Politická situace na ramenech vah

    Na počátku, když člověk zachovával princip odpovědnosti k vyšším hodnotám duchovním, tj. žil ve směru působení duchovní harmonie a rovnováhy, cítil bohatství vnitřního života. Jakmile opustil tuto vnitřní kázeň, přišla naléhavá potřeba plnit svůj život vším tím co jej zaujalo ve vnějším světě. Následně se objevila přesycenost vnějšími podněty, která sebou nese sníženou schopnost intuice a vyciťování skutečných potřeb. Objevila se zvláštní otupělost k vnímání přirozené symbiózy ducha člověka s Duchem Tvůrce.
    V takové situaci zvláštní otupělosti vůči přirozeným principům duchovním a duševním, je člověk  nucen, v zájmu zachování těch nejnutnějších potřeb, řídit své další životní směřování. Řídí jej v rovině své vlastní subjektivity. Ta je následně původcem všech dramatických změn a karambolů v rovině politického dění, v rovině společenské a hospodářské. Je zřejmé, že původcem tzv. 'neřešitelných situací' v oblasti politiky a národního hospodářství je lidská subjektivita, tj. vůle člověka, která nestojí na hodnotách Ducha. Člověk si tak vytváří určité vlastní pole působnosti v němž prosazuje svou vlastní vůli, své vlastní řešení. Argument stíhá argument. Není ochota hledat  podstatu, tj. člověka jako celek, jeho skutečné duchovní potřeby, které má následovat stabilita v duševní i hmotné úrovni ! Vzniká tak svět iluzí člověka, který stojí mimo Řád stvoření. 
Jak vzniká tato subjektivita?
    Je zřejmá rozdílnost ve vnímání jakékoliv situace duchem, který souzní s duchovními zákony vyšší civilizace a duchem, který je poután subjektivním náhledem na věc. Subjektivita člověka je způsobena odklonem od Řádu, který je určitým souhrnem duchovních zákonů. Tyto zákony jsou člověku dány pro jeho životní štěstí. Jsou finálním bodem do kterého má duch ( vůle ) dovést duši ! Každý ve své vnitřní podstatě cítí a ví, že životní štěstí, za kterým se člověk snaží jít, je záležitost duše. To znamená, jde o duševní stabilitu. Je-li této stability v rovině duše dosaženo, je dosaženo životního štěstí. Tj. toho, oč v podstatě všechny politické strany usilují. Vize politika je dát občanovi jistotu a spokojenost. K tomuto bodu naplnění životních jistot a spokojenosti je možné dospět jen za předpokladu, že jsou brány v úvahu zákony duchovní a dle nich je vystavěn celý politický systém. 
Jak vypadá situace v případě, že nejsou brány v úvahu duchovní zákony, které jsou základním předpokladem pro šťastný život člověka zde na Zemi?
    Dochází z vlastních příčin k odpojení od základního zdroje energie ! Jelikož je člověk ve své podstatě duchovní bytostí, je jeho přirozeností přijímat energii skrze dodržování základních duchovních zákonů, tj. základních principů důstojnosti a ctnosti, základních principů odpovědnosti k vyššímu Řádu, který vnímá každý člověk na základě svého svědomí. Je zřejmé, že v působení zákona duchovní harmonie a rovnováhy zde na Zemi, jde především o odpovědnost k vyšším zákonům a principům a o pozitivní přístup k veškerému životu.
