Vědomí odpovědnosti k Bohu

Lidská bytost je svou podstatou bytostí duchovní, to znamená, náleží řádu určitých duchovních hodnot. Pokud žije v přirozené odpovědnosti k vyššímu principu života, k Bohu, zachovává si svou schopnost vnímat tento řád duchovních hodnot. Pokud ztrácí svou odpovědnost k Bohu, ztrácí i své vědomí řádu duchovních hodnot, a tak se postupně propadá do stavu subjektivního vnímání a postupování. Na tuto skutečnost propadu lidské odpovědnosti k Bohu upozorňuje již biblický obraz Mojžíše s deskami Desatera božích přikázání a davy lidí tančící kolem zlatého telete. Je zřejmé, že tato skutečnost propadu lidské odpovědnosti k Bohu stojí na počátku všech sporů a všech válek, které se kdy na této zemi odehrály a veškerého lidského utrpení vůbec. Nabízí se otázka:"Co je smyslem lidského života, kým ve skutečnosti jsme a co ve skutečnosti potřebujeme pro svůj život zde na planetě Zemi?

Rozhlédněme se okolo sebe a vnímejme život okolo sebe. Vše živé se zachvívá ve své podstatě v přirozené odpovědnosti k Prapodstatě veškerého života, k Bohu. Vše živé čerpá ve své podstatě v této přirozené odpovědnosti novou inspiraci a novou energii pro svůj život. Jak je tomu v případě člověka? Člověk je bytostí duchovního vědomí ve fyzickém těle. Na základě přirozené odpovědnosti k Bohu, získává probuzení svého duchovního vědomí ve fyzickém těle. S tímto probuzením dále souvisí přiliv nové duchovní inspirace a nových duchovních sil, které dále přirozeně utvářejí, rozvíjí a podporují jeho duševní i fyzické tělo.

          Život na planetě Zemi je pro každého z nás novým vývojovým stadiem - každý z nás je bytostí ducha a současně bytostí těla. To znamená, v případě každého z nás, jde trvale o volbu mezi duchovním a hmotným, tj. mezi intuitivním vnímáním a smyslovým vnímáním. Potřebujeme poznávat a chápat, že nejsme tělem (které vnímáme svými smysly a které nám předává různé smyslové vjemy a různé pocity), ale duchem, tj. duchovním vědomím, které potřebuje získávat, skrze svou odpovědnost k Bohu, novou duchovní inspiraci a s ní spojenou novou duchovní sílu. Co je tedy smyslem našeho života? Je to prožívání vyšších duchovních hodnot ve fyzickém těle, a to zcela nezávisle na fyzickém těle.

          Náš život je a vždy bude jenom tím, čím naplňujeme své vědomí. To znamená, záleží na tom, jaký je obsah našeho myšlení, jaký je obsah našich slov, jaký je obsah našeho cítění a jaký je náš vztah k veškerému okolnímu světu. V každé z těchto oblastí se odehrává náš vývoj, v každé z těchto oblastí postupujeme na základě vědomého rozhodnutí ze svobodné vůle! Není náhod, vše, co se odehrává v našem životě, je vyústěním povahy našeho přístupu k životu, tj. povahy našich myšlenek.

Probuzení duchovního rozměru lidské bytosti

V životě každého z nás je pouze jedna cesta. Ten, kdo si uvědomuje průběžně svou odpovědnost k vyššímu principu, ten jde cestou odpovědnosti. Ten, kdo si neuvědomuje svou odpovědnost k vyššímu principu, ten jde cestou neodpovědnosti. V prvním případě jde o soulad s vnitřní přirozeností člověka, ve druhém případě jde o odklon od vnitřní přirozenosti člověka. V případě odpovědnosti jde o napojení na Princip Krista. V případě neodpovědnosti jde o napojení na Princip Satana. Existují tedy dvě iniciující síly. První z nich nás trvale iniciuje k zaměření na duchovní jednotu s vyzařováním Zdroje (Princip Krista) - v každé z úrovní lidského života tak dochází k plnému duchovnímu a duševnímu rozvoji a růstu. Ta druhá nás trvale navádí k zaměření na hmotnou část jedné skutečnosti (Princip Satana) - v každé z úrovní lidského života v těle tak vzniká určitá připoutanost, které vytváří určitou oddělenost lidského vědomí od Zdroje duchovního poznání a životní síly.

          Měli bychom mít na zřeteli: Skrze vědomí odpovědnosti získáváme vědomí svého duchovního rozměru, získáváme novou duchovní inspiraci a s ní spojenou novou životní sílu! A to až do stadia naplnění života na úrovni svého druhu, tj. do stadia naplnění života na úrovni ducha, duše i těla (viz. Ježíš Nazaretský: "Usilujte nejprve o Království boží, a ostatní vám bude přidáno"). Skrze vědomí neodpovědnosti ztrácíme vědomí svého duchovního rozměru, ztrácíme duchovní inspiraci a s ní spojenou novou životní sílu. Následky této ztráty vědomí duchovního rozměru vidíme v současnosti všude okolo sebe.

