Příčina pádu současného křesťanství

Abychom pochopili příčinu stavu současné společnosti a příčinu pádu současného křesťanství, musíme jít na začátek a uvědomit si vlastní význam prvotní reakce lidského ducha na prvotní duchovní impuls. Tato prvotní reakce na prvotní duchovní impuls stojí na počátku vývoje charakteru jedince, národa i společnosti. To znamená rozhoduje i o schopnosti či neschopnosti člověka přijmout hodnotnou duchovní myšlenku a ji ve svém životě následovat.
 
Duchovní princip
Lidský duch má svobodnou vůli, tzn. má schopnost upřednostnit určitou životní vizi pro kterou se rozhodl. Vnímá, cítí a prožívá určitou duchovní kvalitu, tedy je živou duchovní bytostí. Svůj vlastní život může každý z nás vnímat jako pohyb v úrovni ducha, jako pohyb v úrovni duše a jako pohyb v úrovni fyzického těla. Jsme bytostmi, které vnímají život a reagují na život. Čím více života člověk vnímá a projevuje, tím více života přijímá! Každý z nás má příležitost rozvinout schopnost přijímat životní sílu skrze pohyb v duchu, pohyb v duši a pohyb ve fyzickém těle. Toto uvědomění vede k poznatku, že smyslem života člověka je pohyb v duchu, v duši a v těle, který vzniká na základě přirozené touhy přijímat život a touhy předávat život! Duch přijímá skrze projevenou duchovní kvalitu, duše přijímá skrze projevenou duševní kvalitu, tělo přijímá skrze projevenou harmonii ducha a duše.
 
Je zřejmé, že tam kde chybí pohyb v jedné z těchto úrovní života lidské bytosti, tam nastává nerovnováha celku! Následkem nedostatku pohybu v jedné z těchto částí celku je větší či menší deformace, a to: ve vnímání života a chápání smyslu života (duch), deformace v prožívání a sdílení života (duše) a deformace schopnosti projevit svou duchovní a duševní kvalitu fyzickou prací (tělo).
 
Božský princip
Člověk je svou podstatou duch. Znamená to, že nemůže chápat Božský princip. Může však vnímat skrze rozvinuté schopnosti svého ducha a své duše, že existuje vyšší princip, který dává řád veškerému životu v duchovní, duševní i fyzické rovině! Vše existující se zachvívá v určitém řádu. Kdo chce tento řád vnímat a prožívat, kdo tento řád respektuje a podle něj žije, ten má život (tj. plné duševní i fyzické zdraví). A naopak. Božský princip můžeme vnímat jako Princip, který utváří řád v rovině ducha! Kdo si Božský princip uvědomuje, ten získává své duchovní vedení a přirozeně se zařazuje do řádu duchovní dimenze. Kdo si Božský princip neuvědomuje, ten se postupně z tohoto řádu duchovní dimenze vyděluje; jeho duchovní podstata tak postupně vyhasíná, jeho duše i fyzické tělo strádá a ochabuje.
 
Na začátku jakékoliv skutečnosti lidského života je reakce lidského ducha na určitý duchovní impuls. Podle kvality reakce člověka (příčina) se odvíjí podoba příchozí reakce (následek). Jak tomu bylo na počátku vzniku křesťanství, jak reagovali lidé na toho, kdo vznesl v tomto směru konkrétní duchovní impuls?   
 
