Vtékání a vytékání

Jednou Učitel řekl:

Podle staré filozofie je všechno špatné a podle nové je všechno dobré. Z jedné třetiny je dobře, když je žaludek v pořádku, když se má dobře. Ze dvou třetin je dobře, když se mají dobře žaludek, plíce i játra. A konečně ze všech tří třetin je dobře, když jsou v pořádku žaludek, plíce, játra i hlava.

Dnes lidé přišli teprve k prvnímu mechanickému chápání života. Buďte veselí. Žijeme v jistém rozumném světě. Všechno promlouvá: světlo promlouvá i vzduch promlouvá. Například, nasloucháte nějaké rozmluvě v cizí řeči, nerozumíte jí a říkáte: "Taková nedefinovaná směsice zvuků!" Totéž je i ve vztahu k přírodě. Když neznáte její jazyk, slyšíte pouze směsici zvuků. A je to jazyk. Jednoho dne, až se stanete vzdělanými, budete jejímu jazyku rozumět.

Je třeba, abychom se radovali z práce mnoha miliónů bytostí, které pracovaly. I my pracujeme. Z naší práce se budou radovat jiné bytosti, které přijdou po nás. Trpíš, protože tvé chvění je slabé. Zvětši své vibrace a nebudeš trpět. Utrpení se podobá soupeři, který tě přemohl, ale když zesílíš, přemůžeš jej zase ty. Přijde nějaké jiné utrpení a opět tě přemůže. Dokud se nestaneš silnějším, utrpení a bolesti si s tebou mohou dělat, co budou chtít.

Někdo ti chce učinit zlo. Avšak každé zlo se přemění v dobro. Někdo ti zapálí dům, ale ty si postavíš dům ještě mnohem krásnější, než byl ten první. Přijde někdo jiný a zapálí ti i tento dům. Ty si opět vystavíš ještě hezčí dům. Tehdy ti, kteří ti toto zlo způsobavali, zjistí, že jejich zlo se přeměnilo v dobro, a již nikdy ti ho neučiní. Po utrpení přichází dvakrát, třikrát větší blaho. Neexistuje utrpení, za něž by nepřišla náhrada. A neexistuje radost, která by nebyla hodnocena.

Chceš se zajistit. Ale všichni lidé jsou zajištěni! My jsme také zajištěni. Když žiješ mezi stem bratrů, můžeš být nezajištěn? Můžeš umřít hlady mezi stem bratrů, kteří tě milují? Buďte rádi, že jste takoví, jací jste. Avšak to bude pouze jedna chvíle. Nemyslete si zas, že takoví budete věčně. Hned v násedujícím momentu se změníte. Raduj se, že jsi hlasatelem Božského.

Člověk musí prostudovat sám sebe, musí mít prostudováno místo, přes něž se spojuje s Bohem, se všemi svými pokročilými bratry a s Bratrstvem spravedlnosti ve světě. Člověk má v sobě různá centra, přes něž se může spojovat s vyššími světy. Ale musí si zorganizovat své duchovní tělo! Ve fyzickém těle se organizuje duchovní.

Kristus řekl: "Máte dům lidskou rukou nezhotovený." Myslel tím duchovní tělo. Uspořádání duchovního těla, to je výsada domu tam nahoře. Kristus řekl: "Odcházím nahoru, abych vám připravil obydlí."

Život je něco, v čem člověk pokračuje. I v nejhorším životě člověk pokračuje. Nové tělo se buduje už teď. Staré tělo ustoupí novému. Naše nové city i schopnosti budou vloženy do toho nového těla, které je už teď budováno. U někoho je to teprve v počátcích, u jiného již v prvním měsíci. Tělo je hmota ve které dočasně žije duch, zatímco vaše duchovní tělo je hmotou věčnosti. Tělo, které máme, je velkolepou budovou; je to model budoucího těla.

Vytváření duchovního těla se děje následujícími metodami: Skrze Lásku, skrze služení Bohu, skrze modlitbu.

To jsou tři metody, pomocí nichž se vytváří duchovní tělo. Podle čeho se pozná, že duchovní tělo nějakého člověka je vytvářeno? Pokud si člověk neporuší rovnováhu - tj. svoji míru pro různé protiklady se kterými se v životě setkává - tato rovnováha je určitým kritériem, podle něhož se pozná, do jakého stupně je jeho duchovní tělo zorganizováno.

Všichni jste utěsněni jako nějaká jezera. Nyní chci, abyste začali vytékat. To co vteče, je třeba, aby vyteklo. Vy se sice nad tím pozastavujete, říkáte: "Jak mám porozumět tomu, co říkáte?" Až vytečete, pochopíte to. Jak dali tobě, tak i ty musíš dát druhým. Jakmile jsi vzal, můžeš i dát. Řekneš-li, že nemůžeš dát, nemluvíš pravdu. Pak nesmíš ani brát. Jsi-li však schopný brát, jsi schopný i dávat. Vykonáš-li práci, když ti Bůh řekne, jen tehdy jsi nejsilnější. Pokud ji však vykonáš až za jeden rok, jsi slabý. Tvoje práce se pak podobá suchému chlebu, ale ideální chléb je čerstvý, právě vytažený z pece. Někdo rohlásí: "My nejsme dobří lidé." Nikdo nemá právo prohlašovat, jestli jsou lidé dobří, nebo ne. Ve světě má pouze Bůh právo zhodnotit činy jako dobré, či špatné. Někdo se domnívá, že je lepší, než druzí. I další člověk si myslí, že je lepší než ti druzí. Každý má ponětí pouze o sobě a nemá ponětí o těch druhých.

Novou filozofií je: Všichni lidé se musí stát prameny, musí tryskat, a ne být nádrží na vodu. Každý nechť řekne: "Pojď ke mně a naber si, kolik chceš." A třeba si i budeš lámat hlavu, ze kterého pramene se napřed napít. Pak ochutnáš každý den z jiného pramene. Každý den tě někdo pozve. Za tisíc dní je sotva všechny navštívíš.

Dobro, které je člověku činěno přichází shora. Často věci nerozumíme. Skutečné blaho, které člověk vytváří, dělá pro Boha. Někdo řekne: "Bůh mne nikdy nevyslyšel i když jsem se k Němu tolikrát modlil." Lidé ti prokázali službu a ty si ztěžuješ na Hospodina. Myslíme si, že k nám musí přijít z nebe zvláštní mise s pečenými velbloudy.

Máte být vděční a čekat. Nadejde pak den, kdy se vám věci stanou jasnými a začnete je vidět. Použijte zákon analogie: Když se matka rozhodne pro potrat v prvním měsíci, nic jí odstraněný zárodek nebude připomínat. Ve druhém měsíci rovněž. Po několika měsících již může připomínat rybu. Je třeba, aby čekala devět měsíců. I my musíme čekat, až se v nás věci zrodí, a teprve tehdy je spatříme tak, jak je třeba. Celá filozofie je: Čekat, s velkou trpělivostí čekat. Jakmile budou lidé dokonalí v plnění Boží vůle, Království Boží přijde. V některých věcech jsme velmi svědomití. Kdy přijde Království Boží? Až začneme plnit vůli Boží, jak vojáci. Řeknou: "Jdi." A ty jdeš. Řeknou ti: "Přijď." A ty přijdeš.