Život v přítomné lásce

Posadili jsme se na louku u pramene kolem Učitele a on řekl:  Pouze v přítomnosti Lásky se můžete spojit s Božími myšlenkami, city a skutky a přijmout je! Naplňte se láskou, abyste využili i Lásky Rozumných Bytostí. Tehdy budete vnímaví k jejich Lásce a k Velikému, které ona nosí sebou!

Když si zamilujeme některé z Rozumných Bytostí, ony nás pochopí, neboť budou přijímat život, který skrz nás prochází. A když si nás zamilují, porozumíme zase my jim, neboť budeme přijímat život, který prochází skrze ně.

Je třeba milovat Boha, aby nás mohl pochopit. Když nás On miluje a my přijmeme Jeho Lásku, pochopíme Jeho laskavost. On, když nás miluje nekárá nikoho. A když nás miluje, nedělá rozdílu.

Avšak rozdíl přece jenom nastane, jakmile my projevíme svou lásku k Němu: oceňuje věci podle toho, jak jsme je vykonali. Když milujeme Boha, Jeho projev k nám bude jiný, než v případě, že Ho nemilujeme. V tomto případě se však nezměnil Jeho vnitřní vztah k nám, nýbrž se změnila naše vnímavost k požehnáním, které od Něho přicházejí.

Upřímná láska člověka se pozná podle příjemného dotýkání, které cítíš ve své duši od jeho lásky! Začne-li se člověk vzdalovat od Boha, trpí. Je to tím, že život se nemůže přelévat z Boha do člověka. Toto přelévání se nazývá influx (příliv, vtok). Člověk nemá přerušovat toto přelévání života z Boha do sebe.

Milujeme-li Boha, nastává vtékání z Boha do nás. Mezi Bohem a tebou existuje stálé přelévání sil! Láska je i vylévání. Miluješ-li, vytékáš a nemůžeš zkysnout, zkazit se. Jakmile nemiluješ - zkysneš! Proto, pokud z tebe nic nevytéká, nemůže do tebe ani vtékat. Jakmile začneš milovat, něco z tebe začne vycházet, ale zároveň i do tebe vcházet. Takto když je chápán zákon Lásky - má smysl. Proč máš milovat? Budeš vytékat, aby bylo možno do tebe i vtékat! Miluješ-li, získáváš polovinu života. Jsi-li rovněž i milován, získáváš i druhou polovinu života. A miluješ-li a jsi i milován, tehdy máš plnost života. Tehdy nastává výměna Božského.

Každé vědomí dává něco ze sebe, je-li probuzeno.Je to pramen. Z něho teče něco k tobě. Vytryskne-li pramen Lásky, nastává mezi dušemi přelévání.Mezi dvěma místy nastane přelévání Božské energie.V tomto přelévání je Láska! Toto přelévání vychází z Ducha! Každé setkání s nějakým člověkem je štěstím. Každý člověk, kterého potkáš, ti přináší, aniž by o tom věděl, jedno veliké štěstí od Boha!

Milující říká: "Já všechno dávám i všechno beru". Když máš někoho rád, vytéká z tebe pramínek vody, který zavlažuje jeho nebo její zahradu. Onen člověk si zas pak dělá příkop, který by mu odváděl tvoji vodu do jeho zahrady. Každý, kdo vás má rád, je pramenem, z něhož máte čerpat. Láska je správná výměna mezi dušemi! Když se mají dva lidé rádi, jeden pro druhého je sluncem, které svítí a hřeje. Tito lidé si vzájemně posílají světlo. Není nic krásnějšího, než setkání dvou duší, které se mají rády. Ony vzájemně přijímají myšlenky a pocity jedna od druhé.

Má-li tě některý člověk rád, vchází do něj periodicky bytost, která tě miluje. Tato bytost potom odchází za svou prací a pak opět přijde. Někdy však může přijít až za tři, čtyři, pět i více let. Avšak nikdy si nepřipusťte myšlenku, že už nepřijde. V tvém pozemském životě tě v předurčený rok, v předurčený měsíc, den, hodinu i minutu navštíví Láska a bude k tobě hovořit. Budeš-li v onen okamžik bdělý a využiješ to, celý tvůj život se přemění - oživneš, vejdeš do života, do nesmrtelnosti, Velká reálnost se tě dotkla. Pokud však promeškáš pravou chvíli, celý tvůj život bude promarněný.

Člověk má mít něco, pro co bys ho miloval. Někomu přineseš vodu, posloužíš mu a on bude spokojen. Tak dojde k prvnímu zažehnutí Lásky. Můžeš mít tu nejkrásnější lampu, ale když nemáš zápalku, nijak ti nepomůže. Nebo zas můžeš mít zápalku, ale nemáš lampu. Opět si nepomůžeš. V člověku existuje něco co se nemění. Ať se to nachází v jakýchkoli podmínkách, zůstává to nezměněné. Pouze když máš někoho rád, poznáváš v něm to nezměnitelné. Nemiluješ-li ho však, nepoznáš to, tehdy jsi ho špatně pochopil a máš o něm nesprávný úsudek.

Nemůžeš mít rád člověka, který se pro tebe neobětoval. Máš-li ho rád, již se pro tebe obětoval. A nikdo tě nemůže mít rád, když ses pro něho neobětoval. V minulosti ses s někým setkal a on ti podal číši vody. Později k němu cítíš hřejivý vztah, máš ho rád. Za každou úsluhu, kterou jste někomu prokázali, vás bude mít ten člověk rád. Pokud jste naopak někomu uškodili, když vás potká, bude vůči vám zdrženlivý.

Protože první oběť, která byla kdy vykonána, byla od Boha, proto Ho máme rádi. Bůh vytvořil tento svět ne pro sebe, ale pro nás. Budeme-li Ho milovat, způsobíme Mu tím radost veselí, že jsme si uvědomili Jeho oběť. Naše nynější láska je výsledkem minulosti. V minulosti tě někdo miloval. Pak se láska přerušila a nyní pokračuje od toho místa, kde skončila. To znamená, že náš současný projev lásky je pokračováním minulé Lásky.

Dvě duše, které se mají rády, se měly rády už dříve. Ti, kteří tě milovali, nyní miluješ ty! Ty, které miluješ, tě milovali!