Můžeme si vytvořit obraz: Čas od času, zejména v těžkých dobách, se objevuje na zemi vývojově starší lidský duch, kterému je dáno nahlížet hlouběji do smyslu a významu ve hmotném stvoření živých - trvale přítomných a působících - duchovních zákonů a principů, aby tak předal toto poznání srozumitelnou formou lidstvu. Jeho vyšší  úroveň vnímání, cítění a prožívání jedné skutečnosti je živým příkladem v duchovní, duševní i fyzické rovině! Příkladem, jehož duchovní přijetí a následování znamená pro lidstvo jeho duchovní vzestup. Jeho vyšší úroveň vnímání, cítění a prožívání těchto jednoduchých duchovních zákonů a principů je však natolik odlišná od vlastního vnímání, cítění a prožívání lidí v jeho okolí, že je naprostou většinou lidí ve svém okolí nepochopen. Jeho životní vize, jeho mentální i emoční projev je natolik odlišnou duchovní a duševní kvalitou, že mnohé zatvrzelé až dráždí k nepříčetnosti. Jeho vlastní přístup k životu je nevědomými vnímán jako určitá revolta proti stávajícímu "řádu". Tito, nevědomí a svým dogmatickým přístupem k životu omezení lidé, jsou schopni jít tak daleko, že různými způsoby burcují dav k nesouhlasu a k potírání. Tak tomu bylo v případě soudu a ukřižování Ježíše Nazaretského, tak tomu bylo v případě pronásledání prvních křesťanů a tak tomu bylo i v případě jiných velkých duchovních osobností historie, které nesly lidstvu živé duchovní poznání. Viz. slova Ježíše Nazaretského: "Dříve než vás mají mne v nenávisti".
 
Kde se vzala tak silná nevole? Co je její příčinou? Vedle toho, kde se vzalo tak silné odhodlání jít pro učení Ježíše Nazaretského na smrt? Příčinou je zpřítomnění vyššího principu na planetě Zemi, které přišlo skrze osobnost Ježíše Nazaretského. Toto zpřítomění znamená možnost rezonance duchovního principu s principem Božským. Znamená pro každého lidského ducha možnost prožití rezonance svého ducha s Božským, která způsobuje narovnání duchovních struktur v rovině duchovní podstaty lidské bytosti, tzn., vede k duchovnímu a duševnímu růstu, který znamená plné duševní i fyzické zdraví!
 
Odedávná jsou zde na zemi přítomné dva duchovní principy. Oba tyto principy jsou zde pro člověka, pro jeho vlastní vývoj. Je to dobro a zlo. Dobro vnímá potřebu spojení s Božským principem, zlo tuto potřebu nemá. Zlo je nevědomostí lidské bytosti, objevuje se tam, kde se uskutečnila rezignace na Božský princip! Zlem zasažený člověk přežívá ve vlastní subjektivitě, v ní atakuje různými způsoby (i nepřímo) své okolí, aby tak získával energii pro přežití. (Ona uspěchanost lidí dnešní doby a působení stresu, není ničím jiným než následkem vlivu temných, kteří vsugerovávají lidem potřebu vyniknout, potřebu vlastního zisku, aj.). Zlo je následkem nevědomosti, která vzniká tam, kde člověk nastoupil cestu svévole, tzn. tam, kde došlo k opuštění duchovních principů nám daných pro život, tam, kde chybí odpovědnost k vyššímu principu. A tak považují všichni ti, kteří jsou pod vlivem zla energii, která vzniká při rezonanci duchovního s Božským za útok na vlastní osobu, na vlastní existenci. Následně upadají do strachu, který se mění na agresi. Agrese sama pak vykonává své.
 
Toto zpřítomnění Božského principu, které přišlo skrze osobnost Ježíše Nazaretského zapůsobilo na ty, kteří doposud neztratili své přirozené vnímání duchovních energií a žili své životy v dobré vůli a v přirozeném vyciťování jednoduchých duchovních zákonů a principů. Toto přirozené vnímání duchovních energií zůstává při člověku do té doby, dokud ji on sám svým způsobem života, tj. svou důvěrou v Boha jako nejvyšší Zdroj životní síly, živí!
 
Ježíš Nazaretský, syn Marie, se stal nositelem Božského principu, trvale přijímal a projevoval Krista. Viz.: "Já a Otec jedno jsme", "Činím vůli toho, který mne poslal". Jeho aktivita na zemi se stala projevem Božského principu v rovině ducha, duše i fyzického těla. Duch, duše i tělo člověka reagují na Božský princip! Dokazují to do té doby nevídaná uzdravení. Činil to co činil na důkaz svého spojení s Božským principem jehož existenci měl zde na zemi zpřítomnit, a tak přivést lidstvo skrze jeho vlastní nový prožitek zpět k prvotnímu instinktu ducha! K prvotnímu instinktu, který znamená schopnost konat ve spojení s Božským principem.
 
