Páter Pius - onen svět a věčnost

Ptal jsem se při zpovědi pátera Pia, zda by mi řekl, jak obstál před soudem Božím můj ve válce padlý bratr. Jeho obličej se rozjasnil: "Je už v nebesích u Pána!" - Mladý právník se tázal na svého před čtyřmi lety zemřelého děda. "Tvůj dědeček byl lékařem, a v tom povolání vykonal mnoho dobrých skutků; smí proto patřit v nebi na Boha." Pak se právník ptal na druhého dědečka, zesnulého již před patnácti lety; byl to člověk nábožensky lhostejný. Říkával prý: nic jsem neukradl, nikoho jsem nezabil. Nebo: Nač mám chodit v neděli na mši, to se raději pomodlím doma! Jenže, jak známo, lidé tohoto druhu se nemodlívají vůbec. Na tuto otázku páter Pio zbledl a třesoucím se hlasem odvětil: "Nemohu se na něj dívat - je tak příšerný, zmítá se ve věčných plamenech!"

Muž opustil ženu se dvěma dětmi a po tři léta už žil s jinou. Onemocněl; na domluvu přátel přijal svátost nemocných a zemřel. Jeho první žena se ve zpovědi ptala na jeho osud. "Řeknu ti to, protože vím, že to sneseš. Duše tvého muže je navždy zavržená. Když přijímal svátosti nemocných, zamlčel mnoho hříchů a neměl lítost ani dobrý úmysl. A hřešil také proti Božímu milosrdenství; říkával, že chce užít života a že se k Bohu obrátí až bude starý."

Každý z nás si totiž musí zvolit jeden ze tří křížů, které kdysi stáli na Kalvárii: buď zemře nevinen s Ježíšem, nebo kajícně jako lotr po pravici, či nekajícně jako rouhač po levici. Je na nás, co si vybereme.

Známá paní se po zpovědi ptala na zemřelou sestru, ale páter Pio mlčel. Když se za tři týdny opět zpovídala, řekl jí sám od sebe: "Tvá sestra je už v nebi." "Vy jste se tedy Padre za ni modlil a trpěl, aby byla vysvobozena z očistce? Vždyť beztoho denně snášíte takové bolesti! Nemohla bych já nyní na oplátku vytrpět to, co vy jste vytrpěl za duši mé sestry?" Vážným hlasem odvětil: "Má milá, nevíš co říkáš; takové bolesti bys nepřežila!" - písemné odpovědi na podobné dotazy Pius nedává; říkává žertem: "Nejsem žádná nebeská informační kancelář." - Jedna zvědavá přišla ke zpovědnici s celým seznamem nebožtíků, dostala však tuhle radu: "Když tě to tolik zajímá, udělej si výlet do věčnosti a uvidíš sama kde kdo je."

Při mši svaté podává páter Pio tělo Páně pouze dětem, dospělým jen zřídkakdy. Jednomu muži, který prohlašoval, že není hoden jít k přijímání, řekl: "Co mluvíš o tom, zda jsi hoden; kdo je vůbec hoden? Všechno závisí jedině na Božím milosrdenství!" Když ukazuje věřícím Hostii se slovy, Hle Beránek boží, který snímá hříchy světa, září mu obličej; jistě vidí ve velebné svátosti tajemně skrytého Krista v celé své božské kráse a dobrotě. Pokud mu to zdraví dovoluje, mívá páter Pio o půl páté odpoledne požehnání velebnou svátosti: kostel je opět zaplněn. Se slzami v očích a úpěnlivým výrazem pohlíží na svatou Hostii; při modlitbě za hříšníky propuká v pláč. Při okuřování těla Páně se hluboce sklání, pak s námahou vystupuje k oltáři. Když vezme do rukou monstranci, polohlasně s někým neviditelným rozmlouvá, jakoby mu přednášel záležitosti všech kdo jej požádali o pomoc; tehdy dochází k náhlým vyslyšením, ať už v kostele, či daleko ve světě. Pomalu, úctyplně žehná velebnou svátostí.

Celá církev má v úctě anděly, zvláště svatého Michaela. Páter Pius svého anděla strážného vidí, a nejen to, vidí i strážné anděly jiných. Mnohým lidem písemně vzkázal, aby k němu vyslali svého anděla strážce, že záležitost projedná s ním. Jednomu osleplému muži řekl: "Od nynějška už nebudeš padat a klopýtat; Pán ti přidá navíc dva strážné anděly, ti tě budou vodit. Víš, andělé jsou bystří, pohotoví a dokonalí. Když nemohu při mši svaté pro bolesti dobře listovat v misále, pomáhají mi." Manželé - učitelé - našli po návratu ze školy své dítě doma v horečkách; bez úspěchu použili všech obvyklých prostředků. Po půlnoci vybídl muž manželku ke spánku s poukazem, že ráno budou vstávat do školy. Paní zůstala spát u děcka a muž se uložil vedle v pokoji. Vzpoměl si, že před nedávnem četl, že lze za páterem Piem vyslat strážného anděla; učinil to tedy nyní též. Bylo za pět minut jedna. Ve tři hodiny se šel podívat na děcko a zjistil, že už je zcela zdravé. Manželka mu řekla: "Nediv se, než jsem usnula, prosila jsem svého strážného anděla, aby šel k páteru Piovi" - udělali ted oba totéž. Muž se za několik týdnů rozjel poděkovat. Páter Pius byl právě obklopen hloučkem můžů. Když spatřil přicházejícího učitele, přivítal ho slovy: "Od vás člověk nemá pokoj ani v noci." Když se učitel zaraženě omlouval, Pius s úsměvem odvětil: "Načpak se omlouváš; já mám vždycky radost, když za mnou přijde nějaký anděl, i když je to v noci. Poděkovat jdi ke svatostánku nebo Panně Marii." Učitel se ho ještě osmělil tázat: "Padre, a mohl byste mi ještě říci, který anděl byl u vás dřív, ten můj anebo mé paní?" Se smíchem páter řekl: "Tvůj byl u mne pět minut před jednou a ten druhý o něco později."

(z publikace 'Informace o páteru Piovi' - Karl Wagner 1966)