moci je, pomáhat pouze lidem, kteří jsou ochotni znovu nabýt víru, kterou ztratili. Když věříte, že zažijete uzdravení, tak vám již bylo pomoženo. Jenom věřte! Člověk bez víry pro mne není člověk. Zdraví se nedá koupit, je to Dar Boha! Kdo měl to velké štěstí, získat mým prostřednictvím znovu své zdraví, ten ať stále děkuje, celým svým srdcem, Bohu. Já jsem jenom jeho nástroj a služebník.

Když chceš mít své zdraví, potom přestaň se všemi nářky! Naříkání vede k malomyslnosti. Pokud jste zažili něco špatného, protože jste jednali chybně, to není špatné. Vyvoďte však z toho poučení! Nikdy už nejednat chybně!

Kdo se vyvyšuje, bude ponížen a stane se to v okamžiku, spadne na nos a bude ležet natažený na zemi. My nemůžeme před Bohem vyvyšovat.  Bůh dává dobrou mzdu. My všichni jsme Boží děti a máme jenom jednoho Otce a to je Bůh. Boží vůle je dána. Bůh chce aby bylo pomoženo člověku, protože poznal, že zlo jej znehodnocuje. Bůh pomáhá, Bůh vede a Bůh odpouští.

Bůh zná tuto Zemi, ukazuje se v celé své kráse a nádheře, kterou pro nás stvořil. Kdo tento život a bytí zde nepocítil jako to nejsvatější, je chudým stvořením. Musím říct, i když to slovo nerad používám, je to prašivé stvoření, které jen obtěžuje, které vede lidi jenom ke špatnému, ke zlu.

Miluj život této Země! Miluješ-li život této Země, je to Bůh, který říká: Staň se!

Kdo vlastní tuto Zemi? Kdo má tuto Zemi, kdo stvořil všechny bytosti na této Zemi, které jsou vám známy? Ke komu se musíme hlásit? (Někdo jiný šeptá: k Bohu.) Ano, pouze k němu! Být bohatý v životě znamená usilovat o Boha.

Vím, že existují takoví lidé, kteří mnohy tvrdili: "Co je mi po dobru, co je mi po tom všem Božím, hlavní věc je, že já mám." Což však kdyby teď na dobro věřící lidé, kteří se ještě cítí být Božími dětmi, těmto lidem řekli: "Když je to tak, tak už tady nemáš vůbec žádné oprávnění, co tady vlastně ještě chceš? Užíváš se tu přece trvale všeho dobra, všeho toho Božího. Dýcháš si tu klidně vzduch. Necháš se osvětlovat a ozařovat sluncem. Slapeš si tu po Boží půdě. Nosíš si oblečení, jíš si tu a piješ, abys mohl vůbec žít."

My všichni jsme na Bohu závislí. Bez Boha není života. Bůh je život sám! Pán Bůh pro nás lidi a zvířata nechává všechno růst, abychom žili, abychom zde mohli existovat. Nenechá nás zemřít hladem. Pán Bůh dává semeno do Matky Země.

Abych vám dal ještě lepší příklad, vezměte si například brambor. Dejte tento brambor do vody, nebo na kámen, nebo třeba na strom nebo do stáje, nebo do bytu nebo do sklepa, a řekněte: "Tak teď můžeš růst a rozmnožovat se!" Nebo vezměte tento brambor a dejte jej do půdy, dobře půdu obdělejte a také ji pohnojte. Člověk musí vynaložit práci a námahu, pokud má z toho jednoho bramboru něco být, tzn. že se má rozmnožit. Neboť, jak by chtěl člověk žít, kdyby Pán Bůh najednou nic nenechal růst? Nebo kdyby člověk přišel najednou na myšlenku: brambor je brambor, je jedno jestli ho vložím tady nebo tam.

Kdybyste bramboru odebrali přírodní půdu a opatřili mu nějakou umělou půdu, a kdybyste věřili: "Tady musí přece růst a rozmnožovat se stejně tak jako tam" - zjistíte, že to nejde. Tedy nastolit umělou cestu, aby se mohlo žít, to není možné. My lidé musíme zůstat na přirozené, skutečně Boží cestě, abychom i potom mohli doufat v Boží pomoc.