Přivést lidstvo zpět k prvotnímu instinktu ducha znamenalo a stále znamená vyvést lidstvo z duchovní, duševní i fyzické bídy, kterou je nuceno pro svou neznalost duchovních zákonů a principů prožívat! K prozření mělo dojít skrze duchovní probuzení a očištění, které přichází v okamžiku skutečného obrácení k Božskému principu!!! Láskou naplněná bytost spěje k osvícení mysli, následně se vrací zpět k přirozenému prožívání života v duchu, tzn., ctí svým životem zákony stvoření.
       
Původ a význam křesťanství
Kořenem slova křesťanství je slovo křest. Znamená to, že křesťanem je člověk, který si uvědomuje duchovní význam křtu pro svůj život! Ne každý kdo je pokřtěn si uvědomuje duchovní význam křtu. Ne každý je schopen chápat duchovní význam křtu.
Bible uvádí zprávu o osobnosti Jana Křtitele, který "volá na poušti" (tzn., volá mezi těmi, které postihla duchovní prázdnota a vyprahlost) a vybízí k pokání (tzn. vede k pokoře, usebrání a duchovnímu uvědomění). Jan Křtitel mluví o Ježíši Nazaretském: "Po mně přichází někdo, kdo je mnohem větší než jsem já, jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u sandálu, on vás bude křtít ohněm Ducha". Následně přichází Ježíš Nazaretský k Janovi, aby přijal křest. Co nám říká tento obraz?!
 
Jan byl tím kdo projevoval pokoru, kdo vyzýval k pokoře. Proto přichází Ježíš jako Syn Boží k němu!!! Božské vstupuje tam, kde je pokora a s ní spojená duchovní aktivita! Toto je klíčová událost k pochopení významu poselství Ježíše Nazaretského a k pochopení významu prvotního křesťanství! Člověk má vědět, že Božský princip vstupuje tam, kde je pokora - čistota ducha - a spolu s ní pohyb ducha!
 
Pohybem ducha je: 1.) duchovní poznání (moudrost-spravedlnost), 2.) duchovní láska (vůle zachovat moudrost-spravedlnost) 3.) duchovní aktivita (tvořivost).
 
Z této skutečnosti vyplývá, že křesťanství dnešní doby nemůže existovat v intenci Kristova ducha nemá-li v sobě: 1. živé úsilí o poznání (moudrost-spravedlnost), 2. živé úsilí o zachovávání tohoto poznání v každodenním životě (láska), 3. živé úsilí o poznávání příležitosti vstoupit do jakékoliv situace a být užitečný (aktivita).
 
Skutečné duchovní poznání zahrnuje vědomí o působení Božského principu, v každodenním životě! Jedině v takovém případě může duch živě rezonovat s Božským principem. Významem křesťanství je, že vede k Božskému. Jak již bylo řečeno, obrácení člověka k Božskému způsobuje rezonanci, která znamená narovnání duchovních struktur v rovině jeho podstaty, v rovině jeho ducha! Z toho vyplývá, že jde o jedinou možnou cestu k životu. "Božské má poznání Božského, a tak může projevovat Božské. Kým byl ve skutečnosti Ježíš Nazaretský? Jeho vnímání Božského a jeho schopnost aktivity ve spojení s Božským, z něj činí Syna jediného Boha."
 