          Toto základní životní poznání významu vědomí lidské odpovědnosti k Bohu není v současné době známo, případně není dostatečně přijímáno do vědomí! Současná duchovnost člověka, tzn. duchovnost národa i lidstva, nestojí na pochopení kardinálního významu této zákonitosti. Jsem toho názoru, že ani v oblasti náboženského života není v současné době tento základní princip a zákon života dostatečně akcentován. Kdyby tomu tak bylo, společnost by byla utvářena lidmi, kteří žijí již ve vyšší oktávě svého vývoje; a výrazně tak přispívají svým komplexním chápáním skutečnosti a svým morálním vzorem k růstu společnosti jako celku. Tato rozhodující témata lidského života, jako je téma smyslu lidského života, významu duchovní podstaty lidské bytosti aj., by byla v každém případě ve společnosti opakovaně zpřítomňována a diskutována.

Duchovní energie a transformace

Každý z nás je duchovní bytostí v těle, tzn. potřebuje přijímat duchovní energii pro život svého duchovního těla. Nabízí se otázka: Jak se k této duchovní energii dostat, jak tuto duchovní energii v sebe přijímat? Vše existující je určitým stavem vědomí a určitým projevem vědomí. Vše existující potřebuje přijímat a vydávat novou energii. Přirozený příjem a výdej energie probíhá na dvou úrovních. A sice: v napojení na Zdroj životní síly (prapůvodní řešení), anebo v napojení na zásoby životních sil (náhradní řešení). Pokud chceme přijímat novou životní sílu v napojení na Zdroj, musíme být naladěni na harmonii a řád duchovní dimenze, ke které svou podstatou náležíme. A to, skrze svou odpovědnost k Bohu. Pokud nám toto naladění chybí, přijímáme energii pouze v omezené míře, a to ze zásob životních sil, které dostává každý z nás k dispozici při svém narození.

          Pokud chceme žít v prapůvodním režimu napojení na Zdroj, musíme si uvědomit význam své vnitřní odpovědnosti k Bohu! Potřebujeme věnovat svůj čas a svou pozornost Bohu v přítomném okamžiku. To znamená, potřebujeme si uvědomit, především ostatním, kardinální význam této skutečnosti pro kvalitu našeho života zde na planetě Zemi! Následně budeme vnímat proměnu svého vědomí, objeví se nové pohnutky, objeví se noví lidé a nové informace které nás zaujmou. Objeví se příležitosti k nové tvůrčí činnosti a aktivitě. Právě skrze tyto nové poznatky a nový přístup k životu získáváme novou duchovní sílu a s ní spojenou novou duševní i fyzickou sílu. Náš život bude naplňován vyšším duchovním rozměrem, klidem a harmonií.

Osobní zkušenost

Před lety jsem se ocitl v situaci, kdy mě zarazila příkrá reakce jednoho člověka na jednu stařenku, která byla zjevně zmatená a dezorientovaná. Nedalo mě to, šel jsem k ní a snažil jsem se ji uklidnit, ptal jsem se jí co potřebuje, jak žije atp., nakonec došlo i na otázku; jestli zná nějakou modlitbu. Tato paní pak začala spontánně odříkávat modlitbu, moc mě zaujalo s jakou upřímností a hloubkou. Po chvíli byla zcela klidná a normálně komunikovala. Sám jsem pozoroval, jak se mezi námi mění naladění a jak u mě narostl pocit vnitřní síly a silného spojení se zemí. Z této zkušenosti jsem vyvodil jednoduchý poznatek. Zdroj životní síly dává každému z nás přesně to, co pro svůj život zde na Zemi potřebujeme! Pokud o Něm víme, můžeme se s touto podporou spojit. Pokud na Něj zapomínáme, sami sebe odsuzujeme k životu ze zásob svých životních sil, k životu v utrpení a ve fyzickém i psychickém strádání.

          Je zřejmé, že tato výše uvedená zkušenost ukazuje na rozhodující životní poznatek. V současnosti se objevuje mnoho tzv. řešení pro budoucnost aj., avšak nejsou vidět lidé, kteří by ukazovali na podstatu lidské bytosti a na její základní a přirozenou potřebu. Vzniká tak určitá umělá kultura, která nemá ve skutečnosti sílu cokoliv změnit. A tak pouze trvale dezinformuje a manipuluje. Chceme-li žít plnohodnotný život a chceme-li zde být skutečně užiteční, měli bychom si uvědomovat význam vědomí své odpovědnosti k Bohu, a to ve svém každodenním životě. Pokud to budeme mít takto nastavené, objeví se i patřičné poznání a vhled do situace. Každý z nás potřebuje žít v optimálním režimu sjednocení svého ducha, své duše i těla s vyzařováním Zdroje. Pokud tak žije, žije v pravdě a má dostatek životních sil. Pokud tak nežije, žije v klamu a trvale strádá a trpí. Každý den je novou příležitostí uvědomit si svou pravou přirozenost a novou příležitostí udržet si - skrze svou moudrost, lásku i aktivitu - své spojení s Bohem.