Řešení otázky lidské existence v současné společnosti

V současné společnosti se objevuje mnoho tzv. neřešitelných situací, hledáme východiska, uplatňujeme nová řešení, ale kýžený výsledek se nedostavuje. Proč? Naše vědomí není v souladu s řádem duchovní dimenze, ke které svou podstatou náležíme a v souladu s řádem Matky Země. A proto nám chybí vyšší vize, a proto nám chybí vůle k uskutečnění konkrétních kroků. Tato skutečnost je záležitostí osobního života každého člověka, tedy utváří i kvalitu našeho partnerského, rodinného i veřejného života, tj. kvalitu současné společnosti. Níže chci upozornit na poznatky týkající se osobního vývoje každého člověka. A tím podat impuls k zamyšlení, případně k pochopení, kudy bychom se měli ubírat, abychom dospěli k objektivnímu poznání současného stavu lidstva a k objektivnímu poznání a pochopení v současnosti tolik diskutované politické situace u nás i ve světě.

          Každý člověk má jako duchovní bytost v těle přirozenou potřebu žít v souladu se silami Ducha a se silami Matky Země, potřebu přirozeně vnímat, cítit a prožívat tyto síly, a tak zažívat hojnost, plné duševní i fyzické zdraví. Proč tuto základní potřebu již neregistrujeme? Naše pozornost je upřena nesprávným směrem! Ztráta kontaktu s těmito základními Zdroji životních sil v nás způsobuje lidskou nevědomost a s ní spojenou subjektivitu! Postupně tak dochází k poklesu duchovní, duševní i biologické vibrace lidstva - klesá přirozená inteligence, vytrácí se smysl pro vyšší duševní hodnoty a schopnost vnímat tyto hodnoty, vytrácí se lidskost, aj.. Lidé tento pokles již neregistrují a neuvědomují si nebezpečí spojené s tímto poklesem. Tedy tím prvním, co nyní nezbytně potřebujeme, je informace, co je pro život každého z nás podstatné, co udržuje lidskou bytost v harmonii a co navrací lidskou bytost zpět na cestu přirozeného vzestupu a vývoje zde na planetě Zemi.

          Měli bychom si uvědomovat, že zde na Zemi působí dva základní principy. A sice princip utvářející lidskou duši a princip degradující lidskou duši. Tím prvním je princip Krista, tím druhým je princip Antikrista. Pokud člověk nereaguje na princip Krista, dostává se pod vliv Antikrista. K vývoji dochází vždy na základě vzájemného vztahu vibračně vyššího s vibračně nižším, tj. na základě přirozené potřeby reagovat na vyšší podněty! (Tuto skutečnost dokazuje současná věda, volně: 'Částice s nižším nábojem reagují na částice s vyšším nábojem, a tak přirozeně regulují svůj vlastní náboj.') Lidská bytost je trojjediná bytost ducha, duše a těla - to znamená, stav ve vibračně vyšších úrovních ovlivňuje stav ve vibračně nižších úrovních. A naopak. Duchovní rovina je vibračně nejvyšší rovinou lidské bytosti, i tato rovina má sobě nadřaznou, její stav průběžně utvářející, rovinu. Z toho vyplývá, má-li si lidský duch, po svém vtělení do fyzického těla, uvědomit svou duchovní podstatu, tj. skutečnou moc a sílu svého ducha, potřebuje vnímat absolutní princip (princip Krista) a reagovat na tento princip. Jedině tak získává své duchovní probuzení a odpovídající sílu a je schopen samostatného prožívání zákonů dimenze Ducha ve fyzickém těle! Teprve toto samostatné prožívání jej naplňuje plnohodnotným životem, teprve toto samostatné prožívání jej činí schopným zapojit se efektivně do života společnosti a vytvořit tak společnost lidí žijících svůj život na vyšší úrovni. Kde chybí tento základní aspekt lidského života, tam přetrvává pouze iluze, utopie a s ní spojené utrpení.

          V současnosti se objevuje mnoho různých snah jak zlepšit kvalitu lidského života, ale chybí koncepce, která by vnímala člověka jako celek, tzn. byla vystavěna na základě vnímání jeho základních duchovních a duševních potřeb, a tyto potřeby plně respektovala. Pokud se taková koncepce objeví, objeví se i nová řešení pro současnost! A naopak. Níže naznačím, co považuji v současné době za podstatné.