Jak tomu bylo v případě prvních křesťanů v době Ježíše z Nazareta? Ježíšovi nejbližší, kteří jej vnímali živě, měli sami tu schopnost navázat se svým duchem k Božskému principu. V jeho přítomnosti získávali tu schopnost vnímat Božský princip a poznávali charakter spojení s Božským principem. Následně konali ty samé skutky, které on konal (viděli budoucnost, uzdravovali ... aj.). Tuto schopnost člověk dnešní doby, až na některé zlaté výjimky, nemá. A tak bloudí a tápe v nevědomosti.
          Otázkou je, proč není současná generace schopna reagovat živě na živý příklad, který uvedl Ježíš Nazaretský? Příčina pádu současného křesťanství se vytvořila již v dávných dobách, trvá již mnoho a monoho generací a stále se prohlubuje! Každá nová generace pouze více méně kopíruje přístup, který vnímala u svých předků. Rituály zůstávají, ale obsah se vytrácí.
 
Lidé se vzdálili Bohu, změnili svůj přístup k životu, a tak zcela ztratili schopnost vnímání celku.
 
Tato ztráta schopnosti vnímání celku rozkládá současnou společnost a vede k neschopnosti následovat čistý příklad Ježíše Nazaretského. Projevuje se jako: 1.) emoční nevyrovnanost, 2.) mentální nevyrovnanost, 3.) kauzální nevyrovnanost. S touto skutečností souvisí neschopnost rozpoznávat dobro a zlo, tzn. 'potřebné a nepotřebné' pro zachování spravedlivého přístupu k životu, dále neschopnost rozpoznat rozkladný vliv světské moci na duchovní život člověka, a s tím spojená neschopnost přirozené duchovní a duševní aktivity v každodenním životě.
 
1. ) příčina pádu:
          Energie Prapodstaty má svou frekvenci v rovině ducha, duše a fyzického těla, tuto skutečnost je potřeba znát a učit se ji vnímat!!! Bible uvádí ve Starém zákoně zprávu o Stvoření světa. Starozákoní zvěst uvádí Boha jako Stvořitele, tzn. upozorňuje na zákon působení energií ve stvoření kde člověk žije, ukazuje na Boha jako na Původce stvořeného. Co to znamená?! Zde je jednoznačně dáno člověku najevo, že je zde potřeba lidského ducha vnímat jednotlivé úrovně stvoření ve kterém žije a spojovat se s nimi svou pokorou, úctou a láskou k nim (nerostné bohatství, voda, flora, fauna). Je-li tomu tak, lze očekávat plné zdraví. Není-li tomu tak, nelze očekávat plné zdraví! Naše fyzické tělo náleží Matce Zemi, to Ona jej jako duchovní součást vůle Prapodstaty, živí!!! Je potřeba si uvědomit význam živého vztahu člověka k Matce Zemi! Člověk žije v několika úrovních současně, jeho přirozeností je tyto úrovně vnímat a k těmto úrovním projevovat svůj živý vztah. Skrze lásku k jednotlivým úrovním stvoření (nerostné bohatství, voda, rostliny, zvířata) dochází k rezonanci s životem ve stvoření, člověk tak vstupuje do spojení, které je pro něj doplněním energie v jeho organismu!
 
2. ) příčina pádu:
          Není přítomná emoční vyrovnanost, jako určitá konstantní duchovní hodnota přes kterou by mohla vstoupit duchovní energie do systému energií a uzdravovat jak v rovině duše, tak v rovině fyzického těla člověka. Představme si takovou situaci, kdy se objeví lidský duch, který má schopnosti apoštolů, kteří přijali Ježíšovo učení a následně uzdravovali - uzdraví se v dnešní době v jeho přítomnosti jeden ze sta! Lidstvo se natolik vzdálilo Bohu, že naprostá většina lidí dnešní společnosti již nic necítí a nevnímá. Je zřejmé, že jedině celistvost, tj. duchovní, duševní a fyzická rovnováha, může předat ve hmotnosti plody duchovního poznání, tj. čin, který je skutečnou pomocí bližnímu, který je pravou bohoslužbou. A stejně tak jedině určitá celistvost může přijmout tuto pomoc! Proto cesta k vykoupení je cestou lidského ducha k duchovní, duševní a fyzické celistvosti, tj. cestou upřímného poznávání na životní cestě!
 
