Pohled na duši a ducha člověka po smrti - J. Brzobohatá, A. Červený

Člověk je víceúrovňová bytost, po jeho smrti se jeho smrtelná část hmotného těla opět spojí s pozemskou hmotou a přejde do přírodního koloběhu života. S tím rozdílem, že i tento neživý obal lidského ducha nese jeho posvátnou vibraci. Je tedy nutná úcta k mrtvým pozůstatkům člověka. Nesmrtelná část, tj. duše a duch, setrvávají několik dní v blízkosti mrtvého těla. Lidé, kteří vidí auru duševního těla, mohou pozorovat, že mrtvé tělo ztratí svoje záření, svoji auru. V jeho blízkosti se objeví záře, která zachovává tvar lidského těla, spíše však je to tvar oválný, který má modrofialovou barvu promísenou s tmavými skvrnami. V této podobě se drží v blízkosti mrtvého těla, těsně nad jeho povrchem, až do pohřbu. Při posledním rozloučení se tento obal odpojí a část se ho rozptýlí do prostoru i do každého přítomného člověka.
   Co se děje dále s lidskou duší a lidským duchem? To záleží individuálně na každém člověku, jaká propojení si vybudoval v astrálním a vesmírném společenství během všech minulých inkarnací, i v mezidobí v posmrtném životě. Čím více paprsků duchovního světla si každý vytvořil, tím lépe bude překonávat zákon tíže, kam bude jeho duch přitahován na Zemi i po smrti. Dle vidění, uváděné černé skvrny v těle duše jsou ta závaží, kterými se vytváří vazba ke hmotě na Zemi. Abychom přiblížili tyto skutečnosti, uveďme si případ jedné naší klientky.
   Tato při astrálním cestování i ve spánku, opakovaně viděla, jak prochází mrtvými městy a krásnými domy i do podzemí. Nikde však neviděla živého tvora, neslyšela ani hlásku. Později se jí zjevily dvě bytosti, muži kteří dávali rady. Objevilo se u ní automatické písmo, kterým se dovídala, co má činit a co jí čeká. Předpověděli ji, že se v jejím životě objeví partner a že se již nemusí jí zjevovat. V této době opravdu našla životního přítele. Položila nám dotaz, jak jí toto vše vysvětlíme. Odpověď kterou jsme jí uvedli, vám může objasnit, co se děje s duší po fyzické smrti.
   Domníváme se, že vše co člověk prožil, pochopil nebo vykonal, zůstává zachyceno v jeho nesmrtelném vědomí, v jeho duši a duchu, nazýváme ho v naší terminologii – vědomém duchu (spojení duše a ducha) po smrti, dále pak v informačních polích, tj. v informačních zdrojích v astrálu, pokud jde tedy o informace z fyzické a duševní úrovně člověka. Informace z jeho duchovní úrovně jsou zachyceny v jemnohmotných sférách vesmírného společenství, tj. v rovině duchovního světa. Po fyzické smrti by mělo vědomí duše a ducha splynout v jednotu, do vědomého ducha, a přejít skrze sféry astrální do jemnohmotného duchovního světa k plnění úkolů a poslání dle záměrů božích. Např. to mohou být i andělské služby.
   Na Zemi člověk a jeho jemnohmotné tělo, duše a duch, prochází třemi stupni poznání. Probíhá to během všech reinkarnací v pozemském životě. Tento vývoj se dá dobře připodobnit ke škole života, tj. života od narození po nejvyšší bod dosaženého poznání. V této škole na Zemi má vědomý duch získat úplné a nejvyšší vzdělání. Často však musí některou třídu několikrát opakovat, neboť nesplnil svůj úkol. Vrací se tedy znovu na Zem, na základě karmických zákonů, aby mohl postupovat do vyšších ročníků. Opakuje-li stejné chyby, dostává možnost, tj. milost, varovného karmického vedení, např. vrozená nemoc fyzického nebo psychického charakteru. Není-li duše schopna toto pochopit, a nadále nedodržuje morální principy v každodenním životě, nemá-li dost pokory a moudrosti se tímto varováním řídit, je z vůle boží prozřetelnosti odvolána z pozemských škol, tzn. dalších reinkarnací vědomého ducha na Zemi. Další vývoj v mezidobí, tj. v nehmotném světě po fyzické smrti, pak plní v nejnižších astrálních sférách. O těchto sférách se v náboženství hovoří jako o očistci.
   V nejnižších astrálních prostorách dochází k očišťování duše člověka. Tento prostor má své zákonitosti a své vládce. V náboženství se uvádí satan – představitel destrukce, zla, moci a inteligence, dále hierarchie démonů a negativních energií a struktur. Tyto temné síly mají těžké a hrubé vibrace a nemohou vystoupat tam, kde jsou toky vibrací čistoty a světla, odkud pochází duch člověka, který vznikl z boží vůle, lásky a moudrosti.
   Je ale božím záměrem vycvičit ducha člověka v podmínkách dobra a zla, které tvoří ramena rovnováhy sil na překrásné planetě Zemi, nad kterou ho učinil vládce tím, že mu dal svobodnou vůli. I když člověk selže, tak si Bůh svoji planetu ochrání.
