Parsifal jako symbol duchovního uvědomění

Člověk žije zde na Zemi, aby si uvědomoval a tvořil, a tak postupně utvářel a kultivoval svůj přístup k veškerému životu. Toto úsilí je ve své podstatě úsilím o vyšší duchovní hodnoty, tedy přetváří a formuje člověka k obrazu Stvořitele. Jako takové je vždy provázeno utrpením. Avšak, ne každý člověk rozpoznává skutečný význam utrpení pro svůj život zde na Zemi. Mnoho lidí hledá svou cestu k pohodlnějšímu životu, někdy i za cenu ztráty svého charakteru.  
            Odedávna se objevují ve společnosti lidí jedinci, kteří mají oživené vnímání sil, jenž proudí ve Stvoření (bylinkáři, tzv. lidoví léčitelé, šamani ...). Mezi nimi i takoví, kteří si uvědomují význam tohoto vnímání pro život člověka a předávají těm, kteří již toto vnímání ztratili, určitý impuls. Takový impuls může přijít i skrze psané slovo, tj. skrze příběh, který obsahuje pochopení těchto, v pozadí hmotných kulis cítěných, mechanismů. A tak vznikají odedávna různá proroctví, báje a legendy. Níže bych se rád zamyslel nad významem utrpení pro život člověka, a to na základě pochopení obsahu legendy o králi Artušovi a rytíři Parsifalovi.
            Artuš je potomkem krále Untera výjimečného bojovníka, držitele magického meče Excalibur (v legendě symbol výjimečných schopností). Unter získává Excalibur jako nejčistší z možných zachránců země, avšak i on se dopouští v úřadu krále pochybení. Následně ztrácí schopnosti a země znovu upadá (v legendě symbolizuje meč zaražený do skály). Artuš vyrůstá, jako nemanželských syn krále Untera v ústraní, zde si uchovává původní duchovní čistotu a spolu s tím i vnímání proudění sil Stvoření (v legendě symbolizuje výchova kouzelníka Merlina). Prokazuje svou duchovní čistotu, charakter a výjimečné schopnosti, a tak je posléze korunován králem (v legendě symbolizuje jeho vytažení magického meče Excalibur ze skály).
            Pisatel legendy o králi Artušovi nám přibližuje stav lidstva, kde se odehrává boj o moc, kde jsou války a bezpráví. Země potřebuje osvíceného a spravedlivého krále, který obnoví v zemi pořádek. Král Artuš obnovuje, jako výjimečný muž, v zemi pořádek a mír. Avšak i on posléze upadá v důsledku své psychické nerovnováhy, do které jej uvedla svou nevěrou jeho žena, v neschopnost spravovat zemi. Zdrcen a oslaben, v důsledku svého vnitřního rozpolcení, ztrácí svou moc a umírá. Další nadějí pro zemi je dle proroctví rytíř Parsifal.
            Nabízí se otázka: Čeho musí Parsifal dosáhnout, má-li pomoci králi Artušovi, jeho předkům a zachránit zemi? Jeho úkolem je nalézt napojení na vyzařováním grálu (Zdroj životní síly) a projít stejnou zkouškou, jakou dostal od Prozřetelnosti král Artuš. Pokud se mu podaří získat napojení na grál, udržet si napojení na grál a projít danou zkouškou, kterou král Artuš nezvládl, dojde v záhrobí (ve snové, či astrální dimenzi) k jeho osobnímu setkání s králem Artušem. Jakmile se propojí podvědomí trpícího krále Artuše s vědomím takto napojeného rytíře Parsifala, v tom okamžiku přijímá král sílu z grálu a je uzdraven! To znamená, musí pocítit vůli naplnit výjimečné poslání (viz. Artusova zodpovědnost v úřadu krále), musí zvládnout zkoušku, v níž se objeví výjimečná žena, výjimečná svou duševní i fyzickou krásou (viz. Artušova citovost k milované ženě), má se do této dívky hluboce zamilovat, aby si záhy uvědomil, že důležitější skutečností je věrnost rytiřskému stavu a naplnění poslání (viz. Artusovo dilema - má v sobě řešit nevěru své ženy, anebo ji respektovat a věnovat se dále svému poslání). Parsifal má potvrdit činem, a to navzdory všem protivenstvím (nutkavé myšlení), že důležitější je, namísto jeho vnitřního boje a rozporu (důsledek jeho citového ulpívání), odpovědnost k Bohu a s ní spojené poslání, k němuž je vybaven (práce pro celek). A nyní tyto děje zkráceně v samotném příběhu (čerpáno z knihy Parsifal - Pavel Kristan) jak jsem je pochopil já.
            Parsifal se vydává hledat ztracenou jednotu, jako dítě pociťoval tuto jednotu u matky, nyní v odloučení od matky (věk dospělosti) pociťuje svou neúplnost a trpí. Na své cestě projevuje výjimečné schopnosti v boji, je vyučen rytířským mravům, stává se zachráncem krásné Blanchefleur do které se zamiluje. Následně si uvědomuje potřebu následovat svou vnitřní touhu po jednotě, opouští tuto ženu a vydává se na cestu do neznáma. Po dlouhém putování upadá do hlubokého spánku a vidí obraz ztracené jednoty vládce (král Artuš). V tomto vidění se ocitá v hradu nemocného krále, je okouzlen nádherou zdejšího prostoru (vyšší úrovně bytí jimž náleží Artušova duše), ale není schopen se ve svém vědomí s touto nádherou jež vnímá propojit. A tak musí z hradu odejít. Jeho vidění končí.