Potřebujeme si uvědomovat základní pravidlo života lidského ducha v těle. A sice: Člověk je tím, co si uvědomuje a co prožívá v duchu! Pokud je naladěn na určitou duchovní kvalitu, stává se reálným šiřitelem této duchovní kvality! Jeho vnitřní život se tak postupně promítá i do jeho duševního života, do jeho fyzické reality a dále i do reality vněšího světa a mění realitu vnějšího světa. Pokud je uvědomění člověka postaveno na základě reakce na princip Krista, jeho kvalita má pro jeho vlastní život i pro život společnosti jako celku utvářející efekt. A naopak, pokud člověk nereaguje v důsledku své nevědomosti na princip Krista, kvalita jeho uvědomění nemá patřičnou sílu, naopak spíše oslabuje jedince i společnost jako celek. A tak vznikají v současnosti obecně přijímané názory, tendence a vzory, které nemají patřičnou duchovní sílu, tudíž pouze destabilizují společnost jako celek. V takovém prostředí se daří všem možným extrémům lidské povahy. Lidé čelí v současné době těmto extrémům, v rovině osobního, partnerského i veřejného života, více i méně úspěšně, a to pouze na základě zbytků svého svědomí a zbytků své mentální síly! Ale již nemají a neprojevují potřebnou duchovní sílu, tzn. nejsou schopni vytvořit novou vyšší koncepci, která by přinesla řešení v současnosti tolik diskutovaných otázek.

Význam přirozené odpovědnosti k vyššímu principu

Veškeré vzdělávání lidstva, tj. kulturní život, vědecké bádání, péče o nemocné aj., bylo ve svých počátcích vždy spojeno s vírou v Boha. To znamená, bylo založeno na intuitivním vnímání. Rozum byl „jenom“ nástrojem ducha, který měl poznávané dále zprostředkovat dalším lidem. Mezi dosud v duchu neprobuzené přicházeli ti, kteří pocítili kontakt svého ducha s vyšším principem, našli smysl svého života a chtěli své poznání sdílet. Základem jakéhokoliv pokroku byla vždy odpovědnost k vyššímu principu, k Bohu, který člověka převyšuje – je nezbytné si uvědomovat, že jedině v interakci s vyšším principem, tj. skrze pokoru a trpělivost, lze získávat komplexní vnímání a chápání rozhodujících dějů a souvislostí (vhled). Jak je tomu dnes? Učitelé, kteří šíří poznatky pod vlivem současné ateisticko-materialistické koncepce výchovy a vzdělávání, neukazují – v naprosté většině - na původce všeho, tj. na Boha, nejsou schopni vysvětlovat v souvislostech; a tak své svěřence dále nerozvíjejí, ale ve skutečnosti pouze zavádějí. V důsledku tohoto pochybení chybí komplexní pohled na život a na svět, tj. poznání skutečného smyslu lidského života.

          Řešení může přinést jedině lidský duch, který má silné napojení na princip utvářející duchovní rovinu lidské bytosti, tj. na princip Krista (nesouvisí s církví). Jako takový může zprostředkovat sílu duchovní dimenze lidem, kteří mají v sobě ještě zbytky svědomí, a tudíž jsou stále ještě schopni chápat, co je pro život člověka zde na Zemi určující.

          Každý z nás je stvořen tak, aby průběžně přijímal nové životní síly pro své duchovní, duševní i biologické tělo. Přijímá-li průběžně tyto síly, přirozeně rozvíjí své předpoklady a schopnosti, svou inteligenci a vůli konat za všech okolností. A naopak. Není jiné cesty. Máme-li pochopit, kde se stala chyba, potřebujeme přijímat nové životní síly, a to nejen při spánku a z potravy, tak jak to dělají zvířata, ale především skrze své duchovní nastavení a skrze svou pozornost k těmto silám. (viz. Ježíšovo: „Blaze těm kteří uviděli a uvěřili, a blaze těm, kteří neviděli, a přesto uvěřili“)

Jak tyto síly v sebe přijímat?

Ve skutečnosti panuje všude harmonie, realita Ducha a realita Matky Země je v harmonickém souznění. Jenom člověk sám ztrácí, ve svém odklonu od Zdroje, vnímání těchto základních životních sil. Chceme-li přijímat v sebe síly Ducha a síly Matky Země, musíme o těchto silách vědět, musíme být o těchto silách přesvědčeni a věnovat těmto silám svou pozornost! Sama pozornost k těmto silám nás propojuje k těmto silám a přivádí tyto síly do energetického systému naší duše i našeho těla. Naše fyzické tělo je dokonalým odrazem našeho duchovního i duševního těla, a proto lze přijímat tyto síly i přes své fyzické tělo, tj. skrze svou pozornost ke svému fyzickému tělu.

Co brání tomuto přijímání?