V každém živém tvoru je Bůh, Bůh je všude. Jenom je v jednom méně a ve druhém více. To znamená, že v nadměrné míře není v ničem, ale v každém je jenom tolik života kolik určil Bůh; je potřeba vědět, že je ve všem.

Ne přátelé, není to tak, že žijeme pokud možno ve víře a Bůh k nám patří. Ne, my patříme k Bohu! My lidé jsme současně závislí i na silách přírody! My se nemůžeme stáhnout zpět, jak mnozí tvrdí:"Pryč s přírodou, hurá do kultury!" Stupeň zaměření na kulturu vzrostl a to přírodní, to čistě přirozené je odsouváno stranou.

My lidé jsme ale na přirodě závislí! Bez živého vztahu k přírodě nemůžeme před Bohem obstát. Člověk šel po staletí cestou od přírody, od víry v našeho Pána Boha. Každý věřil, že se může sám uhájit. "Teď jsme na Zemi, teď se zařizujeme jak to chceme a my si už budeme vědět rady, jak si pomoci", tak věřil každý člověk. Ale já vám dávám na vědomí, že nikomu nemůže být pomoženo bez našeho Pána Boha. A kdo věří, že se vymaní přírodě, kterou nám Pán Bůh tak pěkně stvořil, ten ať si jde kam chce.

2.

Člověk věřil tomu, že se od ostatních může odlišovat, když se otočí k přírodě zády a když začne stoupat po stupních kultury. Tady je ta chyba, co člověku chybí - příroda, spojení s přírodou. Bez zvířat a rostlin nemůžeme žít! Člověk se vzdálil od přírody, přešel ke kultuře. To znamená, že se povýšil, aby byl ponížen. My si ale bez přírody nevystačíme! Příroda je Bůh.

Bůh je pro nás všechno a co jsme my bez něho? Říkám přesvědčivě: Jedno velké NIC! Kdo stojí ve službě Bohu, není pouze Bohem podporován, není pouze podporován jeho silou, ale je také chráněn. Pomocí Boží bude také moci zvítězit nad zlem.

Každý člověk má Boží ochranu. Jenom by to měl vědět, jenom by měl tu Boží ochranu využivat. To je to, co většina lidí nedělá, protože to neví. Člověk již neví, že k němu Bůh mluví, že Bůh toho pro něho tolik určil. Člověk to však nepřijal. I dnes je sotva schopen to přijmout, protože se sám uzavírá, a protože si sám stále více zahrává se zlem. 

Zde záleží na člověku samotném, jak o sebe, jak o své tělo pečuje. Kdyby přijímal do sebe Boží sílu, zůstával by pod Božím vedením, potom by měl i ochranu. Pokud ale nezůstane pod Božím vedením, potom ji nemá, potom je bez vedení. Když člověk nezůstane tam, kde má vedení, kde přijímá sílu, potom bude slabý, potom sklouzne do hlubiny a musí pak být zase doveden tam, kde je spojení, kde zase může do sebe přijímat energii.

Člověk se musí dostat pod Boží vedení, bez toho není života.

Nemusíme být zbabělí, máme tu největší ochranu, větší ochrany není. Ale nenamlovat si: "Mám ochranu, tak si mohu dělat co chci!" To ne. Dělat jenom to, co je skutečně dobré! A stále jenom dobro chtít, stále jenom dobru přisvědčovat.

Kdybyste teď dále hloubali a kdybyste se pořád jenom zabývali zlem, tak byste se sami a s tím i své tělo znehodnocovali. Potom již nejste pány svého těla, protože vás zlo připravuje o dobrou sílu, a vy byste byli potom slabí a brzy byste byli uchváceni zlem.

Všude tam, kde se objeví dobrá Boží síla, tam zlo mizí. Musíme následovat dobro, dobro jsme povinni následovat všichni. To musíme dělat. Toho si je každý člověk sám dlužen. 

Naslouchejte svému nitru, nemyslete na své utrpení, které jste věnovali mně. Kdo je zase chce mít zpět, potřebuje jenom na ně myslet, už mu je zase vrátím. Kdo je nechce, ten je odvrhne a já jsem je už vřelým poděkováním přijal. Zadarmo teď také nic neberu, musím vám za to dát něco jiného. Je to podstatně lehčí než nemoc, je to zdraví.

Záleží to však na vás samotných, jak přijímáte. Zrovna tak můžete přelaďovat radiopřijímač, abyste měli čistý příjem. Nalaďte přesně! Naslouchejte a potom přijímejte.

