Život pro celek

Nad jezerním údolím panoval světlý mír. Posadili jsme se kolem našeho milovaného Učitele a poslouchali:

Kristus řekl, že bohatí těžko vejdou do Království Božího. Proč tak řekl Kristus? Protože s bohatstvím člověk napáchá nejvíce hříchů. Jestliže chceš se svým pozemským bohatstvím vejít do nebe, tvůj velbloud tě předběhne. Kristus řekl: "Dříve může velbloud projít uchem jehly." Znamená to tedy, že máte dva životy diametrálně protikladné.

Všechno na světě je přísně určeno, ne však mechanicky. Slunce obíhá po určené dráze, řeky tečou určenými koryty, rostliny rostou určeným způsobem. Někdy je vám určeno, abyste kráčeli podél nějakého malého potoku, ale vy jej můžete odvést z jeho cesty, vést úplně jinou cestou a udělat to tak, aby vám poháněl mlýn.

Mnozí z vás mají naroubované větvičky, které jsou cizí. Jsou od předků a prapředků. Když na sebe pohlédnete, divíte se čemu jste podobní. Jako kvočna, pod níž byla dána vajíčka kachňátek či od krůty. A když vyvede mladé diví se: jedni se jí sice podobají, ale druzí se ženou do vody. Co představuje krocan? Vaši slávychtivost. Co představuje kachně? Vaše hrubá přání, která máte ve světě.

Konec konců, co má zůstat z člověka? Pouze Božské. Všechno ostatní jsou jen vaše občasné pomůcky. Potrvají jen do určité doby. Jako voják můžeš mít pušku, nebo nůž, abys bojoval. Když jdeš do kostela, nač ti to bude? Jako písař potřebuješ pero, inkoust a papír, ale když se jdeš modlit, nač ti to bude? Nebo jsi obchodník. Potřebuješ peníze. Ale když odcházíš k Bohu, nač ti budou? Kdo odchází k Bohu, opustí všechny své staré profese a zůstane mu pouze to, co mu dal Bůh. Král zanechá plášť a korunu, dívka ozdoby, mládenec totéž. Předstoupíš před Boha, jak tě Sám vytvořil. Předstoupíš pouze se dvěma věcmi: se svým zapáleným rozumem a se svým zapáleným srdcem. Čeho je tvé srdce a tvůj rozum nositelem, to je tvé bohatství. Všechny ostatní výdobytky zůstanou mimo tebe.

Všichni lidé dohromady vytvářejí jeden kolektivní organismus jako nějaký strom. Každý z vás musí vědět, kde je jeho místo. Některá větev je obrácená k východu, některá k západu, jiná k jihu či k severu. Jedna větev je velká, jiná naopak malá. I lidé jsou závislí jeden na druhém, neboť jsou částí jednoho a téhož kosmického organismu. Každý člověk je pro tebe důležitý, protože Božská míza z celého stromu se do tebe vlévá. Velké větve jsou důležité pro malé a opačně, neboť Boží požehnání, které přichází shora, je předáváno skrze malé větve velkým, zatím co Boží požehnání přicházející zdola, je předáváno přes velké větve malým. Tak i ty budeš jednou užitečný někomu druhému a jindy zas naopak on tobě. Jakmile se větve oddělí od kmene, pozbývají významu. Proto je třeba, abyste si navzájem pomáhali.

Je přesně určeno, jak která větev má být velká. Strom roste a roste i ta nejmenší větev. Je lepší, když máme malou větev s plody, než velkou větev bez plodů. Je lepší mít v rozumu jeden mocný cit neb ideu, než být naložený jako nějaké zvíře. Někteří z vás nejsou svobodní. Trápí vás pozůstalí duchové. Když říkám, že máte věřit v Boha, myslím tím toto: Až uznáte, že Bůh je Pánem ve světě, osvobodíte se od svých starých pánů. Ti vás už trápit nebudou. Uzdy již budou odstraněny. Ty pro vás již nebudou existovat.

