„Pošlu vám ducha pravdy, a On vás uvede do celé pravdy“; říká Ježíš Nazaretský svým učedníkům. Z těchto slov je zřejmé, že životním posláním každého člověka je život v pravdě, a to za všech okolností, i těch nejtěžších. Člověk namítne: „Co je to život v pravdě? Každý má přece svou pravdu“. Ano má, než ho životní okolnosti přinutí přehodnotit svůj pohled na život a na svět. Když si uvědomíme, že každý člověk žije zde na Zemi jako lidský duch ve fyzickém těle, napadne nás, že každý člověk směřuje k určitému duchovnímu sebeuvědomění v těle. Než v sobě uskuteční toto duchovní sebeuvědomění, musí projít mnoha náročnými zkouškami. Tyto zkoušky jsou v každém případě boží Prozřetelností dané příležitosti k uplatnění dosaženého duchovního vědomí v těle. Sama vůle žít v odpovědnosti k vyššímu principu života, k Bohu, je cestou přibližování sebe sama k pravdě. Duchovní vědomí člověka tak postupně sílí, aby se nakonec projevilo skrze lidskou bytost plně. Toto plné projevení ducha je určitým zpřítomněním duchovních kvalit dimenze věčnosti v prostoru planety Země, je samotným životem v pravdě. Zde na zemi se odehrálo skrze osobu Ježíše Nazaretského (viz. Jeho slova: „Mé království není z tohoto světa“ aj. ..). Ježíše Nazaretského následovali a následují mnozí další, kteří mluvili a mluví v jeho jménu, kteří činili a činí v jeho jménu velké zázraky. Avšak, ani tito upřímní následující, nebyli a nejsou ani dnes pochopeni. Naopak, byli a jsou stále pronásledováni. Proč? Je v nich něco, co přímo otevírá vědomí lidí, kteří žijí bez odpovědnosti k Bohu, jejich nízké povahové sklony, jejich negativitu a zlobu (viz. Jeho slova: „Budou vás pronásledovat pro mé jméno. Avšak vězte, že dříve nežli vás, mne mají v nenávisti“). Jedním z těchto pronásledovaných byl i Jan Hus. On chtěl pouze žít v pravdě, které uvěřil a chtěl sdílet pravdu, v niž uvěřil. Postřehl některé skutečnosti a chtěl na ně, v zájmu všeobecného blaha, upozornit. Jednoduché. Avšak nikdo z těch, kteří zasedali v kostnickém koncilu, tedy měli hájit zájmy církve Ježíše Krista, který upozorňuje na lásku k bližnímu, mu nebyl schopen porozumět. Myslím si, že všeobecně převládá ve vztahu k husitům myšlenka, že Husité měli, pod vlivem myšlenek mistra Jana Husa, velké úsilí změnit stávající "řád" společnosti a vůli žít svou víru v Boha v opravdovosti a bez příkras. Otázkou zůstává, zda to tak skutečně bylo. Zda bylo husitské pojetí v dané době skutečně tím nejvyšším možným pojetím, zda rezonovalo s vyzařováním Ježíšova srdce, na které Hus upozorňoval, anebo bylo spíše zákonitým vyústěním tehdejší nespokojenosti a válečného ducha některých lidí, kteří využili situace a připojili se ve své nevoli k Husovi.
.
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.