Je jedno kam jdete, kde se nacházíte, všude přijímejte tuto léčivou vlnu. Já jsem vysílač, který léčivou vlnu vysílá. Vy jste přijímač, který léčivou vlnu přijímá. Tak jako já jsem velký vysílač, tak vy jste malý vysílač! Také vy můžete tu Boží sílu předávat dál, pokud se na ni naladíte, potom budu pomáhat!

Rozhodující je, aby se také lidem umožnilo léčebnou vlnu dostat. Stejně tak jak můžete rádiem přijímat rádiovou vlnu, přesně tak můžete doma přijímat léčebnou vlnu. Cítím se být zavázán k tomu, abych vracel člověku rovnováhu, kterou pozbyl, abych ho vybavil tak, aby ovládl hmotu.

Duch ovládá hmotu. Neboť vy jako lidé, jako děti Boží, dostáváte od Pána Boha životní proud, a když jej dostanete, teprve potom můžete obhájit oprávnění vaší existence, teprve potom můžete říct, že jste se připojili k velkému Božímu dílu.

A proto je důležité, abyste přijímali hodně života, hodně životního proudu. Máte se naladit jenom na o, abyste zde přijímali to pravé Boží vysílání, lépe řečeno, abyste získávali to pravé Boží vysílání. Jakmile toto vysílání získáte, zjistíte to. Neustále však musím opakovat, že to bude teprve potom, až budete svému tělu věnovat skutečnou pozornost, až budete dávat pozor, co se v něm děje. Mnohem méně kolem něho, nýbrž pouze v něm, ve vašem vlastním těle. To, co člověk koná na sobě, na svém vlastním těle, je služba Bohu. Tady, moji milí přátelé, tady začněme.

Tělo je náš nástroj, jak to vidíme ve všem, jsme pouze nástroj Boží. Bůh nám dal tělo, abychom s ním mohli pracovat, abychom se mohli těšit z toho, že něco umíme tvořit. Jenom nesmíme propadnout. To znamená že bychom propadli touze po vlastnění, k tomu nesmí dojít. Moji milí přátelé, tak daleko to nesmí vést.

Bůh nám dal skutečně všechno: tak kouzelné tělo, kterým všichni hýbeme, kterým můžeme tvořit, se kterým můžeme tak dobře utvářet naši existenci na této naší Zemi, že se tu skutečně můžeme cítit jako doma, a že se skutečně můžeme těšit ze života.

Tak jak zažíváme to Boží, tak přijímáme to Boží do sebe. Pak se budeme cítit blaze, potom jsme volní, potom žijeme tak jak Bůh pro nás určil. Bez víry není život, bez Boha žádné požehnání. Jenom dobrými iny může člověk prokázat, že žije s Bohem.

Proměňte modlitby, které jste nechali projít přes své rty v činy! Být člověkem znamená být dobrým, dobrým k sobě navzájem, všechny vaše myšlenky, všechna vaše slova proměnit v dobro, to znamená proměnit je ve skutky, nejenom slibovat, nejenom je říkat.

Člověk, který zná moc slova, dává velký pozor na to co říká. Ve slově je význam, vědění a také umění. Z jednoho slova všechno vzniklo.

Prohlašuji vás tímto všechny jménem Boha za zdravé. Nejsem nic, Pán Bůh je vše!

Kdo opovrhuje Pánem Bohem, myslete si o mně co chcete, ten nemá žádné právo zde existovat. Člověk potřebuje být s Bohem svázán. Více Bůh nechtěl. To je skutečná Pravda, Boží učení.

Ano milí přátelé, kdyby teď člověk všechno věděl, jak se o něj Bůh postaral, co všechno pro nás Bůh udělal! Zůstala pouze jedna otázka: Co jste pro Boha udělali vy?

Podívejte se, Bůh stvořil den a noc, máte svůj klid. Pán Bůh je náš otec, je stvořitelem této Země. Dal lidem pověření slovy: "Rostěte a množte se!" Stvořil Zemi jako ráj, člověk ji má udržovat v pořádku. Bůh miluje člověka. A protože jsme stvořeni Bohem, patříme mu. On je stvořitel.