3. ) příčina pádu:
          Není přítomná mentální vyrovnanost, jako určitá konstantní duchovní hodnota přes kterou by mohla vstoupit duchovní energie do systému energií lidské bytosti a uzdravovat, jak v rovině duše, tak v rovině fyzického těla člověka. Mentální znamená, charakter přístupu osobnosti člověka k životu jako celku. Je-li mentalita člověka ovlivněná chybami předků, kteří žili v odklonu od přirozených duchovních zákonů a principů stvoření, je člověk v této úrovni oslaben. Není schopen vnímat mentální rozměr duchovního příkladu, který mu dává Ježíš Nazaretský a jiní, kteří nesou svým životem příklad duchovní čistoty ve spojení s principem Božským a se svatým Grálem. Takto oslabený člověk vidí jeho příklad pouze svým omezeným způsobem vnímání! Žije v domění, že to jak on projevuje svou osobnost v prostředí kde žije, je v souladu s tím jak projevoval svou osobnost Ježíš Nazaretský. Žije v iluzi.
 
4. ) příčina pádu:
          Není přítomná kauzální vyrovnanost, jako určitá konstantní duchovní hodnota přes kterou by mohla vstoupit duchovní energie do systému energií a uzdravovat, jak v rovině duše, tak v rovině fyzického těla člověka. Kauzální znamená, příčina dává vzniknout následku. Jde tedy o přirozenou tvořivost v duchovní a v duševní rovině. V duchovní rovině má být přítomná životní vize i projevena!!! Zde je rozhodující moment, člověku nestačí pro jeho duchovní a duševní život v těle pouze vědět, člověk musí chtít své poznání i projevit, musí mít patřičnou odvahu projevit své poznání! Viz. Ježíš v evangeliu: "Budou vás vydávat soudům pro mé jméno" (rozuměj: pro to, co já zde na Zemi žiji). Věřit v blud je jednou z příčin velkých ztrát energie v duchovním, duševním a fyzickém těle člověka - následkem je ona deformace v duševním i fyzickém těle, a s ní spojená neschopnost živě vnímat, cítit a prožívat.
 
5. ) příčina pádu:
          Spojení se světskou mocí oslabuje původní myšlenku. Současná církev se stala institucí, která spravuje určitý majetek, stala se institucí, která je více či méně poplatná dnešní době. Církevní činitelé zapoměli na slova Ježíše, anebo nepochopili slova Ježíše který řekl: "Co je císařovo dejte císaři, co je Boží dejte Bohu." Světské a duchovní nelze spojovat. To znamená, každý člověk má nejprve pracovat tak, aby se jeho práce stala modlitbou! Viz. apoštol Pavel: "Kdo nepracuje, ať nejí", anebo Jan Hus: "Modli se a pracuj". Pak je možné se scházet a sdílet své vyznání a tak se upevňovat ve víře. Církevní činitelé jsou placeni státem za to, že dělají to, co by měl přirozeně dělat každý člověk. Mezi církví a státem tak vzniká interakce, která znamená zasažení v církvi orientovaných lidí světským smýšlením politiků a státníků! Přenoscem je lidská vděčnost za materiální podporu, která má náležet Bohu, ne člověku, který se svěřeným majetkem operuje.
 
6. ) příčina pádu:
          Chybí aktivita ve spojení s Boží silou. Kněží mohou přikládat ruce, modlit se za nemocné, prosit o milost pro pomoc hledající. Kolik z nich to ve skutečnosti dělá?! Boží pomoc může vstoupit jenom tam, kde projevují své přesvědčení o Boží pomoci, a to živým skutkem!!! Boží pomoc může vstoupit jenom tam, kde je opravdovost a autentičnost, tzn. jak přijímám - tak předávám.
 
7. ) příčina pádu:
          Chybí schopnost součinnosti v partnerském vztahu. To znamená, schopnost poznání a vlastní docenění významu harmonického vztahu muže a ženy. Tuto skutečnost církev v současné době nepřímo neguje svým pravidlem o dodržování celibátu.
 
