Život a Dar Bruna Gröninga

Bruno Gröning se narodil 30. 5. 1906 v Gdaňsku. Jako malé dítě se rád zdržoval v lese, rozmlouval se zvířaty a uvědomoval si svou přirozenou potřebu žít v jednotě s Bohem a s přírodou. Od počátku se u něj projevovaly výjimečné schopnosti - jenom jeho pouhá přítomnost působila léčivě, měl rozvinuté mimosmyslové vnímání, byl schopen popsat děje probíhající souběžně daleko za hranicemi země, četl myšlenky lidí, věděl co je napsáno v zavřené obálce, viděl daleko do budoucnosti a mnoho jiného.

Bruno Gröning měl vždy mnoho přátel, kterým rád věnoval svůj čas, kterým nezištně pomáhal v náročných životních situacích. Po první světové válce prošel mnoha dělnickými profesemi, záleželo mu na tom, jak sám řekl, aby poznal lidi ve všech možných životních situacích, aby se tak naučil lidem hlouběji porozumět. I v této životní etapě pomáhal lidem, a to zcela tiše a nezištně, často se jen tak přiblížil k člověku a odebral mu jeho nemoc. V březnu r. 1949, pomohl v Harfordu k uzdravení malému Dieteru Hülsmannovi, který trpěl úbytkem svalové hmoty. Chlapec ležel již jen v posteli a nemohl se hýbat. Po krátkém rozhovoru s Bruno Gröningem byl chlapec schopen povstat a vyběhnout i schody. Otec chlapce mluvil o této události i veřejně, a tak byl Bruno Groning vtažen na veřejnost. Záhy nasledovala další a další uzdravení, a to i z tzv. neléčitelných onemocnění, chromí se zvedali z vozíku, slepí začali vidět. Zprávy o těchto uzdraveních se rychle rozšířily do celého Německa. Přicházeli nemocní ve velkém počtu, přicházelo mnoho písemných žádostí a mnoho nabídek. V některých dnech to byly tisíce lidí, na velkém prostranství na Traberhofu u Rosenheimu to bylo dokonce více jak třicet tisíc lidí, kteří jej vyhledali ve své víře v uzdravení. Ve všech vrstvách obyvatelstva se živě diskutovalo o schopnostech Bruna Gröninga. Jeho léčení bylo pro mnohé Darem vyšší moci, pro jiné podvodem, hypnózou anebo šarlatánstvím. Někteří odpůrci, z řad politiků, vlivných lékařů, církevních funkcionářů, podnikali vše pro to, aby působení Bruna Gröninga zastavili, a tak byl pronásledován mnoha zákazy léčení, později byl vtažen i do soudních procesů.

Jaký byl Bruno Gröning? Byl pouze prostým člověkem, který si byl vědom svého Daru a chtěl pouze pomáhat a uzdravovat, za své působení si nikdy nic nevzal. Jeho působení připomínalo scény z doby působení Ježíše Nazaretského před dvěma tisíci léty popisované v evangeliích. Pomoc hledajících se nedotýkal, pouze mluvil o Bohu a upozorňoval, že neléčí on, ale boží síla, která prochází přes něj. Říkal, že člověk patří k božímu pořádku a že má směřovat svou pozornost vždy nejprve k Bohu a k přírodě, že každý člověk je ve své podstatě dobrý, tedy zdravý, avšak když opustí Boha, může být zasažen zlem a onemocní. Říkal, že původcem všech nemocí je zlo, které člověk v sebe ve své nevědomosti přijímá, že člověk je bytostí lásky, a jako takový může žít a přežít jedině v lásce. A mnoho jiného. Jeho působení na veřejnosti pokračovalo ještě dalších deset let. Bylo při něm vždy vedle mnoha vděčných přátel i mnoho těch, kteří se jej snažili využívat a chtěli na jeho jménu vydělávat. On však věděl o svém poslání a do poslední chvíle pracoval pro ty, kteří jej žádali o pomoc.

Je zřejmé, že jeho činnost vedla lidstvo k podstatnému vědění a měla být dále rozšířena i za hranice Německa. Lidé se měli v náročné době po druhé světové válce dozvědět, skrze činy Bruna Groninga, kým je člověk a ke komu svou podstatou náleží, objevit v sobě skryté schopnosti a posunout sebe sama na vyšší vývojový stupeň. Tato příležitost byla promarněna, život a Dar Bruna Groninga nebyl pochopen. A tak se naplnila jeho slova: „Pokud mi bude zakázáno uzdravovat, shořím.“ Několik týdnů před smrtí byl operován, jeho tělo bylo otevřeno a bylo u něj diagnostikovano totální vnitřní spálení, lékaři nemohli pochopit, jak se mohl v tomto stavu normálně pohybovat a normálně komunikovat. Když Bruno Gröning v lednu 1959 v Paříži odešel z tohoto světa byl poslední proces proti němu v plném proudu. Soudní jednání bylo zastaveno, nikdy nebyl vysloven konečný rozsudek. Mnoho otázek zůstává dodnes nezodpovězených.

Jeden z jeho přátel, profesor Hohmann, o něm řekl: „Vždy, když již boží pořádek nestál ve středu lidského bytí, nacházeli se mezi lidmi jedinci obdaření boží přízní, kteří vyzývali k návratu ke Všemohoucímu. Za takový mimořádný zjev považuji pana Groninga. Příští generace se jím a jeho dílem budou zabývat.“ Myslím, že jeho život a jeho dílo vystihují krásně jeho slova: „Vedu člověka zpět do Božího pořádku. Objasňuji mu kdo je, kdo ho stvořil a ke komu všichni patříme. Tisíce lidí mi v minulých létech potvrdili, že přijetím mého učení, posloucháním mých promluv, kontaktem se mnou, zaujali uplně nový postoj k životu a přesunuli se ze stavu 'být nemocen' do stavu 'být zdráv'. Dnes se to již nedá popřít, došly mi tisíce a tisíce zpráv o uzdravení, lidé jsou osvobozeni od svého dlouholetého utrpení.“ Vedle toho, příslibem do budoucna jsou tato slova: „Nelze to zastavit. Nechť se na celém světě uskutečňuje uzdravení. Kdo mne zavolá, pro toho tady budu a budu pomáhat i nadále, tak chce Bůh! Věřte, že i nadále nejsem nic, než jenom pomocník, věřte, moji milí přátelé, že nejsem dále nic, než pouhý služebník Boží, co také vy můžete být, jen jestli to chcete, jestli to v sobě uskutečníte. A věřte, moji milí přátelé, že i nadále nejsem nic než nástroj, Nástroj Boží, což také vy v pravdě jste, čemuž jste až dosud nebyli schopni věřit. Nuže, milí přátelé, milujte život, Boha, Bůh je všude.“