Nechodím podle času, ale podle věčnosti. Využívejte čas! Čas je Bůh. Čas má přece každý. Musí ho jen využívat. Když jím však člověk naopak plýtvá, tak mu následně žádný čas nezbývá. Dnes je vždy, vždy je dnes. Pokud jste dnešní, pak je pro vás neustále jenom dnes. Časy jsou neustále stejně dobré, jenom lidé ne.

Člověk žije jenom tehdy, pokud život prožívá. Co člověk zažije, to vlastní, co promarní, to ztratil.

První službou Bohu je, když člověk dospěje k sebe uvědomění, potom k sebe poznání a potom, že se rozpomene na svoji zdejší existenci, že si uvědomí, k čemu tady je - že slouží svému tělu, že mu dopřává to, co pro ně Bůh určil, když skutečně následuje Boha tak jak jej následovat má. Neboť člověk je a zůstane Božím stvořením.

Kde zůstává ten den, kde je ta hodina, kdy skutečně dojdete k sebe uvědomění, kdy dopřejete svému tělu to, co mu Bůh určil. Když se člověk sám pozná, potom ví, že je Božím stvořením, potom ví, že je dítětem Božím a potom ví, jak podivuhodné má tělo. Potom umí své tělo správně využívat, umí skrze něj přijímat tolik dobrého, že má sám dostatek a může tak předávat i svému bližnímu a může mnoho a mnoho jiného.

Člověče, poznej sám sebe! Bůh stvořil člověka pěkného, dobrého, zdravého. Takového ho chce také mít. Původně byli lidé zcela s Bohem svázáni, byla tu jen láska, harmonie a zdraví, všechno byla jednota. Když však člověk naslouchal hlasu, tomu zlému, který byl mimo tuto jednotu, a pak podle něho i konal, přetrhlo se toto spojení a od té doby stojí Bůh zde a člověk tam.

Mezi Bohem a člověkem vznikla velká propast. Už tu není žádné spojení. Člověk je odkázán sám na sebe a může být věřící jak chce, může se modlit, přesto se setkává na své životní cestě se zlem a je tažen do hlubin. Došli jste na své životní cestě až tam dolů. Zažíváte neštěstí, bolesti, nevyléčitelná utrpení. Říkám vám: "Nechoďte ještě hlouběji, volám vás k velkému obratu. Pojďte nohoru, přes tu propast vám postavím most! Pojďte z cesty utrpení na Boží cestu. Na ní není žádné neštěstí, žádné bolesti, nic nevyléčitelného, tady je všechno dobré! Tato cesta vede zpět k Bohu"!

Člověk se sklouzl tam dolů, kde ztratil pravý lidský instinkt. Nebylo to dnes anebo včera, ale zpět po generace a generace postupně sestoupil člověk tam kde je dnes. Krátce řečeno, dnes je tak daleko, že už dál ani nemůže!

Mohu člověku pomoci, aby nalezl cestu k dobru, ale nesmím jej nutit ani zrazovat od jeho vlastního rozhodnutí. Svoji cestu si musí najít každý sám. Dělám jenom to, co také musí dělat každý; pomáhat a ještě jednou pomáhat, stále a stále radit člověku k dobru, protože on to dobro očekává a také je potřebuje. Nechci dále mluvit, chci pomáhat a uzdravovat.

Jediný lékař, ten skutečný, to je Bůh, my můžeme být jeho pomocníky. Žádný člověk nemůže uzdravovat, to může jenom Bůh! Není to tak jak si myslí lidé, že by nemoc byla trestem Božím. Dá se to srovnat s tím, když dítě opouští rodný dům. Tehdy již rodiče nemohou nad ním držet ochranou ruku, nemohou dítě chránit. Tak jsme i my opustili svého Otce. Nesmíme zapomenout, že jsme všichni Boží děti. Jenom on nám může pomoci! A on nám také pomůže, když k němu zase najdeme cestu.

Měl bych vám lhát, měl bych vám říkat, že zde záleží pouze na tom, jaký jsem? Ne, přátelé, záleží na vás samotných, jak přijmete dobro! Kdy je můžete přijmout? Ne dříve, než se vy sami zbavíte zla, než se vy sami zcela od zla odpoutáte. Dříve přijetí nepřijde! Dříve to není možné! Tedy, nyní otevřete své srdce, vysypte ze sebe skutečně všechno! Pryč se všemi starostmi a nesnázemi! Chci vidět, že jste všichni dobří a věřící.