   Dle našich poznatků se nám jeví, že se v současné době urychlují karmické děje a dochází k rychlejšímu ukončení inkarnací lidí na Zemi. A to hlavně těch kteří se spojili se zlem a jejich destruktivní činnost by mohla ohrozit boží planetu. Po fyzické smrti těchto selhávajících duchů nebudou možné již jejich další inkarnace na Zemi. V běžném životě ale člověk nežije ideálně podle všech vesmírných principů a zákonů. To si můžeme doložit na uváděném příkladu naší klientky. 
   Podle automatické kresby, kterou jsme na žádost výše uváděné paní dělali, vědomí duše této paní silně porušilo v minulých inkarnacích zákon tíže, neboť se celou svou energií a touhou připoutala k materiálním věcem, speciálně ke svému domu. Tato porucha vědomí přetrvávala v podvědomí její duše karmicky i v tomto životě. Vystupovala vždy najevo při jejím astrálním cestování, neboť si tuto karmu ještě v tomto životě nijak neodčinila. Její vědomí v astrálu nezaznamenávalo nic živého, jenom bloudilo bez možnosti se s někým spojit. Proniknout na pomoc k ní mohli pouze její strážní duchové z vyšší astrální úrovně se kterými měla navázán kontakt již v minulých mezidobích, tj. v posmrtných životech. Z poznatků osobní analýzy jejího jemnohmotného těla vyplývalo, že pokud by se tato žena nezměnila, tzn. neodčinila karmický zákon tíže a přespříliš lpěla dále na hmotných věcech, tak by přesně takto bloudil její vědomý duch i po smrti fyzického těla, byla by pouze v hmotném prostoru a viděla pouze neživé prostory. Navíc vystoupila skutečnost, že její počet inkarnací je již konečný a tento její život je poslední příležitost jak se odpoutat od nižšího astrálního světa a postoupit do vyšších dimenzí.
   Zde je však nutno upozornit i ostatní na nebezpečí astrálního cestování, při kterém mohou vystoupit na povrch vědomí zlé skutky, kterých se člověk dopustil a které nedokáže odčinit, což mu může způsobit těžké deprese a psychické poruchy. Toto je nebezpečí, do kterého mohou padnout slabší a duchovně nevyzrálí lidé po absolvování některých kurzů. Po smrti karmicky poškození duchové, tj. nejnižší astrální duše, mají ve svém vědomí trýzeň uvězněného jemnohmotného ducha a hledají vysvobození a vykoupení v blízkosti karmických dějů, kde se provinili, tj. v blízkosti míst a lidí, kde došlo k těžkému přestupku proti zákonům božím, tzn. mohou to být např. místa vraždy, destrukce přírody, znásilnění apod.. Bolest poškozeného ducha může být tak silná, že se v těchto místech může zjevovat v astrální lidské podobě (např. známé jako strašidla, nebo jsou slyšet zvuky, vidět pohyby předmětů), aby tak mohli na sebe upozornit a přivolat pomoc. Touto pomocí se rozumí odpuštění a modlitba, neboť sám uvězněný duch nemůže komunikovat s jemnohmotnými energiemi a vysvobodit se z vězení své hrubohmotně poškozené duše, a tím mu umožnit návrat do další reinkarnace na Zemi, pravděpodobně do těžce poškozeného těla.
   Tyto nejnižší astrální duše se mohou pohybovat volně v astrálním smogu při Zemi, mezi útržky negativních energií a kolem lidí, kteří ji ve zlobě a rozčílení vysílají do okolí. Tuto energie čerpají v podobě shodných vibrací pro zachování své negativní duše. Jejich duch se touto energií nevyživuje, neboť sám je jemnohmotné podstaty a postupně se takto rozpadá do antiprostoru. V určitých případech se tyto nejnižší astrální duše vyživují energií shodně rezonujícího člověka tím, že se napojí do trhlin v jeho auře (známo jako tzv. posedlý člověk), duch se však postupně stejně rozpadá, nenalezne-li duchovní pomoc. V případě nejtěžších provinění, např. Hitler, Stalin, masoví vrazi apod. nám automatická kresba ukazuje, že po smrti dojde k boji mezi těžce degenerovaným vědomím duše a těžce poškozeným duchem. Duše se rozpadá na negativní struktury nenávisti zla a zloby, přežívající v astrálních sférách a duch těchto vyvrhelů podléhá bolestivému rozpadu a přechází jako negativní destruktivní energie do antiprostoru, kde jsou protipólem tvořivých sil božích.
   U každého člověka po smrti, množství neodčiněné karmy táhne jeho jemnohmotného ducha dolů do hrubohmotných vibrací. Čím větší karmou je člověk tedy zatížen, tím hlouběji je jeho vědomý duch po smrti tažen dolů, tzn. klesá. Tato poznání nás vedou k závěru, že každý člověk by měl svůj život vést s lidskými, přírodními a vesmírnými zákony, ve smyslu trojnosti boží - lásky, tvořivosti a moudrosti - tak, jako by byl již jeho poslední inkarnací na Zemi. To znamená, aby odcházel z tohoto světa bez vědomé karmické zátěže a tím umožnil svému duchu dostat se z astrálního smogu do vyšších astrálních nebo výjimečně přímo do nižších duchovních sfér. Tím si zaručí, že bude po smrti uchráněn jeho vědomý duch od toho, aby bloudil nebo bolestivě trpěl v jiných rovinách než jaké jsou mu předurčeny božími záměry.