Přítomná vše zahrnující a vše prostupující životní síla působí napříč všemi úrovněmi vesmíru. V každé z úrovní života je určitým způsobem vnímána a určitým způsobem předávána dál. Tak vznikají světy různého duchovního sebeuvědomění, tak vznikají světy různých duchovních, duševních a biologických hodnot. Na základě této zákonitosti byla stvořena naše planeta Země, na základě této zákonitosti funguje i lidská bytost. Člověk dnešní doby si neuvědomuje svou jednotu s vyzařováním Zdroje a neprožívá svůj vztah k veškerému životu. V důsledku tohoto odklonu ztrácí svou duchovní, duševní i biologickou stabilitu, upadá v nevědomost, zažívá mnoho neštěstí a mnoho utrpení.
Rezonance duchovního principu s principem božským
Veškerý život je projevem touhy po jednotě s vyzařováním Zdroje životní síly. V touze po jednotě s vyzařováním Zdroje vzniká přirozená rezonance duchovního principu s principem božským. V okamžiku kdy tato touha po jednotě zesílí, dochází k prožhavení ducha, které následuje nutné ochlazení. Jemnohmotné se tak spojuje s hrubohmotným, dochází k propojení lidského ducha s hmotným tělem, k intuitivnímu vnímání se tak připojuje vnímání smyslové. Lidský duch se tak dostává do nové situace.
Zrození na Zemi
Prvořadým úkolem lidského ducha na planetě Zemi je, uchovat si své vědomí jednoty s vyzařováním Zdroje, za všech okolností, a tak potvrdit svou duchovní integritu a svou duchovní sílu i v nových podmínkách života ve hmotném těle. Jak nahoře (v rovině ducha), tak dole (v rovině těla), viz Ježíš: „Buď vůle tvá, jak je v nebi, tak buď i na zemi“, anebo: "Duch je zajisté připraven, ale tělo je slabé". Pokud si duch uchová své vědomí jednoty i v nových podmínkách života ve hmotné těle, prochází prostorem ochlazení bez jediného zaváhání a směřuje zpět do vyšších úrovní duchovních, viz. Ježíš a jeho odpověď kajícníkovi na kříži: "Amen, pravím tobě, ještě dnes budeš se mnou v ráji" (rezonance duchovního principu s principem božským).
Základní aspekt lidského života
Základním aspektem lidského života je prožitek vztahu ke Zdroji životní síly a prožitek vztahu k veškerému životu (viz. přikázání, které označil Ježíš za největší: „Miluj Boha svého a bližního svého i sebe samého"). Pokud člověk vnímá přirozenou pozitivitu a projevuje přirozenou pozitivitu k veškerému životu (láska), rodí se v něm uvědomění (moudrost), v uvědomění se rodí vůle konat (aktivita).
Odklon
Člověk se, v průběhu mnoha a mnoha generací nazpět, postupně odklání ve svém vědomí od Zdroje, a tak postupně ztrácí původní schopnost intuitivního vnímání Zdroje a s ním spojených základních duchovních principů a zákonů života. V důsledku tohoto odklonu ztrácí i svou schopnost přirozeného soužití s okolním světem. Z původního my se stává já. S příklonem k já dochází k pádu do subjektivního vnímání, objevuje se lidská nevědomost. Původní soužití lidí bylo soužitím v poznání: Člověk je bytostí odpovědnou vyššímu principu, vnímat vyšší princip a s ním spojené duchovní principy a zákony života lze jedině na základě pokory. Tak směřovali lidé ve svém duchovním probuzení, a toto směřování je spojovalo. V současné době žijeme ve společnosti „lidského práva". Pravda již není intuitivně cítěna, chybí komplexní chápání skutečnosti, lidé jsou dezorientováni, svou nevědomostí postihuje jeden druhého. Pro člověka je pravdou to, co si on přeje anebo to, co spatřuje ze svého úhlu pohledu jako odpovídající.
