Myšlenky Bruna Gröninga - 3. část

Mohl bych také psát knihy. Proč bych měl? Když mám příležitost, rozšiřovat své učení ve formě přednášek, je to přece mnohem účelnější. Že má moje učení dobrý smysl a účel, bylo přece prokázáno tím, že jím mnoho lidí dostalo na správnou cestu. Z toho má tedy i stát prospěch, nevznikne mu tím žádná škoda, nýbrž přináší mu to pouze užitek. Toto mé učení je vyslovená životní moudrost, podle které žije mnoho mých přátel, měli a mají s ní úspěch. Přijetím tohoto učení v nich došlo k zásadní změně, která vedla v mnoha případech i k uzdravení. V mnoha případech se prokázalo, že i přátelé jsou schopni mé učení šířit dál takovým způsobem, že dokonce i zde byly zaznamenány velké úspěchy.

Moje slova, která jsem říkal shromážděným pomoc hledajícím, měla takovou průbojnost, že vedla k uzdravení mnoha přítomných, pomoc hledajících, kteří byli lékaři prohlášeni za nevyléčitelné.

Následuji toho, kterého všichni, skutečně všichni lidé mají následovat. Ten, kterého následuji je a zůstává sám Bůh. Mohu každého člověka přivést ke spáse. Daruji svůj život všem lidem této Země a pomáhám jim, pomáhám všude tam kde jenom pomoci mohu.

Pokud jsou připraveni moji pomoc přijmout. Tak jak jsem to dělal v malém, tak to chci odedneška dělat ve velkém. Mohu pomoci, to znamená navrátit každému člověku spojení, které potřebuje, spojení k Bohu.

Bůh nepatří k nám - my patříme k Bohu. Přírodu, zvířata, sebe a lidi jsem viděl jako Bohu odpovědné bytosti na této Zemi, kterou jsem také pocítil jako božskou. Přitom mi přišla myšlenka: Bůh, a řekl jsem tak pro sebe: "Bože, jak je u Tebe jen dobře, tady chci zůstat stále."

Potom mi bylo jasné, že zvířata se také kvůli zlým lidem zdržují v lese. Pobíval jsem v lese. Zvířata najednou přede mnou ztratila všechnu plachost, byla velmi důvěřivá, přicházela ke mně, nechala se hladit. Mluvil jsem ke všem zvířatům. Zkrátka, velmi dobře jsme si rozuměli, provázela mě lesem, a byli jsme stále většími přáteli.

Mezitím jsem také přicházel na myšlenku: Nejsou lidé také tvoji přátelé? No, proč pořád utíkám od lidí? Zase jeden poznatek: Zvířata se bojí zla v lidech, ale já se nebojím, protože jsem silnější než zlo.

Nikdo se nemusí obávat, že si neumím pomoct nebo že se bojím nějakého člověka. Bojím se pouze Boha, jinak nikoho na světě.

Zase mne napadla myšlenka, když jsem stál před nemocným tělem člověka: "Z těla některých zvířat přece nemoc zmizela, když jsem si tiše pro sebe řekl: "Milé zvířátko, budeš mít zase brzy zdravé tělo." A tak se také stalo. U lidí to přece není nic jiného. Když tahle myšlenka ve mně zakotvila, zbavilo se tělo člověka všech obtíží.

Tak jsem byl nemocnými přímo přitahován, neboť ve všech bytech, kde jsem se objevil, byli nemocní lidé, kterým jsem stále jenom říkal: "Ty už přece nejsi nemocný." Nyní je to tak daleko, že díky škole kterou jsem prošel, mohu být skutečně dobrým služebníkem lidí. Jsem vždy tam, kde jsou lidé kteří mne potřebují.

Nevyžaduji také žádný honorář, protože následuji svůj vnitřní příkaz, nazývám to Božím příkazem. Služba lásky není zákonem nijak vázaná. Mohu za to, že jsem byl při stvoření vybaven jinými silami, než většina druhých lidí?

Dobře dokážu pochopit, že se lidé dosud proti tomu vždy stavěli, protože o tom neměli ponětí a nevěděli nic o tom, že je možné být osvobozen od zlého ducha nemoci. Snesl jsem všechno, abych lidem pomohl. Ani vzdáleně netušíte, co se všechno přihodilo, jak mne podvedli, oklamali, falešně informovali, jak mne nalákali do situací, aby mne mohli znemožnit falešným výkladem. Nezalekli se ani zneužití, ba dokonce zfalšování mého jména.