    Není-li jedinec v takovém duchovním a duševním nastavení, pociťuje v důsledku ztráty energie - z důvodu svého odklonu od Řádu v oblasti duchovních hodnot - určitou nejistotu a zesílenou potřebu chránit a zajišťovat svůj vlastní život zde na Zemi. Vstupuje tak do stresu. Tomuto stresu je následně schopen čelit jen další a další aktivitou ( workoholismus ), anebo extrémní pasivitou ( drogy, alkoholismus, životní osudy lidí bez domova aj. ). Člověk dnešní společnosti, který opustil zákony duchovní, ztratil důležitý přívod energie pro svou duši a pro své fyzické tělo ! Následně nerozumí sám sobě a nerozumí svému okolí. Pociťuje nejistotu, a tak mu nestačí to, co je v oblasti jeho základních potřeb tím dostačujícím množstvím. Vyvíjí další a další snahu, a to i na úkor druhých. Nevnímá svůj vnitřní svět, svou duši, jejíž součástí je přirozený soucit a porozumění, a tak nevnímá ani ty druhé okolo sebe, jejich vnitřní život, jejich duševní potřeby. Dochází ke kardinálnímu nedorozumění ( viz. bible: Babylonská věž a zmatení jazyků ). Z takového prostředí ZTRÁTY se rekrutují zástupci politických stran ! Lidé, kteří mají řídit stát a pečovat o jeho prosperitu ! Ve skutečnosti jsou to lidé, kteří pouze udržují stavající systém na hranici pádu ! Změna se neodehrává, všichni cítí, že je jí potřeba, a tak o ní mluví. Noví lidé, v popředí těch stávajících i těch nových politických stran, myslí na svá řešení. Tato řešení však nezahrnují podstatu. Tito lidé nevědí o duchovní podstatě člověka, o jeho skutečných potřebách, a tak látají tupou jehlou v oblasti iluze, subjektivitou chtějí řešit následky subjektivity svých předchůdců.
    V takovém stavu, který vystihují slova "řítím se za svou záchranou" se tito 'povolaní' dále a dále snaží o dílčí úspěch. Jsou v posledních zbytcích svého povědomí o potřebě spolupracovat a přinutit sám sebe a také ty druhé ke spolupráci. Ke spolupráci s podobně duševně handicapovanými lidmi. Kde není duchovní harmonie a rovnováha, tj. příklon k hodnotám Ducha, tam není patřičný vhled do situace. Ukazuje současná situace:  není řešena podstata situace, ale její následek ! Podobně jako západní medicína neřeší podstatu nemoci, nezabývá se duchovní příčinou nemoci, neví o ní, tak ani západní hospodářský a politický systém neřeší podstatu problému, jelikož o ní neví.
Dochází k volbě politické strany. Člověk se ptá; co by měla mít vládnoucí politická strana na zřeteli?
    Z výše uvedeného vyplývá: Objektivní poznávání mechanismů Stvoření má být zdrojem energie pro uskutečnění čisté vize ! Odbornost získaná v oblasti vědecko-technického vzdělávání má být nástrojem, tzn. má být využívána na základě komplexního poznání mechanismů Stvoření. A to je možné jen v případě, bude-li na první místo postaveno poznání zákonů ducha a jeho začlenění do Řádu Stvoření. Následně se objeví komplexní poznání, tj. osvícený náhled na situaci. Objeví se tzv. klíčová slova, objeví se klíčová řešení, přijde vzestup ve všech oblastech státního zřízení. K této situaci obratu nemůže dojít dokud nebudou na místech kde jsou utvářeny nové zákony a stanovy lidé, kteří mají v sobě vědomí o člověku jako o bytosti s duchovním základem, tedy jsou si vědomi toho, že prvotním zájmem má být rozvoj člověka jako duchovní bytosti. Stát má věnovat v prvním plánu veškeré úsilí a vynaložit veškeré prostředky především k rozvoji duchovní podstaty člověka. Jak?
    Jde o to dospět k potřebě nastoupení nového směru v oblasti myšlení. Má dojít k  iniciaci dalšího vzdělávání samotných profesorů, učitelů a lektorů na středních a vysokých školách, má být nastavena nová struktura rámcového vzdělávání na středních i vysokých školách. ( viz. alternativní přístupy k vzdělávání - Waldorfská a Montessori pedagogika, má dojít k jejich integraci do středních i vysokých škol ). Tito lidé, kteří jsou schopni, na základě svého filozofického a humanitního zaměření, hlubší úvahy v oblasti duchovního poznání člověka, mohou vnést do povědomí nastupujících generací zcela nově nové poznání základních principů duchovního života. Na základě činorodého srovnávání mohou dospět k vyššímu poznání ve vlastním oboru a i na své vlastní životní cestě. A to lze jedině tehdy, objeví-li se větší počet vědomých lidí, který převáží nad počtem lidí nevědomých. Následně dojde k zviditelnění poznání, že příčina všech problémů tkví ve vlastním odklonu člověka od řádu duchovních hodnot. Tak se mají postupně měnit podmínky v rodinách, nové poznání bude objeveno ve výchově. Následně se objeví vyšší součinnost rodiny a školy a výrazně se změní i přístup k zásadním otázkám ve všech oblastech státního zřízení. Rozhodující skutečností je mechanismus určený každému člověka pro jeho vlastní vývoj. Jak pracuje?