Duchovní konstituce lidské bytosti
Abychom se mohli ve svém vědomí znovu sjednotit s vyzařováním Zdroje, potřebujeme si uvědomovat, kým je člověk ve své podstatě a jak pracuje lidská bytost. Duchovní rozměr lidské bytosti se skládá ze tří podstatných úrovní. A to, z úrovně nadvědomí, úrovně vědomí a úrovně podvědomí. Tyto úrovně jsou v určitém těsném propojení a vzájemně se ovlivňují. Vyšší aspekty duchovního života k nám přicházejí z úrovně nadvědomí, tj. z úrovně propojení lidské bytosti s duchovní dimenzí (toto propojení je známo také jako spojení s tzv. vyšším Já). Pro přijetí těchto vyšších duchovních aspektů do života je zapotřebí určitého optimálního nastavení v rovině lidského vědomí.
Je zapotřebí:
1. uvědomovat si duchovní rozměr lidské bytosti jako kvalitu života určující rozměr a uvědomovat si hmotný rozměr jako kvalitu života manifestující rozměr
2. oddělovat se ve svém vědomí od vnějšího světa, a tak znovu a znovu prožívat svůj duchovní rozměr
3. uvědomovat si vyšší aspekty duchovního života a svým prožitkem sdílet vyšší aspekty duchovního života, a to nejen v duchu, ale i skrze své hmotné tělo ve svém každodenním životě
Pokud jsou tyto tři body naplněny, objevuje se vyšší duchovní inspirace z úrovně nadvědomí určená pro život v těle. Pokud má člověk důvěru v Boha, a to i v těch nejtěžších životních situacích, sestupují tyto vyšší aspekty duchovního života (viz. níže) do vědomí, tj. do úrovně přítomného prožívání duchovního života v těle. Pokud věnujeme i nadále těmto vyšším duchovním aspektům svůj čas a svou pozornost, sestupují po určité době dále do úrovně podvědomí, tj. do úrovně následků našeho prožívání určité duchovní kvality v přítomném čase a prostoru. Přijetí této vyšší duchovní inspirace pro plnohodnotný život v těle mohou bránit různé články naší víry, tj. různé předsudky a s nimi spojený způsob myšlení.
Význam lidského podvědomí
Obsah lidského podvědomí je základním pilířem lidského charakteru. Jakákoliv naše bezprostřední reakce je reakcí na základě obsahu našeho podvědomí. Podvědomí lidské bytosti je, dle mého názoru, oním šatem z Janova Zjevení, který má být vyprán v Krvi Beránka do běla. To znamená, budeme-li si uvědomovat jednotu a budeme-li prožívat jednotu s vyzařováním Zdroje životní síly (viz. Ježíš: „Já a Otec jedno jsme"), budeme s postupem času získávat, z úrovně nadvědomí do svého přítomného vědomí stále více a více hodnotných duchovních impulsů. Pokud budeme tyto hodnotné duchovní impulsy prožívat průběžně ve svém fyzickém těle, budou se tyto postupně ukládat do úrovně našeho podvědomí. Na základě této zákonitosti se může každý z nás s postupem času změnit ve zcela jinou, duchovním světlem naplněnou, bytost.
Vyšší aspekty duchovního života v těle
Lidé mluví o významu víry, cítí potřebu sdílet svou víru s ostatními. Většinou jde o určité povědomí ve kterém člověk cítí potřebu upínat svou pozornost k vyššímu principu života. Málokdo si uvědomuje skutečnou moc své víry a ví, jakou podobu může mít jeho víra v tzv. běžném každodenním životě. Níže uvádím malou životní moudrost, která nám může pomoci praktikovat účelněji svou víru v každodenním životě.
Skutečná víra člověka žijícího na Zemi je vírou duchovní bytosti, která žije svůj život nezávisle na svém hmotném těle. V tomto stavu je rozhodující naše přesvědčení o přítomnosti vyššího principu života, o existenci Boha. Toto přesvědčení by mělo stát na základě pokory. Z přesvědčení o existenci Boha vyplývá první aspekt víry, a tím je odvaha. Z tohoto prvního aspektu víry se odvíjí tato posloupnost: Odvaha dává pevnost. Pevnost dává rozhodnost. Rozhodnost dává sílu. Síla dává znovu přesvědčení. Tak se rozvíjí, uzavírá a znovu otevírá kruh čtyř základních aspektů víry. Objevuje se tak spirála po které stoupáme stále výš, do duchovní roviny a zároveň sestupujeme stále níž, do hmotné roviny (viz. podobenství „O práci na vinici“ a podobenství „O hřivnách“). Tuto posloupnost duchovního uvědomění lze prožívat jak v počátku svého vývoje, tak i ve vyšší oktávě svého duchovního vývoje zde na Zemi. Tento kruh aspektů víry dává člověku určitou svébytnost, která jej propojuje do vyšších dimenzí duchovních.