Potom se řeklo: "Gröninga léčil, a protože činil dobro, proto musí být potrestán!"

Každý stojí před otázkou jak je to možné, že je Gröning stále obklopen lidmi, kteří mu dělají tolik potíží? Sotva kdo ví, jak k těmto těžkostem došlo a v budoucnu ještě může dojít. Věděl jsem dobře, že ne všichni lidé jsou dobří a někdo je dočasně jako posedlý ďáblem - ale tolik špíny a špatnosti, kolik mi tehdy bylo předhozeno, jsem přece jen nepovažoval za možné!

Nesvaluji vinu, bojuji za vás, a to zabere hodně času. Již na začátku jsem poznal co se tady všechno zosnuje, aby mne to ponížilo. Až dodnes se to žádnému člověku nepoštěstilo. Pravda vítězí.

Chci to co leží za mnou pohřbít, nechci se na ty lidi zlobit, protože tito lidé propadli zlu. Nemohou za to, neboť zlý člověk je zlem zasažený člověk, a jako takový se svého zla nemůže zbavit. Můj život již dlouho nepatří mně, tento život jsem věnoval lidem, a také jse již prokázal, že nejsem zlem zastrašen.

Věřím v posvátný zákon vyrovnávající spravedlnosti! Vy ještě vůbec nevíte kdo je Bůh, jaký Bůh je, jakými silami disponuje a co všechno vytvořil. Zde na Zemi těla rostou a rozmnožují se jako v nějakém závoděm na nic není v těle zapomenuto. Kdyby si člověk jenom toho tolik o sobě nemyslel, kdyby byl skutečně jenom tím k čemu byl určen. Kdyby jen zůstal tak, jak ho Bůh stvořil. Kdyby jen konal to co konat má.

Když se člověk odpojí od zla, tím, že je odhodlám přijmout do sebe dobro, to Boží dobro, pak činí správně, a také to sám pocítí na svém vlastním těle. Člověk neví co si má počít se životem, vůbec neví co život je. Život je přece Bůh. Miluj tedy Boha, Bůh je všude. A využij svůj život, nepromarni svůj život. Člověk nechává svůj život plynout, už jej vůbec neprožívá, dokonce ani na sobě samém, na svém vlastním těle.

Nyní je na čase, abyste věnovali pozornost svému vlastnímu tělu! A tu nepocítíte jenom něco, ale skutečně to, co se ve vašem těle děje, to, co se v něm projevuje. To je Pravda, to je život. Co je platné všechno to mluvení, když při tom nic necítíte! Kdo chce projít šrotovnicí, kdo ještě nezná nouzi a bídu, ten to musí nejprve poznat. Vím však, že jste část z toho již zakusili, a myslím, že mohu také říct, že s tímto zlem nechcete mít nic společného. Ale, teď si za tím skutečně stůjte!

Co vám říkám není nic jiného než pravda. Jedno vím, že je pro vás připraveno mnoho dobrého. Také vaše vlastní, také to, co jste ztratili. Ale tady se musíte vrátit z té cesty kde jste chybovali, abyste mohli opět přijmout dobro, které patří vám a vašemu tělu.

A to je to, co lidé vůbec udělali. Lidé sešli ze správné cesty chybným vedením. Proto se také nedostali k dobru, nemohli si je vzít sebou, nemohli je přijmout, a to zůstalo. Čím dále jste sešli z dobré cesty, o to více se musíte vrátit, abyste opět mohli přijmout své vlastní dobro.

Ta cesta po které jste šli, tam zůstalo vaše zdraví, ta cesto, kterou vás vedu, na té je můžete zase přijmout, pokud na této cestě zůstanete. Když z této cesty znovu sejdete, potom to dobré opět ztratíte.

Nenechám se zlákat, a také ani svádět. Nejsem závislý na lidech, nejsem dále nic, než poslušný Boha. Nedělám jen něco, nýbrž konám jenom to, co člověk potřebuje. Jdu svojí cestou, jak dostávám své příkazy. A ty jsou Boží. Boží příkazy určují moji cestu. Bůh už koná to správné. Bůh již všechno stanovil. Musíte jenom věřit.

Ano, milí přátelé, kdyby jen člověk věděl, jak se Bůh o něho postaral, co pro nás Bůh dělá! Co jste vy udělali pro Boha? Bůh je činný dnem i nocí. Vy máte svůj klid. Bůh toho pro nás tolik určil a člověk to nepřijímá. Člověk se raději mučí, oddává se raději zlu, zaměstnává se jím den co den, dokonce zlo opatruje. Namísto toho, aby se stal zbožným a skutečně následoval Boha a nechal se skutečně Bohem vést, aby dělal to, co mu Bůh stále říká.

