Vděčnost

Dnes, když jsme se vrátili z modlitebního vrchu, sme zacvičili paneurytmium u druhého jezera. Po snídani jsme provedli druhé cvičení: rozestavěli jsme se jeden od druhého do určité vzdálenosti na břehu jezera, zuli si boty a maličko vlezli do vody. Omyli jsme si pak ruce, tvář a hlavu. Potom jsme si oběma rukama nabrali vodu a vyšplýchli ji před sebe. Vylezli jsme z vody bodří a osvěžení.

Učitel řekl: Děti mohou dělat toto cvičení ve škole. Jestliže není jezero, může se využít nějaké bystřiny nebo pramene. Voda působí zmírňujícím dojmem, krotí a vnáší měkkost. Voda působí velmi ozdravně na nervy. Oblévání se vodou působí léčebně na nervový systém. Musí se to však dělat s teplou vodou. Obyvatelé vesnic ve kterých je dostatek vody se odlišují od těch, kde není dostatek vody.

Ve fyzické oblasti existují dva mohutné elementy - voda a chléb. Další element je vzduch, který má jistý vztah k nervovému systému. Čtvrtý element je světlo, které má spojení s myšlenkou. Chléb voda a vzduch jsou kondenzované energie. Nebo, lépe řečeno, je to kondenzované světlo. A světlo je kondenzovaná Božská myšlenka.

Světlo byste měli přijímat stejným způsobem jako chléb. Chléb musíte žvýkat. I světlo byste měli žvýkat. Co znamená žvýkat světlo? Znamená to přijímat je svou rozumností za účasti svého vědomí, abyste mohli přijmout Božskou myšlenku, která je v něm. Tehdy přichází prosvětlení.

Když člověk přijímá světlo, musí si uvědomovat, že je to kondenzovaná Božská myšlenka.

Když vcházíte do vody děkujte. Když vylézáte, opět děkujte. Když dýcháte děkujte. Ať děláte cokoliv, děkujte. Bůh nás obklopil blahem, hojným blahem, aby si nikdo nemohl stěžovat. A přece si nyní každý stěžuje. Na člověka se může použít přísloví: "Vodou se brodí, ale žíznivý chodí."

Mohu třeba i žít ve vodě, ale pokud ona přes mě neprochází, moji žízeň uhasit nemůže. Můžeme žít v Bohu, avšak je potřeba přijmout TO co v Něm existuje, co uhasí naši žízeň, když do nás vejde. Pouze tehdy je možné dosáhnout svých ideálů. Ne pouze, abychom my žili v Bohu, ale i Bůh aby do nás vešel a žil v nás. Tehdy začíná onen dokonalý stav.

V lidech existuje jistá zvědavost, chtějí znát podstatu věcí. Ponoříte-li se. na mořské dno, ničemu se nenaučíte. Jakmile se tam dostanete, naleznete pouze bahno, usazeniny. Na povrchu se naučite více než na dně. Jakmile z cibule odstraníte slupky, ničeho již nenaleznete. To, co vám napomáhá ku vědění, co vám odkrývá svět, to je světlo. A protože toto světlo je kondenzovaná Božská myšlenka, vejdete skrze toto světlo do kontaktu s Božskou myšlenkou.

Božská myšlenka je kondenzovaná Božská Láska. A Láska je projev Boha.

Lásku musíte přijímat svým srdcem. Tam je její místo. Láska, která tudy neprijde, není čistá: je obalena nějakým přáním. Jakmile se tento obal sejme, vejdeme do jednoho velikého světa. Nyní si uspořádejte pojmy do následijícího pořadí: nejprve jídlo, pak voda, vzduch, světlo - kondenzovaná Božská myšlenka, kondenzovaná Boží Láska a Bůh, který je vším.

Až se vám toto všechno odkryje, uvidíte krásu onoho světa a tehdy řeknete: "Viděl jsem to, co oko ještě nespatřilo. Byl jsem slepý a nyní vidím. Nyní chápu proč žiji." Pak se vás někdo zeptá: "Kde je nebe?" Vy vstanete a řeknete: "Pojď se mnou." To se nazývá rozšířením vašeho uvědoměmí.

Když mě svážou provazy, zapálím oheň a ony spadnou. Když jsem rožhaven na 3 000 stupňů, kdo mne může zastavit? Kamkoliv půjdu, všechno bude přede mnou tát. Spravedlivý, kudy prochází, všechno taví. Kristus, když vstoupil do pekla, ďábli křičeli: "Proč jste jej přivedli?" On nebyl tak slabý! Neboť Kristus, když vešel do pekla, kopl do pekelných vrat a zbořil je; všichni ďábli se rozutekli a On vzal klíče od pekla.