Současná církev upozorňuje na Božský princip ve stvoření, tj. na osobnost Ježíše Nazaretského jako Syna jediného Boha, tzn., vede k vnímání nadčasovosti (věčnosti), klade důraz na lásku, tzn., vede k pozitivnímu cítění k člověku (s tím souvisí potřeba odpuštění ....aj.). ALE! Vedle toho říká lidem, že Ježíš zemřel za člověka, aby jej vykoupil, aby jej spasil. Jaký je skutečný význam těchto slov a co způsobuje takové podání v dnešní době?! Způsobuje pohodlnost, lenost a naivní spočívání v duchovní prázdnotě!!! Tam kde není vlastní úsilí o poznání, tam není pohyb ducha. Duch, který není v pohybu se nemůže spojit po smrti fyzického těla s pohybem Tvůrčího Ducha, tzn. vejít do věčnosti! Kde budou se svým výkladem těchto biblických veršů ti, kteří ztratili ve svém emočním a mentálním "vývoji" soudnost a přirozený cit pro skutečnost?! Ježíš nezemřel za člověka, kdyby tomu tak bylo, člověk by se nemusel o nic starat a žil by trvale ve stavu blaženosti, nacházeli bychom se už zde na Zemi v prostředí pohybu svatých mezi svatými. Ale tak tomu není. Ježíš "pouze" prožil život ve hmotném těle, aby podal návod k životu a tak pomohl člověku z jeho upoutání k hmotné realitě, aby upozornil na Božský princip, a tak pomohl člověku z jeho neštěstí!!! Proto slova: "Vezmi svůj kříž a následuj mne". Správně přeloženo: "Zbav se svého kříže a následuj mne", tj., "zbav se" mylných představ o životě, které si stále držíš, na které se poutáš, které tě tíží a zdržují v nevědomosti a s ní spojeným životním neštěstím a strádáním a jdi životem tak jak jím jdu já.  Tam kde je spojení s Božským principem, tam je štěstí, bezpředmětná radost, životní naděje, blaženost a rozkoš. Viz. "Jdi v mých šlépějích. Jdi za mne. Následuj mne."
 
V současné době má církev zvláštní předpojatost k hnutím, která pociťují a vyjadřují svůj vztah k zemi, považují je - středověkou terminologií vyjádřeno - za ďábelská. Varují před nimi, aniž by chápali v souvislostech. Proč varují? Varují ze strachu. Namísto důvěry v Boha šíří strach. Důvěra v Boha znamená také: zachovávám lásku i k tomu co je jiné povahy než to, k čemu jsem přilnul. Skutečně chránit, znamená rozvíjet lásku. Se zlem nelze bojovat jeho prostředky, nad zlem lze vítězit jedině vlastním přesvědčením v moudrosti-spravedlnosti a lásce. Je dobré si uvědomit, že skutečný věřící je člověk naplněný přesvědčením, tedy člověk, který nemá strach. Tam, kde je skutečná víra, tam nemůže vstoupit strach! A naopak, kde je strach, tam nemůže být skutečná víra. Člověk musí energii průběžně přijímat, skrze svůj pohyb v duchu, v duši i těle, a tak si vytvářet zásoby energie, aby v zátěžových situacích obstál. Kdo ztratil energii, ten prožívá strach.
 
Kardinálním předpokladem pro vývoj lidského ducha je otázka: Co chci vnímat, co chci cítit, co chci prožívat?! Svým rozhodnutím pro určitou duchovní kvalitu se člověk spojuje jedině s tou duchovní kvalitou, pro kterou se rozhodl. Od toho okamžiku se jeho duše pod vlivem obnovení kontaktu se silami dobra prosvětluje a sílí, anebo naopak pod vlivem kontaktu se silami zla zatemňuje a slábne!!! Člověk zapomíná, že je to jen on sám kdo je příčinou svého životního štěstí či neštěstí. I v těžkých dobách můžeme být naplněni smyslem pro vyšší duchovní kvalitu, pro důstojnost a ctnost, a tak prožívat příliv duchovní i duševní energie i fyzické síly!
 

Jiří Sedláček