Zrození nového života

          "Jsem služebnice tvá, staň se mi dle tvé vůle" řekla Marie, v duchu čistá dívka (panna). A tak sestupuje božské v ženu. Slovo božského světa prolíná v duchovní rozměr a plně jej harmonizuje, Světlo duchovního světa prolíná ve hmotný rozměr a plně jej harmonizuje. Tato skutečnost se projevuje v životě Marie, její duch je propojen k božskému, její duchovní tělo tak plně očišťuje a nabíjí její duševní i fyzické tělo. Evangelista Jan vyjadřuje tuto skutečnost slovy: "Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha ... to Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi ... ". Nový život sestoupil k Marii, která řekla: "Staň se mi dle tvé vůle". Ona zůstala věrná přesvědčení svého ducha!

          Maria vstoupila v určitém okamžiku ve své duchovní čistotě do harmonie a rovnováhy ducha, která znamená spojení s božským světem. V tom okamžiku byla propojena k ženskému principu z božského. Toto spojení ženy matky umožnilo vtělení mužského výkonného principu z božského do fyzického těla. Narodilo se dítě Ježíš. Tento výkonný mužský princip z božského byl s Ježíšem ve stálém kontaktu v době jeho dětství a mládí a plně se s ním spojil v jeho aktivním věku, v době jeho veřejného působení. Ježíš, syn Marie, trvale přijímá a trvale předává z božského, stává se tak Synem Boha Otce.

          Jaké z toho plyne poučení? Získáváme nový život skrze naprosté přijetí daných podmínek. Kdo dané podmínky nepřijímá, ten se nemůže spojit se Slovem, které sestupuje, dává život, harmonizuje ducha, duši i fyzické tělo. Slovo je tak přítomné Světlo, Slovo je přítomný duch, Slovo je přítomná duše i fyzické tělo. Syn Boha Otce je aktivním principem, žije ve vůli Boha Otce, proto je plně přítomen všude tam kde působí vůle Boží, tj. všude. Syn Boha Otce je plně propojen skrze svou jednotu s ženským principem z božského s energiemi Matky Země! Od toho se odvíjí jeho svrchovaná moc a síla ve všech úrovních stvoření, tj. i ve všech úrovních duchovního, duševního i fyzického těla člověka.

         Iniciace pro spojení s principem Krista dle mého současného pochopení této skutečnosti: Rozhoduje, co člověk (duch) chce, na co myslí a co projevuje, jak jedná! V této posloupnosti vzniká spojení, které není vnímatelné fyzickými smysly, ale ve skutečnosti probíhá. Rozhoduje co chceme vnímat a co vnímáme, co chceme prožívat a co prožíváme! Spojení může být uskutečněno je-li duch ve spojení s pohybem tvůrčího ducha (ducha svatého), tzn. odpovídá-li jeho duchovní pohyb boží vůli:

          Duch je dech. Každý z nás ví, že jakmile dojde i k drobnému vychýlení z vnitřního klidu, jakmile člověk podlehne ve svém každodenním životě stresu, dochází ke změně v rytmu dýchání. Náš duch (dech) má být v souladu s pohybem tvůrčího Ducha, proto si potřebujeme chránit především ostatním nejprve svůj vnitřní klid. Měli bychom vnímat své ztišení, měli bychom zvát Krista do svého života, každý den. Já sám vnímám změnu v pohybu energií ve své duši i ve svém těle při pouhém zaměření své pozornosti tímto směrem.