Nyní je zapotřebí, aby člověk získal svoji svobodu. Ale, ta je získávána skrze pochopení CELKU, skrze život pro CELEK. Nyní musíte znát, kde se v království přírody nachází vaše místo, a jaký je váš vztah k Bohu. Pokud jídlo nemocnému nepřináší užitek, ať mu ho dávají sebevíc, nemocný ztrácí sílu a nakonec umírá. Pokud mu jídlo přináší užitek, jeho zdraví se zlepší.

Moudrost, která je vám dávána, vám bude stravou, z níž porostete.

Šalamoun řekl: "Vědění je utrpení, je to marnost nad marnost." Já tuto myšlenku tlumočím takto: "Vědění bez Lásky je marnost, takové vědění nepřináší užitek." Vy máte svoji předurčenou cestu - podobně jako slunce - a je třeba, abyste kráčeli po cestě, kterou vám určil Bůh. Nikdo se nesmí odklonit od cesty, kterou mu určil Bůh. A tehdy naleznete Boha. Pokud se odkloníte, začínají všechna neštěstí ve světě. Příčina každého neštěstí tkví v sebemenším odklonění se od této cesty. Jestliže kráčíš po této dráze, jsi svoboden. Jakmile sestoupíš z cesty, nevíš kam se dostaneš. Pokud je prst na svém místě na ruce, každý si ho váží. Jakmile je od ruky oddělen, neváží si jej už vůbec nikdo. Vážnost a úcta, kterou k vám lidé chovají, závisí na tom, do jaké míry žijete v Bohu.

Řekněte si: "Tak jako hvězdy a slunce mají své určené dráhy, tak i já mám svou cestu. Po ní budu kráčet." Pokud by se zemi zachtělo odklonit se od své dráhy, umíte si to představit, co by se asi s námi stalo? Pokud my se odkláníme od Boží cesty, ztrácíme všechny své hezké myšlenky a city. Tehdy se člověk nachází v poušti a cítí, že všechno je v něm ztraceno. Nic nesmí být s to, odklonit vás od cesty, na níž vás Bůh postavil. Na této cestě, ať vám přijde cokoliv k práci, všechno udělejte. Každá práce je svatá. A na této svaté cestě třeba, abyste přinesli plod. Kristus říká: "Každý keř, který nevidává plod se uřezává."

Život má dotud smysl, dokud přinášíme CELKU plod. Pokud člověk pracuje pro Boha, ví oněm v nebi všichni světlí duchové, všude ho znají a všude jsou připraveni mu pomoci. Kupec, který nemá ve svém krámě zboží, je navštěvován? Dokud máte Božská blaha, všichni vás navštěvují, avšak když je ztratíte, budete chodit po světě nemilí a nevítaní.

Starým pánem ve vás je ten rádce, který vám lže. Snaží se vás okrást o vaše bohatství. Když k vám přijde, dá vám radu, ale až vás okrade, uteče a vás nechá, abyste zaplatili dluhy, které udělal na váš účet. Nevím proč tolik milujete svého starého pána. Ten už z vás sedřel nejmíň 200 kůží.

Život je dnes postaven na falešném základě. Na jeho dně existuje jedno vnitřní bezpráví. Máš právo utrhnout si ze stromu plody, ale upotřebit samotný strom, to už je přestupek. Musí se probudit vaše vědomí, abyste byli vděční Té Bytosti, která vám dala všechno. A každý jednotlivec, který vám pomáhá, všechny bytosti, které vám poskytují svou pomoc, to dělají z Lásky, která vychází z Boha a projevuje se skrze ně. Kristus říká: "Blaho, které mi dal Otec vám předávám. A jak mne Otec naučil, tak k vám hovořím."