Prvotní předpoklad
    Každý lidský duch, který se rodí do života zde na Zemi, vstupuje do jedinečné příležitosti pro svůj další duchovní a duševní vývoj. Jde o to, svou jedinečnou příležitost rozpoznat a uchopit, jde o to ji nepromarnit. Rozpoznat ji znamená, přijmout jakoukoliv životní situaci s vnitřním nastavením, které nejlépe vystihují slova pokora a trpělivost. Uchopit ji znamená, přistupovat k životu ve snaze o nové poznání a průběžně začleňovat takové nové poznání, na základě svého vědomí v lásce, moudrosti i aktivitě, do svého života.
Mechanismus vývoje lidského ducha
    Patřičné podmínky se utvářejí průběžně. Jedna příležitost následuje druhou. Objevují se předem nastavené životní podmínky, které odpovídají stavu duchovního a duševního vědomí člověka. Pro každého lidského ducha je připraveno tolik variant, kolik je možných reakcí toho kterého ducha z podstaty jeho přítomné duchovní a duševní úrovně. Uchopí-li duch nabízenou příležitost na základě trojnosti láska, moudrost i aktivita, vyvíjí se jeho další a další životní příležitosti v souladu s vyšším plánem pro jeho život. Neuchopí-li nabízenou životní situaci v souladu s působením energií trojnosti, padá. Ve svém pádu je následně nucen čelit mnoha náročným životním zkouškám, a to proto, aby se skrze nové poznání následně znovu vrátil na úroveň vývoje, která je v souladu s vyšším plánem pro jeho život. Záchrana pro každého lidského ducha spočívá v nastavení mantinelů. Pomyslné mantinely se objevují, v podobě různých těžkých životních situací, ve chvíli, kdy poklesne míra pozitivity jedince, tj. míra lásky projevené i skrze moudrost a aktivitu. Rozhodující je vlastní vývoj či pokles pozitivity člověka vůči Prozřetelností předkládanému životnímu plánu. Je zřejmé, že jedinou cestou je uchopit prvotní předpoklad, tzn. projevit v nabízených životních situacích pozitivitu, jinak řečeno lásku. Lásku následuje poznání, tj. moudrost. Moudrost následuje aktivita v intenci vyššího poznání ducha, aktivita v intenci vyššího rozvoje duše. Následně se objeví duchovní svoboda, která nese vyšší poznání a vyšší vhled do situace.
    Z výše uvedeného je zřejmé, že situace ve společnosti se může začít měnit teprve tehdy, kdy najde převažující počet lidských duchů svou určitou vyšší konstantu v rovině svého duchovního a duševního vývoje. Ti, kteří pochopí, tj. pocítí potřebu zachovávat hodnoty Ducha a včlení je, skrze využití své svobodné vůle do svého života, jdou ve svém vývoji zákonitě vzhůru ( směřují k duchovní a duševní svobodě ). Tak vzniká nová, vyšší úroveň civilizace. V ní má politický i hospodářský systém již svou novou podobu.
    Do tohoto stavu vyšší harmonie a rovnováhy ve společnosti vede trpělivé poznávání zákonů ducha a duše u každého z nás. Čas věnovaný takovému poznávání je investicí do přítomného i budoucího stavu ducha a duše každého z nás, tj. do vyššího stavu společnosti jako celku, tzn. následně i do vyššího stavu politické scény a hospodářské úrovně země.