          Kristova moc a síla je milostí danou člověku pro jeho průchod životem ve hmotném stvoření. Člověk ji může přijmout kdekoliv, kdykoliv a v jakékoliv i obtížné životní situaci. Z generace na generaci jsou nám společností předávány mentální a emoční vzrozce chování, které obsahují čím dál tím méně skutečný příklad vztahu člověka k Bohu, ke Zdroji všeho života, k věčnosti. Jediný problém je v tom, čemu člověk věří a nevěří, čemu chce a čemu nechce uvěřit. Milost boží může vstoupit a způsobit změnu jenom tam, kde v ni věří (kde ji svou vírou, svým přesvědčením přirozeně přijímají). Milost nemůže vstoupit tam, kde v ni nevěří, tam, kde si člověk představuje své vykoupení po svém. Milost boží působí návrat k životu, který je životem v souladu s jednoduchými duchovními principy a zákony stvoření! Kdo nechce takový život žít, ten nemůže obdržet pomoc z vyšších rovin duchovních, z božského světa. Proto se stále množí lidská bída a utrpení! Lidé přivykli svým trápením, mají ve svých životech své "příjemné" a své nepříjemné záležitosti.

          Vánoční svátky jsou připomínkou zrození nového života ve smyslu obnovy ducha, duše i fyzického těla. Božské je tou mocí, které musí ustoupit jakákoliv destruktivní síla. Dítě Ježíš je prvotním zábleskem Světla na obzoru. Kdo přijímá skrze vnitřní klid a mír božské ten spěje k novému poznání, k novému smyslu života, k nové duševní i fyzické síle. Kdo uchovává svůj vnitřní klid pro spojení s božským principem, ten roste v duchu i v duši. Rozhodující je, k čemu se přikloníme, pro co se rozhodneme. Děje se to tady a teď.

          Chce-li člověk prožívat lásku, je v jeho moci se naladit na lásku. Chce-li člověk prožívat sílu, je v jeho moci se na tuto sílu naladit ... Je potřeba vědět, že veškerá hojnost je Darem Boha Otce, a je zde trvale přítomná. My všichni můžeme tyto Dary přijímat a přirozeně užívat, jsme-li naladěni na dobro, chceme-li dobro zde na zemi šířit. Podstatnou skutečností je mít vybudováno své vlastní spojení s Matkou Zemí. Jak velká je naše vnitřní touha k Bohu Otci, tak silné může být naše vnitřní spojení s Matkou zemí. Jak nahoru, tak dolů. To znamená, čím větší víru potvrzujeme ve svém každodenním živote svými skutky, tím silnější je naše spojení s Matkou Zemí.

          Panna Maria dala příklad. Božské sestupuje tam, kde je duchovní čistota. Každý z nás má ve svém životě příležitost nastoupit svou cestu skrze čistotu - naše mysl, naše slovo, náš duchovní vztah a duchovní cit. Uvažujme o tom, co to znamená, rozvíjejme v sobě hodnotný duchovní přístup k životu. Je potřeba vědět, že se budou objevovat různá protivenství, která mají vyzkoušet pevnost rozhodnutí, naši kvalitu charakteru. Dokáže-li člověk projít touto nelehkou fází vývoje, pocítí brzy svou duchovní a duševní sílu, která mu dá poznat správnost jeho životního směřování. Teprve potom může přijít schopnost vnímat a trvaleji pociťovat působení božského principu, boží milosti v našem vlastním životě.

          K této skutečnosti, k tomuto prožitku vede zvěst o početí a narození Božího Syna. Svátek zimního slunovratu se objevuje v době kdy nastává největší zima. Příroda je ve zvláštním tajuplném ztišení. I my bychom se měli ztišit, upřednostnit vnitřní klid, abychom mohli pocítit vyšší rozměr jedné skutečnosti. Naše hmotné smysly mají odpočívat podobně jako odpočívá v tomto ročním období příroda. Tam kde odpočívá hmotné, tam se probouzí jemnohmotné a duchovní. Odpusťme všechno a všem, otevřme vědomě svou bytost, uvolněme svou bytost, pro příliv Světla a boží léčivé síly. Bůh žehná každé lidské bytosti. Přijímejme a předávejme duchovní čistotu a žijme skrze duchovní čistotu.

Jiří Sedláček