           Poučení: Poprvé došlo u Parsifala k vidění nemocného krále v hradu zcela spontánně, byla to stejnorodost v jeho myšlení a postupováni, co jej propojilo s trpícím králem (oba touží po obnovené jednotě, oba touží po naplnění poslání, oba propadají v důsledku pociťované ztráty kontaktu s milovanou ženou frustraci - král Artuš a královna Guenevera, Parsifal a jeho milovaná Blanchefleur). Parsifal neměl poprvé ještě potřebnou kvalitu vědomí, aby mohl pomoci nemocnému králi. Neměl v duchovní rovině urozenost těch, kteří přijímají z vyzařování grálu. Jeho první propojení bylo pouze mžikovým nahlédnutím. A to proto, aby si uvědomil přítomnost vyzařování grálu a v tomto uvědomění zde na Zemi i žil a duchovně rostl! Následně přichází potřeba konat a potřeba naplnit poslání (zákonitá reakce na Zdroj - postupně mizí citlivost a zaměření na JÁ a sílí citlivost a zaměření na MY).
           Po dlouhé a náročné cestě - kdy zažívá mnoho příkoří a získává mnoho nových životních zkušeností - se ocitá znovu ve svém vidění v hradu nemocného krále. Nyní již stojí před králem jako uvědomělý duch, aby projevil urozenost rytíře, který má tu schopnost přijmout a předat vše uzdravující moc grálu. Parsifal přichází jako rytíř ducha k panovníkovi, který trpí v důsledku své chyby a klade mu otázku: Proč trpíš králi? Tato otázka je ve skutečnosti pouze určitou pobídkou k zamyšlení v níž dochází k interakci skrze slovo (poučení, že v každé komunikaci dochází k výměně energií). Má-li se král uzdravit, potřebuje pocítit sílu grálu. Jakmile ji pocítí, pochopí příčinu svého utrpení. Jakmile pochopí příčinu svého utrpení, prozře a jeho utrpení zmizí. Co tedy potřebuje král pochopit? Král Artuš potřebuje pochopit, že nevěra jej natolik zasáhla, že ztratil pradůvěru ve vyšší řízení věcí na tomto světě, ztratil víru v Prozřetelnost! Tím odklonil sám sebe z výkonu svého poslání v rámci celku, které je navázáno na vyzařování grálu a začal trpět. Parsifal nese v duchu i v duši informaci "odpovědnost k Bohu a naplnění poslání", tato informace jej vrací zpět k sobě samému, k jeho jednotě s vyzařováním grálu, dochází k uzdravení!
           Poučení: Člověk musí projít zde na Zemi utrpením, utrpení je zákonitým vyústěním lidské nevědomosti (kdo nežije v souladu s řádem Stvoření, ten trpí), jedině v utrpení můžeme prokázat sílu a pravost svého přesvědčení o Bohu!

Podobnost s našimi životy
Příběh krále Artuše a rytíře Parsifala nás upozorňujeme na naše rodové vazby. V každé rodině je mnoho nedořešených záležitostí, a to i po smrti dotyčných předků. Oni některé záležitosti nezvládli, a tak zůstávají upoutani v záhrobí kde trpí. Pomoci jim může pouze naše víra v Boha a s ní spojený život v duchovní čistotě. Každý den se vytvářejí přesně takové situace, v nichž můžeme - svým charakterním postojem - pomoci svým předkům. Naše duchovní síla jim pomáhá chápat, a tak je uvolňuje ze zajetí svých vlastních pochybení!
            Parsifal ve svém vidění vnímá absolutní moc grálu. Vnímá, že záři grálu se plní každé přání. Vše na co člověk pomyslí, to má. Do tohoto stavu uvědomění směřujeme skrze rozvíjení svého vědomí jednoty s Bohem. Spolu s tím jak se postupně utváří a kultivuje naše duchovní vědomí, vstupujeme do stavu hluboké odpovědnosti ke Stvořiteli. Tato odpovědnost nám dává pocítit co můžeme a co bychom neměli. Tak se člověk stává postupně spolutvůrcem vyššího záměru. (Viz. "Buď vůle tvá; jak je v nebi, tak buď i na Zemi".
             Je dobře si uvědomovat, že to, s čím se člověk ve svém vědomí spojuje, to za všech okolností v sebe přijímá. Člověk dnešní doby vidí mnohdy pouze své utrpení a utrpení lidí okolo sebe, chce jej řešit a přitom zapomíná na své napojení na vyzařování grálu! I když je vyzařování grálu stále přítomné, on spočívá ve svém vědomí u svého utrpení, a tak se nemůže spojit s vyzařováním grálu, tedy nemůže být uzdraven! Člověk dnešní doby potřebuje pochopit, že ten, kdo náleží grálu (tj. kdo je v důsledku svého duchovního prožívání hoden energie grálu), ten se ve své duchovní podstatě nespojuje s utrpením!
             Otevřené duchovní vědomí člověka neprožívá lidskou bídu a utrpení, v tom smyslu jak je běžně lidé prožívají! Otevřené duchovní vědomí prožívá hodnoty duchovní dimenze, které jsou napojeny na grál. Každá takto napojená duchovní bytost má vše co potřebuje! Otevřené duchovní vědomí je životem hlubokého prožívání a sdílení duchovních hodnot dimenze věčnosti. Jakmile toto pochopí a začne žít jeden jediný člověk, dochází k iniciaci dalších a dalších lidí, kteří pochopí a kteří se otevřou jeho vyzařování. Tak začnou postupně přibývat další a další vědoucí. Jakmile jejich počet převáží, jsme jako lidstvo na počátku velkého obratu.
            Jaký je tedy význam lidského utrpení? Veškerý vývoj je ve svém počátku spojen s utrpením. Utrpení nás přivádí k podstatě nás samých, k pochopení souvislostí a k uvědomění, že existuje vyšší řád a s ním spojená síla, která nás trvale podporuje a živí.