Pochopitelně, člověk se musí nejprve zklidnit, pak musí být poslušný jenom Boha, ne lidí. Ne těch mnohých lidí kterými je obklopen, ale jenom toho jednoho ke kterému nejprve patří, a tím je a stále zůstává jediný Bůh.

Musíte příjímat léčivou sílu Boží, musíte poslouchat Boha a přijímat Jeho vysílání, které On nám určil. Tak to dělá každý mravenec, každá rostlina, každé zvíře - jenom lidé na to nemají čas. Když někdo říká, že nemá žádný čas, tak tady vám chci vyprávět o jednom člověku. Tato žena musí provádět těžkou tělesnou práci na poli, vedle toho odpovídá na dopisy, které jsem jí přenechal. Ona to všechno jednoduše zvládá. Proč? Dělá přece dobro, nejenom pro sebe, ale také pro své bližní. A tak dostává mnoho síly.

A to je tak dobrý pocit, že člověk vůbec smí pomáhat. Tady nemá být člověk zbabělý, a tak prosím neříkejte, že nemáte čas! Co by se stalo, kdybych řekl, že nemám na vás čas? No, co by se potom stalo? Není to můj čas, je to čas, který Bůh určil pro každou bytost, pro každého z nás. My, moji milí přátelé, musíme tento čas jenom využívat!

Trávím svůj čas, svůj život, jenom tak, jak to mohu zodpovědět před Bohem a před těmi, kteří ode mne očekávají pomoc. Pro mne není čas nikdy příliš dlouhý, jde mi vždy o to, abych mohl konat dobro. My nemůžeme o čase rozhodovat, mi ho můžeme pouze využívat.

Vy to víte dobře, že můj pozemský čas je určen vám, že vás také mohu vést na tu správnou cestu. Zůstávám i nadále malým Groningem. Někdy dělám také malé vtípky, pochopitelně ne tak často, jen zřídka, když má právě dobrou náladu - ukazuji, že jsem také člověk, že patřím k vám. Musíme mít pocit sounáležitosti.

Neměl by se člověk nyní obrátit, neměl by projevit svou povinnost, kterou jako Boží stvoření má?! Člověk musí udělat všechno proto, aby převedl svou víru ve skutek! Člověk Bohu slíbil, že bude dobrým člověkem. Když to dodrží, dobro u něj zůstane. Když opět propadne zlu, tím, že bude do sebe znovu přijímat zlé myšlenky, tak postupně dobro znovu ztratí.

Lidé stále více přicházejí k poznání a brzy si uvědomují, že cesta, kterou se jednou vydali, přece není ta správná a že jsou nyní vyzýváni k velkému obratu, aby tou cestou mohli jít tak, jak Bůh tuto cestu určil nejenom pro jednoho, nýbrž pro všechny bytosti, člověk má dospět k tomuto poznání.

Nemůžete mít v sobě "pořádek" někoho jiného, nýbrž pouze vlastní pořádek, který byl určen pro vás. Ale člověk stále ještě nenašel sám sebe. Člověk by měl dospět k sebeuvědomění, kdy ví, že je Bohu odpovědným stvořením, že je to sám Bůh, který mu toto tělo propůjčil pro jeho pozemský život!

Rozjímejme o našem bytí tady, o našem pozemském životě, rozjímejme o našem těle, rozjímejme o sobě samých, a tak mylí přátelé brzy dospějete k důležitému poznání - k sebepoznání! Důvěřujte a věřte především tomu, co nutně potřebujete pro sebe samotné, pro vaše tělo, pro váš vlastní život.

Při mých přednáškách nechci dosáhnout ničeho jiného než toho, aby moji bližní poznali, že ze všeho nejvíce záleží na nich samotných, aby vnesli do svého nitra pořádek! Jde, jednoduše řečeno o vás samotné. Jde zde o každého jednotlivého člověka, jde zde o pravou a skutečnou víru!

Vím, že většina lidí - ano, měl bych řící, že téměř všichni lidé - dnes neví to právé, to podstatné, o sobě samých. Dnes už člověk o sobě nic neví, to přirozené, svou odpovědnost k Božskému odložil stranou, sám sebe vzdal. Člověk již neshledává nutným, aby věnoval svému tělu pozornost. Dělal prostě jenom to, co sám o sobě považoval za správné, jak tomu sám ve svém omezeném vnímání rozuměl.

...

(bude postupně doplněno)