Každý z výše uvedených postojů víry je zde trvale přítomen jako daný předobraz duchovních kvalit člověka k jehož podobě se má každý z nás zde na Zemi postupně vyvíjet. Každý z nás cítí co je odvaha, co je pevnost, co je rozhodnost a co je síla. S každou z těchto duchovních kvalit se můžeme propojit na základě své svobodné vůle, skrze své uvědomění a skrze svůj prožitek. Uvědomění nás propojuje s danou duchovní kvalitou a prožitek nás naplňuje danou duchovní kvalitou. Pokud využijeme své svobodné vůle a podržíme danou duchovní kvalitu ve svém vědomí, bude v nás tato kvalita sílit. Tak bude sílit i naše víra, tedy i naše spojení s Bohem.
Uzdravení na základě respektu daných přírodních zákonů
Každý člověk má v sobě do určité míry rozvinutý nejméně jeden z těchto duchovních aspektů a jeho úkolem je, uvědomit si svůj duchovní rozměr a dále rozvíjet své napojení do duchovní dimenze skrze tyto základní aspekty víry. Ve hmotné rovině vystihuje tuto posloupnost základních aspektů víry i charakter jednotlivých znamení zvěrokruhu.
První až čtvrtý prvek hmotné reality lze vnímat v daných znameních zvěrokruhu: Odvaha - Oheň (Beran, Lev, Střelec), Pevnost - Země (Býk, Panna, Kozoroh), Rozhodnost – Vzduch (Blíženci, Váhy, Vodnář), Síla - Voda (Rak, Štír, Ryby). Pátým prvkem je éter. Éter je zástupcem (prostředníkem) duchovní síly, která může rezonovat s výše uvedenými čtyřmi prvky. A to pouze v případě, kdy jsou tyto aktivovány optimálním duchovním postojem člověka, tj., pokud je přítomná odvaha, pevnost, rozhodnost a síla. V takovém případě dochází k sjednocení éteru s kvalitou ohně, země, vzduchu i vody, a tak dochází k oduševnění (oživení) fyzického těla duchem. Na základě této zákonitosti může docházet k přijetí většího množství duchovních, duševních i biologických sil, které vede ke spontánnímu uzdravení. V takovém případě se jedná o uzdravení na základě pochopení a respektu daných přírodních zákonů. Vedle toho jsou nám známa, tzv. zázračná uzdravení, např. na místech zjevení Panny Marie aj.. V takovém případě jde o uzdravení na základě urychlení daných přírodních zákonů. A to z důvodu udělení milosti, která má způsobit změnu v myšlení dotyčného - jde o probuzení jeho víry ve vyšší rozměr života. Tato změna v myšlení má uvést jeho další životní postupování do správných kolejí.
Život v pravdě
Existuje pouze jedna pravda, ale je mnoho způsobů jak tuto pravdu poznávat a sdílet. Každá z úrovní života má určitý horizont vývoje. Naplnění tohoto horizontu vývoje je naplněním života na úrovni svého druhu. Naplnění života na úrovni svého druhu je životem v pravdě. V případě lidské bytosti jako duchovní bytosti v těle, jde o uskutečnění pravdy ve fyzickém těle (viz. evangelium: „Nepřišel jsem zákon zrušit, nýbrž naplnit“, „Každý, kdož jest z pravdy, slyší hlas můj“, „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí“). Máme-li dospět k životu v pravdě, tzn. k horizontu svého vývoje na úrovni svého druhu, potřebujeme si uvědomovat vyzařování Zdroje, potřebujeme se udržovat v proudu vyzařování Zdroje, potřebujeme v tomto proudu nově poznávat a poznané dále integrovat do života celku. Každý člověk by měl chápat, ve svém vlastním zájmu, v zájmu své rodiny i společnosti jako celku, kým je a ke komu svou podstatou náleží. Tj. ta první otázka a první odpověď o kterou jde. Pokud bude tato otázka správně zodpovězena, dojde k rozhodujícímu obratu, náš život bude naplněn duchovní silou, která vede k životní harmonii, zdraví, plnosti a štěstí.
J. Sedláček