Vzbuzuji v člověku sebedůvěru a víru ve svůj cíl. Všem nemohu pomoci, to všechno záleží jenom na člověku samotném. Dobro nemáte jenom sami pro sebe, to potřebujete i pro své bližní, abyste konali dobro i pro něho (a na něm). To však můžete jenom tehdy, pokud jste již sami na sobě vykonali dobro a dobro pocítili. Čím více dobra do sebe přijímáte, tím blaženěji se budete cítit, tím dříve dojde k pořádku ve vašem těle. Uzdravený člověk je člověk Bohem požehnaný.

Pokud jste něco obdrželi, prosím nekřičte. Neměli byste dělat pro mne žádnou propagandu. Měli byste se pouze radovat a děkovat Pánu Bohu, že jste získali zdraví. Když však stále kříčíte: "Já jsem se uzdravil", potom to vypadá tak, jako kdybyste vzali do ruky slepičí vejce, zaťali pěst, svírali v ní toto vejce a křičeli: "Mám vejce, mám vejce", protože je člověk nevidí - člověk nevěří tomu co nevidí - tak řekne, "Žádné vejce nemáš". Vy si prosazujete svou, o to více a více to vejce tisknete, potom se stane, že jste to zdraví - stejně jako to vejce - měli (v minulosti jste je měli, teď už je nemáte). Zdraví je jako předmět, který je lehce rozbitelný.

Uznejte to a nezapomeňte, přátelé, že člověk žije mezi dobrem a zlem. Tady je dobro a tady je zlo, mezi tím je člověk, který se rozhoduje. Pokud je slabý propadne zlu, spadne dolů a potom už není schopen jít touto cestou, která vede vzhůru. Pokud v tu chvíli nepřijde záchranná pomocná ruka a nevytrhne jej odsud, je takový člověk ztracen na dlouhou dobu. Takový člověk je náchylný podléhat zlu, až je nakonec nucen zlu sloužit.

Nezdržujte se v kruhu nevěřících lidí, neboť to brání procesu vašeho uzdravování! Mějte se na pozoru před špatnými lidmi. Co člověk zaseje, to sklidí. To znamená: Vše co člověk slovy, nebo činy vysílá, to se k němu vrátí. Bude muset přijímat to, co dává.

Je to tak důležité, jaké myšlenky člověk přijímá, neboť myšlenky jsou síly. Chce-li člověk dobro, tak mu pomůže Bůh, chce-li zlo, pomůže mu Satan! Přitahuje to nemoc, protože ta je Satanovým dílem. Když přijmete jenom jednu zlou myšlenku, stanete se služebníkem zla, stanete se skutečně služebníkem Satana. To si nechte vysvětlit.

Milí přátelé, toho byste si již dnes měli být vědomi, že když přijmete jenom jednu jedinou zlou myšlenku, potom přece vždycky zjistíte, že do vás vnikly další  zlé myšlenky a vyjste potom říkali i zlá slova. Tedy: Všechno, co do sebe přijmete, musíte ze sebe zase vydat.

Co přijmete, co si osvojíte, to máte. Když přijmete jenom dobré, dáte stranou zlé, máte vždy jen to dobré. Vždy stát především mimo zlo!

Stále musí člověk zůstávat sám při sobě, tzn., stále musí věřit v dobro, musí je stále chtít, musí dobru stále přitakávat. Protože k dobru, tj. k Bohu, patří. To je všechno. Dobro si cestu prolomí, dobro přece jenom zvítězí! Ano, Pravda vždy prorazí. To může člověk poznávat i sám na sobě.

Lidé potřebují velmi dlouhou dobu ke svému zotavení. První týden myslí na to co bylo doma, druhý týden se zotavují, protože teprve v tomto druhém týdnu se těchto myšlenek vzdali a ve třetím týdnu už zase myslí na všechny povinnosti, které je doma čekají. To já nedělám. Nemyslím na to co bude, ale žiji pouze a zcela v přítomnosti. Zotavuji se během minut tam, kde jiní potřebují týdny a měsíce.

Jsem dítětem a zůstanu dítětem napořád, já se nezměním, ne. Vy všichni, a každý člověk, můžete věřit v co chcete. Jsem dítětem a zůstanu dítětem, jsem jenom dítětem Božím, nic víc. Mnoho lidí však již není dětmi, protože "dospěli".