Lidské vnímání je v současné době natolik otupeno, že většina lidí již tyto síly necítí, a tak ani není schopna v tyto síly uvěřit. Dochází tak k hlubšímu a hlubšímu ponoření se do smyslového vnímání a smyslového pozorování pouze vnější reality, tj. ke ztrátě vědomí skutečného smyslu života. Život ve fyzickém těle nám dává zažívat přirozenost fyzického těla, skrze své smysly pociťujeme příjemné a nepříjemné. Posuzujeme, a tak v sobě vytváříme sympatie a antipatie. Postupně se tak zapletáme do bludného kruhu, žijeme v určitém vydělení z celku, v určité subjektivní realitě svého každodenního života (viz. Ježíš: „Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale svou duši ztratí“). V tomto uzavření postupně zapomínáme, že máme svobodnou vůli, na jejímž základě můžeme přijímat do sebe všechno to, co si uvědomujeme! A to okamžitě. Uvědomujme si, že jsme bytostmi ducha, duše a těla - duch dává vizi a s ní spojené rozhodnutí, tato vize a s ní spojené rozhodnutí se promítá do těla a dále do duše, která nám zprostředkovává duchovní kvalitu skrze odpovídající prožitek. Níže uvedu příklad provázanosti (rezonance) božského s duchovním, tato provázanost působí i ve hmotné rovině skrze lidské tělo.

Zákon stvoření

Slovo (božské vědomí) - Světlo (duchovní vědomí) - Energie (biologické vědomí)

Božské vědomí nemůžeme blíže chápat, je absolutním principem života. Stačí že víme, že existuje! Duchovní vědomí má své sféry vědomí, můžeme je vnímat jako nižší, střední a vyšší. Všechny tyto úrovně jsou v rezonanci s božským vědomím a jsou Jím podporovány. A proto dochází i v duchovní dimenzi k přirozené cirkulaci duchovních sil. Ve hmotné dimenzi má docházet k této přirozené cirkulaci duchovních sil tvůrčího Ducha skrze lidského ducha, přítomného momentálně ve fyzickém těle. Pokud proběhne tato zákonitost cirkulace duchovních sil plně skrze lidského ducha ve fyzickém těle (život v duchovní lásce, moudrosti i aktivitě), dochází k naplnění smyslu lidského života. Projevuje se jako čistota vědomí za všech okolností, jako schopnost zachovat moudrost a konat za všech okolností, jako odvaha, obětavost, milosrdenství, tento proces můžeme nazývat procesem oduševnění fyzického těla.

Současná situace

V současnosti dochází spolu se vzrůstajícím počtem v duchu probuzených lidí k vzestupu duchovních vibrací v informačním poli lidstva. Tyto duchovní vibrace se šíří a dále „aktivizují“ nejbližší i vzdálenější okolí lidí, a to i skrze myšlenkové formy. Tyto pozitivní síly vybuzují v lidech, kteří nejsou dosud ve výraznějším vědomém úsilí o život v pozitivitě a harmonii jejich různé duševní zátěže a povahové sklony, člověk je tak konfrontován sám se sebou a je nucen zareagovat, tj. přehodnotit své myšlení a své postupování. Tato zákonitost vývoje lidského ducha ve fyzickém těle je záležitostí osobního života každého člověka, ale projevuje se i dále, tj. v partnerských vztazích na všech úrovních duševní vyspělosti lidí dnešní společnosti, zasahuje i do vládních sektorů a na veřejnost. Tento stav puzení k vnitřní transformaci působí a bude i nadále působit na duchovní, mentální i emoční rozměr člověka. Máme na vybranou. Buď přijmeme svůj život jako Dar, tj. jako výzvu k životu na základě rozhodnutí ze svobodné vůle, a to v každé situaci, i v té nejtěžší, tedy budeme věřit, že vše, pro co se v duchu rozhodujeme, je nám nejvyšší Prozřetelností v duchovní rovině dáno, a tím budeme trpělivě zasévat v úrodnou zem (viz. podobenství o rozsévači), anebo budeme i nadále posuzovat a třídit na dobré a zlé, a tak upadat stále hlouběji a hlouběji do lidské nevědomosti a subjektivity, která s sebou nese jen další a další utrpení.

          Prvním krokem by mělo být pochopení, že člověk je tím, co si uvědomuje a co prožívá v duchu. Hned potom by měl být čin, tzn. náš vnější projev by měl v každém případě odpovídat našemu vnitřnímu nastavení. V opačném případě dochází k matení sebe sama a ke stagnaci na cestě duchovního vývoje. Dnešní doba potřebuje jasný pohled na věc, odvahu prožívat vyšší duchovní hodnoty a odvahu projevit svůj názor. Tak se bude postupně zvyšovat kvalita soužití v partnerských vztazích, v rodinách, v menších i větších kolektivech, až se nakonec tato vzrůstající kvalita soužití projeví i na úrovni jednotlivých států a kontinentů. Proč řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo má uši k slyšení, slyš“ !?