Vědomí jednoty s božím vyzařováním

Zdroj životní síly vyzařuje svou sílu ke všemu existujícímu, nerozlišuje na dobré a zlé, je tedy absolutní pozitivitou. To znamená, každý z nás by měl být uvnitř sebe sama v absolutně pozitivním přístupu k veškerému životu, a to za všech okolností! Jedině tak může docházet k přirozenému sjednocení s životními silami Zdroje, které potřebujeme nezbytně pro svůj život. Vědomý vztah ke Zdroji životní síly v nás probouzí naši duchovní podstatu. Spolu se ztrátou vědomého vztahu ke Zdroji životní síly postupně ztrácíme vědomí řádu vyšších duchovních hodnot, tj. svou duchovní, mentální, emoční i biologickou stabilitu v těle, tj. své psychické i fyzické zdraví.

            Veškerý život má přirozenou potřebu reagovat na život okolo sebe. Sama tato potřeba reakce živého na živé je projevem vztahu veškerého života ke Zdroji životní síly, který je svým způsobem přítomen všude a ve všem. Sama tato potřeba reakce je projevem přirozené potřeby přijímat a dále předávat životní sílu Zdroje, a tak se přirozeně zapojovat do velkolepé hry ve Stvoření. Naší přirozeností je uvědomovat si svůj pozitivní vztah k Bohu a k veškerému životu v přírodě a prožívat svůj pozitivní vztah k Bohu a k veškerému životu v přírodě, jedině tak můžeme přijímat dostatek životních sil a žít plnohodnotný život v těle.

Každý z nás má ve svém podvědomí nastaven vztah ke Zdroji životní síly, k Bohu a vztah k živé přírodě. Při svém zrození na Zemi máme tyto kanály pro komunikaci s vyššími duchovními světy a s přírodou zcela otevřeny. Avšak, od prvního okamžiku našeho života na Zemi na nás působí mnoho vnějších vlivů, jsme vedeni od vnitřního prožívání Boha k zaměření do vnějšího světa. Naše vědomí tak postupně ztrácí svůj kontakt s duchovním světem i s přírodou. Vzniká určitá uměle vytvořená "kultura" lidské společnosti, v níž člověk upadá do hlubší a hlubší nevědomosti; v důsledku tohoto úpadku trvale strádá a trpí. Na tento propad lidského vědomí upozorňuje již biblický příběh Adama a Evy. Bible uvádí, že Adam a Eva byli vyhnáni z ráje, jelikož neuposlechli Stvořitele a pojedli ze stromu poznání; následně pocítili svou nahotu, ocitli se v náročných životních podmínkách a museli se začít starat sami o sebe. Existuje mnoho překladů tohoto textu a mnoho možných vysvětlení tohoto textu; dle mého názoru, Adam a Eva nebyli vyhnáni z ráje, ale sami propadli v důsledku svého zapomění na Boha, na jeho vyzařování, do nižší vibrační úrovně. V této nižší vibrační úrovni náhle pocítili, že jim chybí duchovní síla a s ní spojené schopnosti (tj. ono biblické: "poznali, že jsou nazí"). Namísto hledání své cesty ke Stvořiteli, začali hledat pomoc a podporu ve vnějším světě, tj. pouze v tom, co mohli vnímat svými smysly, v tom, co jim dalo na okamžik zapomenout na jejich strádání a utrpení. A tak mezi lidmi vznikalo a stále vzniká, mnoho různých druhů připoutanosti k hmotné dimenzi, mnoho různých dogmat a mnoho různých druhů lpění, které člověku brání projevovat svou duchovní přirozenost. Dle mého názoru, v současné době se lidstvo nachází - dle míry zapomění na Boha, které se projevuje v charakteru přístupu k životu - v rozdělení na dvě vývojové skupiny.