Někdo vám říká: "Pro vás ještě nepřišla doba královských hostin. Láska, vědění, pravda ještě pro vás nejsou, musíte počkat." Ne, posaďte se na své místo a začněte jíst jídlo Moudrosti a Pravdy. Nadešel čas. Někdo začíná malomyslnět a říká si: "Ze mne nikdy nic nebude." Ne, řekni si toto: "Ze mne něco bude." Pokud nevzklíčí první semeno, zaseje zemědělec druhé. Se vším starým se musíte vypořádat. Všechno co trápí člověka, co vnáší smutek do lidského rozumu a lidské duše, je třeba od sebe odhodit.

Nejprostším pravidlem je: Když ráno vstanete, zaměřte svůj rozum k tomu místu, kam jej zaměřují všechny bytosti. Dokud myslí na Boha, je každá bytost dobrá. Přestane-li na Něj myslet, začne se projevovat její nižší přirozenost. Když nemyslíš na Boha, ale v přirozenosti jsi dobrý, znamená to, že Bůh v tobě působí, abys byl dobrý. A když soustředíš svůj rozum k Bohu, jsi dobrý, protože čerpáš od Boha. Tehdy jsi dobrý ze své vůle. A když nemyslíš na Boha a jsi dobrý, Božské v tobě pracuje. Buďte dobří, když zaměřujete svůj rozum k Bohu, buďte dobří i když jej nezaměřujete k Němu. Ten první stav je nezbytný k tomu, abyste mohli získat ten druhý. Pokud přestaneš myslet na Boha a přestaneš být dobrý, zaměřuj svůj rozum k Bohu častěji. To, co vám říkám, připojte k vědění, které už máte.

Všechna dobrodiní, která do vás Bůh vložil, musejí růst, rozvíjet se. Cesta, k níž vás chci zavést, je jednou z nejsnadnějších cest. Je to cesta, na níž může každý z vás vybudovat svůj život. Na ní bude vystaven dobrý život, jenž bude mít všechny příznivé podmínky a nevyzní nadarmo. Pracujte pro Celek, abyste do sebe přijali energii Celku! Nikdo nežije sám pro sebe. Nikdo se nerodí sám pro sebe. Nikdo neumírá sám pro sebe. To si jen člověk myslí, že žije sám pro sebe. Neexistuje bytost, která by nesloužila životu. Uvidím někoho jak upadl a zlomil si nohu. Nedokážu k němu nepocítit soucit. I ty můžeš jednoho dne upadnout a někdo druhý ti poskytne pomoc.

Všichni lidé musí vědomě přijímat velikou pravdu. Myslím tím teď vnitřní jednotu. Omyly, které nosíte, jsou chybami celého lidstva. Například jsi nespravedlivý. To je nedostatek celého lidstva. Obětujte svůj osobní život pro štěstí lidstva. To je nové učení, učení Lásky.

Prozatím jsou i vaše nejušlechtilejší přání proniknuta osobním prvkem. Ještě jste nedošli k čistým Božským přáním. Konáte nějakou věc, abyste byli lidem známí, nebo i pro jiný zištný důvod. Prodavač prodává zboží ze zištnosti. Někdo káže, aby si vidělal na živobytí. Někdo vyučuje, aby si vydělal na živobytí. Někdo vaří. Proč? Vše se děje z propěchářství.

Začne-li člověk žít sám pro sebe, počnou jej všude kam přijde pronásledovat neštěstí. Chce-li být šťastný takovýmto způsobem, je prostě nemyslitelné; projde největším možným utrpením. Protože štěstí je podmíněno zákonem Celku. Člověk se nemůže řídit zákonem části a být přitom šťasten. Každý člověk má právo žít sám pro sebe, pokud ovšem současně žije i pro Celek, pro Boha. Kdy je člověk svoboden? Když slouží Bohu, tj. CELKU. Milujte CELEK a žijte pro něj. Jakmile milujete CELEK, zamilujete si i části, které jsou v něm obsaženy.