            První skupinou jsou ti, kteří mají ve svém vědomí ještě aktivní pozůstatek svého duchovního rozměru, jsou do určité míry ve svém vědomí s živým vědomím Ducha, tj. mají živé svědomí. Tito pociťují ve svém utrpení potřebu obracet se k Bohu, uvědomují si význam pokory pro život člověka, poznávají svá pochybení vůči řádu vyšších duchovních hodnot a mají vůli měnit sebe sama k lepšímu. Druhou skupinou jsou ti, kteří již nemají ve svém vědomí aktivní pozůstatek svého duchovního rozměru, nejsou již ve svém vědomí s živým vědomím Ducha, jejich svědomí vyhaslo. Tito pociťují ve svém utrpení potřebu zvládat náročné životní situace silou své vůle, tj. usilovným prosazováním své individuality, svého nízkého ega. První skupina tak udržuje svůj kontakt se Zdrojem ještě živý. Druhá skupina upadá do hlubší a hlubší nevědomosti. Tato nevědomost zasahuje v současné době do všech úrovní a do všech oblastí vývoje člověka v rámci společnosti jako celku, do všech politických i náboženských seskupení.

Existuje východisko z této situace? Ano. Pokusme se, uvědomit si tuto základní pravdu: Vztah k Bohu v nás rozvíjí vztah k veškerému životu (duchovní láska), vztah k veškerému životu v nás rozvíjí životní poznání (duchovní moudrost), vztah k moudrosti v nás rozvíjí schopnost konat v souladu s řádem vyšších duchovních hodnot (duchovní aktivita).

            Pokud dokážeme ve svém vědomí udržet pozitivní vztah k Bohu a k lidem okolo sebe (duchovní láska), přijímáme poznání božího řádu v rovině duchovní (duchovní moudrost) a přijímáme schopnost projevit toto vyšší poznání ve svém každodenním životě (duchovní aktivita). Pokud dokážeme ve svém vědomí udržet pozitivní vztah k přírodě, tj. k vodě, k minerálům, rostlinám i ke všem zvířatům (duchovní láska v rovině přírodního světa), přijímáme poznání jemnohmotných bytostí Matky Země, které stojí v pozadí přírodní sil, jenž můžeme vnímat svými smysly (duchovní moudrost v rovině sjednocení se silami přírodního světa) a přijímáme schopnost komunikovat s přírodními silami (duchovní aktivita v rovině sjednocení se silami přírodního světa).

To znamená, ke spojení s energiemi duchovní dimenze a s energiemi přírody dochází skrze kvalitu našeho vědomí, tj. skrze míru a hloubku prožitku svého vztahu k Bohu, k člověku a k veškerému životu v přírodě. Měli bychom si uvědomovat, že lidská bytost v sobě propojuje duchovní svět a přírodní svět. To znamená, jak jsme ve svém vědomí nastaveni směrem k duchovnímu světu a směrem k přírodnímu světu (nakolik si tyto světy uvědomujeme a nakolik s nimi spolupracujeme), tak se průběžně rozvíjí a přirozeně prospívá náš duchovní rozměr i naše biologické (fyzické) tělo! S duchovními světy nás propojuje náš vztah k Bohu, s přírodním světem nás propojuje náš vztah k vodě. Milovat vodu znamená, milovat veškerý život, jelikož vše obsahuje vodu. Chceme-li žít harmonickým a plnohodnotným životem, měli bychom si průběžně uvědomovat svůj vztah k Bohu, měli bychom se vědomě otevírat božímu vyzařování a nechat skrze sebe působit boží vůli. Naše přítomné vědomí je samo osobě čistým listem, záleží na každém z nás, co na tento list napíšeme. Měli bychom si uvědomovat, že každý z nás stoupá anebo padá spolu s tím, jakou informaci přijímá do svého vědomí a jakou informaci udržuje ve svém vědomí. Chtít znamená, aktivovat v sobě to, co chceme. Buďme bdělí, spolu s vyšší vůlí budou přicházet čisté myšlenky, které nás podnítí k charakternímu přístupu k životu a k pozitivním činům.